Na hrázi Štěpnického rybníka se usadil čtyřtunový Dratoslav, čili Slávek
FRANTIŠEK SKÁLA osobně usazuje svoji kovovou sochu na finální místo na břehu rybníka. Vpravo dvě grafiky Maxe Švabinského (1873 - 1962), které se staly inspirací pro vznik obrovské sochy Vulpes Gott. Na dílech Pieta a Před snímáním z kříže sleduje lidsky silné a truchlivé scény z ukřižování Krista malý černý psík.
Foto: Jiří Varhaník
Je monumentální a nese jméno Vulpes Gott Dratoslav von Mischling. Jeho autor, přední český výtvarník, ale také muzikant, performer a divadelník František Skála, mu ovšem říká spíše Slávek. Anebo taky Chudáček boží.
Je přes sedm metrů dlouhý a přes tři metry vysoký. Má podobu šedého vlka a podle samotného autora je křížencem nečistých ras a ohrožených druhů. Je posledním z posledních, pomníkem všech ohrožených a odstrkovaných bytostí, antihrdinů na okraji společnosti. Nikdy nic nedobyli, nesjednotili a ničím výrazným na sebe neupozornili. Nikomu taky neublížili. Jen bojovali o holou existenci, budíce u jedněch soucit, u druhých opovržení…
Ta socha byla vytvořena jako personifikace lidskosti inspirovaná dvěma drobnými lepty Maxe Švabinského z roku 1906. Grafikami Pieta a Snímání z kříže, na nichž je zobrazen malý psík přihlížející těmto bolestným lidským momentům.
Socha obsahově navazuje také na Skálův nerealizovaný pomník „Rozšlápnutého brouka“, „Přejeté žáby“ a „Fenomén nepopulárního tlouštíka“.
Slávek není ani vlk, ani pes. Jelikož vulpes je latinské označení pro lišku, je Dratoslav nejspíše jakýmsi křížencem psa a lišky.
Technické provedení z ručně motaného drátu si Skála zkusil už na soše Jednorožec (2017) u příležitosti své výstavy uspořádané Národní galerií v Praze ve Valdštejnské jízdárně. Jednorožec se pak ve vnitrobloku Kasáren Karlín stal jednou ze Skálových soch ve veřejném prostoru.
S kovem ovšem Skála pracoval při realizaci rozměrných plastik už dříve. Od roku 2006 je dominantou opavského Dolního náměstí jeho Špion ze svařovaného plechu.
Socha Vulpes Gott vznikla v roce 2022 pro výstavu Všechnu moc imaginaci v rámci projektu Česká sezóna v Domě umění Lipsiusbau na labské promenádě v Drážďanech. Převezena sem byla 27. září toho roku lodí a zhruba tři měsíce byla instalována ve veřejném prostoru.
Pozornost následně budila skoro dva roky v Liberci a posléze ve Zlíně, kde od září 2025 doprovázela v sousedství tržnice v prostoru náměstí Práce výstavu Němá tvář. Člověk a pes v současném českém umění, kterou připravila tamní Krajská galerie výtvarného umění.
Více v tištěném vydání JL s datem 28. 7.


