„Tady! Ne, tady! Zelení sem!“ překřikují se dětské hlasy na travnaté ploše dopravního hřiště v Jihlavě. V chaosu, který soupeři záměrně vytvářejí, se mísí falešné pokyny s povzbuzováním vlastního týmu.
„Ne, rovně! Jděte doprava!“ 

Uprostřed pole stojí skupinka dětí se šátky na očích. Některé opatrně nášlapují, jiné se bezhlavě vrhají vpřed. Úkol vypadá jednoduše: najít na trávě rozprostřené prostěradlo, kterého se musí dotknout všichni členové týmu najednou. Jenomže herní pole je velké a řvoucí soupeři jsou neúprosní.

Ve chvíli, kdy se první dítě konečně dotkne látky, zbytek týmu už zvládne splnit zbytek úkolu a hřiště prořízne vítězné jásání. Ostatní týmy neztrácejí ani vteřinu a na ploše se okamžitě střídají, aby nahnaly cenné body.
Je středeční dopoledne v polovině července. Zatímco venku pálí letní slunce, v budově Domu dětí a mládeže (dále DDM) to vře od samého rána. Budova připomíná labyrint chodeb plný běhajících dětí a pokynů instruktorů.

V jedné místnosti se luští šifry, o patro níže hrají strategické hry a o pár dveří dál se trénuje motorika. Celý týden jsou z dětí totiž detektivové. Jednapadesát dětí rozdělených do čtyř týmů míří za vítězstvím, ale ta největší odměna nečeká na stupních vítězů. Všichni chtějí jediné, a to je odhalit tajemného vraha.

„Já jsem ho porazil! A to mi je teprve deset!“ chlubí se chlapec svým vrstevníkům, když přehraje o několik let staršího instruktora. 
Ten jen pobaveně rozhodí rukama. „Nemůžu se přeci nechat porážet malými dětmi.“ 
Kolem stojící děti propukají v hlasitý řehot. Navzdory soutěžení tu nepanuje velká rivalita. 

„Nejvíc nás baví být detektivy. Nejlepší byla návštěva policajtů včera,“ shodnou se Adélka s Nelou. Děti totiž v rámci pátrání navštívily i opravdovou stanici městské policie. 
„Mně se líbí úplně nejvíc všechny aktivity. Je to tady fakt skvělý, ale trochu mi vadí, že to trvá celých osm hodin, mohl by ten tábor být klidně kratší,“ hodnotí příměstský tábor Matyáš. 
„Líbí se mi všechny aktivity, ráda chodím ráno na vybíjenou a hraju hry, kde běháme,“ vypráví zase pro změnu Josefína.

Po náročném dopoledni tempo přirozeně zpomaluje. Děti rozbalují svačiny, vybarvují obrázky a do debat se zapojují i instruktoři. 
„Účastnila jsem se už jako dítě. Když jsem pak nemohla chodit jako účastník, začala jsem pomáhat jako instruktorka a později jako vedoucí,“ vysvětluje Martina Havlová. 

S úsměvem se připojuje i ředitel DDM Vilibald Prokop. „Nejtěžší je asi zorganizovat takovou skupinu jednapadesáti dětí, aby se vůbec někam přemístila,“ popisuje.
Detektivní tábor je přitom jen střípkem z letní mozaiky. Jihlavský DDM letos pořádá deset příměstských a pět pobytových táborů. 

„Témata vždy vymýšlí hlavní vedoucí konkrétního běhu. Měli jsme období, kdy byly populárnější příměstské tábory, ale teď se většina aktivit rychle zaplní bez ohledu na typ,“ dodává Prokop.
Doba odpočinku končí a vzduch v místnosti zhoustne očekáváním, když ředitel vyhlašuje průběžné výsledky. 
„Zeleňáci mají deset bodů, Žluťáci patnáct, Modří osmnáct a Červení dvacet!“ 

Místností projede vlnobití potlesku. Radují se všichni, protože do konce týdne zbývá dost času. Děti čeká ještě několik her, výlet do Telče a další indicie.
Na rozuzlení si musí počkat do konce týdne, ale malí detektivové rozhodně tenhle případ bez vyřešení nenechají.