Odborná konference Babice – Rudá heydrichiáda se na konci června uskutečnila v Třebíči. Akci uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) ve spolupráci s městem Třebíč u příležitosti 75. výročí babických událostí z července 1951, které se staly symbolem komunistické represe, perzekuce církve a násilné kolektivizace venkova.

Na třebíčském zámku vystoupilo třináct předních českých historiků a badatelů. Ti představili nové poznatky o tehdejším zneužití justice i bezpečnostního aparátu a o propagandistickém vykonstruování celého procesu. Součástí programu byla také unikátní výstava autentických dobových dokumentů a vyšetřovacích materiálů z Archivu bezpečnostních složek.
Program vyvrcholil v Městské knihovně v Třebíči veřejnou besedou s občany, která otevřela diskuzi o historické paměti a osudech obětí totality.

Rudý teror
„Letos uplyne 75 let od takzvaných babických událostí, kdy usmrcení tří vesnických funkcionářů Komunistické strany Československa za velmi podivných okolností vyvolalo masivní rudý teror, popravy, věznění, vystěhování, pronásledování celých rodin, a posloužilo k útoku na selský stav a urychlení průběhu kolektivizace a stejně tak k útoku na katolickou církev, na Vysočině tradičně silnou,“ předeslal náměstek ředitele ústavu Kamil Nedvědický.

„Považuji za důležité, aby se o těchto tragických kapitolách našich dějin vedla otevřená odborná debata a aby jejich odkaz nezmizel z veřejné paměti,“ zdůraznil starosta Třebíče Pavel Pacal.
Nedvědický doplnil odpovědi na některé otázky, proč lidé, kteří události zažili, o nich neradi hovořili. Upozornil, že řada lidí byla i s rodinami vystěhována, další měli strach, nebo naopak využívali výhod, které režim obci poskytoval, jako místu uctívání padlých mučedníků – obětí třídního nepřítele.

Jen šeptem 
„V okolních obcích strach z teroru a vliv masivní komunistické propagandy vytvořily mix, díky němuž se o věci raději nemluvilo, nebo jen šeptem,“ mínil Nedvědický. 
Pokračuje, že strach z represí režimu vůči těm, kdo by pravdivě mluvili o Babicích před rokem 1989, s krátkou přestávkou v roce 1968, byl po roce 89 doprovázen argumentací, že se přece jenom v Babicích vraždili komunisti, nešlo tedy údajně o zcela vykonstruovanou věc, jako byla v Číhošti, u gen. Píky, skupiny Pravda zvítězí, aniž by se řešilo, kdo vraždil funkcionáře a proč byli popraveni zcela nevinní lidé jako P. Drbola, P. Bula, P. Pařil, G. Smetana, A. Plichta a další.

Naznačil, že v roce 1968 se média snažila popsat komunistické zločiny 50. let, včetně Babic, redaktor Sláva Volný vyzpovídal řadu svědků a pamětníků. Vyšetřování a soudní přezkum ale zhatil 21. srpen 1968 a okupace, případ šel do ztracena.

Ve stejném roce se hovořilo o tom, že se šikany dočkal syn jednoho z vyšetřujících, Antonín Achylis. Nedvědický upozornil, že to byl prokazatelně bestiální vyšetřovatel Státní bezpečnosti, který používal ve vykonstruovaných kauzách proti zcela nevinným lidem mučení všeho druhu. 

Strach a odpor vůči němu panoval u řady lidí. Děti svých nepřátel brutálně pronásledovali a šikanovali komunisté, a to i v dalších generacích. 
„Podle mě by nikdo neměl být obviňován za své rodiče či prarodiče. Brzy mi o tom vyjde studie v knize o násilné kolektivizaci, o pronásledování zcela nevinných rodinných příslušníků kulaků komunisty,“ uvedl Nedvědický.