Také letos bude o prvních dvou srpnových víkendech zajíždět až do Slavonic parní mašinka s historickými vagony na trati z Kostelce u Jihlavy a Telče. Slavonice ovšem lákají unikátními tématy po celé léto.

Letos je jedním z těch velmi výrazných výstava, kterou připravil osobitý fotograf, grafik a landartista Abbé Jaroslav Libansky ve své tamní proslulé dekadentní galerii Masna.   

Do konce července hostí tento aktikvariát a výstavní prostor v jedné z uliček nad slavonickým Horním náměstím výstavu nazvanou Footprint. Abbé na ní coby galerista představuje rumunského, v Rakousku tvořícího sochaře Virgilia Moldovana a jeho obří, mimořádně silné, atmosférou až hororově laděné sochy vytvořené specifickou metodou.

Jak Abbé vysvětluje, v jednotlivých fázích a vrstvách jde o hliněnou sochu, sádrový odlitek, kolorovaný laminát a silikon. Výsledkem jsou nečekaně živoucí objekty - lidské a zvířecí postavy a hlavy nebo obrovský dvouhlavý pes. Svým výrazem i rozměry doslova zaplňují komorní prostůrky a kouty, mázhaus i maštal někdejší masny.

Jejich autor se narodil v roce 1955 ve městě Stalin (dnes Brašov) v Rumunsku. Od roku 1975 čtyři roky studoval na Akademii Klausenburg u prof. Andrase Kosa, od roku 1986 žije a pracuje ve Vídni.

Na vernisáži v Masně bylo letos 4. dubna plno. Na maličkém oprýskaném dvorku se tísnily desítky přátel a osobností z prostředí undergrounu. Abbé se svým dlouhým bílým vlasem a plnovousem neformálně a stručně představoval sochaře Moldovana - chlapíka v brýličkách, tlustém koženém kabátě a brigadýrce s krátkým kšiltem. 

„Já jsem jeho věci náhodou viděl před pár lety a říkal jsem si, toho chci doma. Teď kolem Vánoc jsem se s ním úplně náhodou seznámil, rychle jsme se spřátelili a udělali jsme tuhle výstavu…,“ popisoval ve Vídni žijící galerista Abbé z pozice kurátora.

Výběr Moldovanových soch měl podle něho vlastně jediné kritérium: „On dělá hrozně velké věci. Já jsem vzal ty miniatury…,“ vyvolal Abbé pobavený smích shromážděných „androšů“, „to, co tady vidíte, jsou jeho nejmenší věci, které jsme byli schopni naložit do auta, a aby se sem vůbec vešly.“ 

Pravdivost slov dokládala třeba fotografie aktuální Moldovanovy figurální sochy sedícího Franze Kafky. „Toho bych rád ukázal v Praze. Sedí jako baletka na zemi, je ve svěrací kazajce, jinak je nahý. Vysoký je skoro tři a půl metru a nohy na zemi má čtyři a půl metru dlouhé…,“ popisoval Abbé. 

Punkově a alternativně vyhlížející Galerie Masna dostala svůj název po původním využití domu. Tady prý opravdu bývala masna a koňské řeznictví s porážkou.

Galerii vytvořil chartista Abbé Libansky (* 1952). Kdysi pražský kluk z Dejvic, který trávil každý víkend na chatě v křivoklátských lesích, kde „pražský Apači potírali kladenský Siouxe“, každé prázdniny u tety na Šumavě – v tehdejším hraničním pásmu, kam bez propustky nikdo nesměl. Jak později vzpomínal, to dětství nejspíš ukončily ruské tanky v osmašedesátém.

Svoji přezdívku prý dostal, když někdy začátkem sedmdesátek udělal úspěšně přijímací pohovory na Husovu bohosloveckou fakultu a věc nadšeně oznámil rozjeté společnosti ve své domovské hospodě v Praze U Malvaze. Od té doby už mu „Abbé Faria“ zůstalo. 

Za komunistů byl v roce 1982 v rámci akce Asanace donucen k emigraci do Vídně. Dnes žije na obou stranách česko-rakouské hranice. V někdejším slavonickém řeznictví vytvořil maličký, knihami, nejrůznějšími půvabnými předměty i cetkami, drobnostmi či obrázky a fotkami doslova nahuštěný antikvariát.

Někdejší masna se proměnila v místo komunitního setkávání a hovorů, ale i prostor oslovující velká jména. Tady vystavoval např. proslulý František Skála, jehož obrovský kovový Vulpes aktuálně zdobí hráz Štěpnického rybníku v Telči. Své věci tu vystavili Jiří David, Michael Rittstein nebo Krištof Kintera, jehož socha svařená z trubek někdejšího zábradlí starého Horáckého stadionu dnes názorově rozděluje kulturní společenství v Jihlavě.

Na stěnách v mázhausu Masna Gallery ale najdete i plakáty ze zdejších výstav osobností, jako jsou malíř, ilustrátor, spisovatel, hudebník a divadelník Petr Nikl, sochař Kurt Gebauer, Vlastimil Třešňák, sochařka Nikola Emma Ryšavá, malíř  a tvůrce objektů a instalací Václav Girsa, sochař Čestmír Suška, malíř Marek Číhal, performer, výtvarník a pedagog Jiří Kovanda a další.

Abbé je autorem knihy My underground (2004), kterou sám v tisku komentoval jako svůj subjektivní pohled na takzvaný underground v letech 1972 − 1982.

Jde o pohled přes objektiv foťáku, nikoli tedy o výběr nejlepších fotek či klasickou fotopublikaci. Podle slov samotného autora v prologu knihy je to spíše „něco jako krabice od bot, do který si člověk ukládá fotky. Občas ji vezme do ruky a chvíli se v tom přehrabuje, nemá to žádnej systém nebo chronologii, fotky jsou všelijak zpřehejbaný, odřený a zaprášený.“

Jako tvůrce či kurátor se Abbé věnuje landartu a instalacím umění ve veřejných prostorách, a to nejen v Rakousku a v Čechách.

Zmínit lze třeba jeho curyšskou výstavu Recycling Art, pražskou prezentaci Československá fotografie v exilu, akci Borders in the Head / 200 Benešových hlav proti populizmu nebo mezinárodně organizované prezentace Permanent Breakfast či My Underground (Vídeň, Krakov, Tel Aviv, Jeruzalém, Drážďany, Varšava, Brusel, Praha, Mnichov).

Od roku 2004 se Abbé pravidelně účastnil divadelního festivalu Theatrum na Kuksu. Tady např. oživil někdejší knihovnu hraběte Šporka, když z asi dvaceti tisíc knih postavil na louce před Hospitalem půl metru vysokou stěnu na půdorysu tehdejšího Domu filozofů (projekt Bibliotheca).

V regionu širšího okolí Vysočiny představuje letos Abbé právě ve Slavonicích sochy Virgilia Moldovana. Jak sám galerista kdesi prohlásil, v Masně je otevřeno, když tu je a když má náladu na lidi.

(využity citace z rozhovoru pro web slavonice.cz)