Víte o tom, že se na Vysočině nachází kladivo boha Thora? Lidé odkojení Večerníčky o loupežníkovi Rumcajsovi a o Křemílkovi a Vochomůrkovi patrně nebudou vědět, o co se jedná. Pro ty máme základní informace. 
Thorovo kladivo neboli Mjölnir je jeden z nejznámějších symbolů severské mytologie. Patří bohu hromu, deště, nebe a plodnosti Thorovi, který s ním podle legend chránil Asgard, svět bohů, a Midgard, svět lidí, před obry.
Podle severských ság mělo kladivo magické vlastnosti, nezničitelnost, mohlo zasáhnout jakkoliv silný cíl a nikdy se nepoškodilo.

Vracelo se do ruky, fungovalo podobně jako bumerang – po hození se vždy vrátilo Thorovi do ruky. Měnilo velikosti, Thor ho mohl v případě potřeby zmenšit natolik, že se mu vešlo pod halenu.
Kladivo mělo kvůli lsti boha Lokiho při jeho výrobě o něco kratší rukojeť, proto ho Thor musel ovládat jednou rukou a nosit speciální železné rukavice.
Kladivo je symbolem pro marvelovské komiksy a filmy, kde je Mjölnir zobrazen s nápisem, že ho může zvednout pouze ten, kdo je hoden. V originální mytologii mohl kladivo Thor zvednout jednoduše proto, že byl neuvěřitelně silný a měl opasek síly.

Parta lidí 
Ale jak se Thorovo kladivo dostalo na Vysočinu? Severně od Třebíče leží obec Kamenná. A tam se parta lidí domluvila a založila spolek Kameňáci. 
Konkrétně se na výrobě podíleli Ladislav Duran, Ondřej Rouš, Jakub Dvořák a další. Rozhodli se oživit okolí obce a umístit do tamních žulových balvanů ikonické artefakty ze světa komiksových superhrdinů od Marvelu.
Thorovo kladivo, to byl vůbec první kousek, který v okolí instalovali. Je pevně zapuštěné do skály a už se stalo oficiálním turistickým bodem, který lidé vyhledávají na mapách.

Ale pozor! Už lze v okolí vesnice nalézt také štít Kapitána Ameriky! Nachází se na kopci, kterému se říká Na sekerách. Je zalisovaný, pozinkovaný, poctivě nalakovaný a do balvanu uchycený chemickou kotvou. 
Ze zadní strany má dokonce i funkční držadlo, takže si každý kolemjdoucí může vyzkoušet, jaké to je štít slavného superhrdiny držet. Z místa je navíc krásný výhled na celou Kamennou i místní koupaliště.

Oba předměty jsou v krajině umístěné tak, aby sloužily jako zábavný cíl pro procházky, a Kameňáci je vytvořili poctivou kovářskou a zámečnickou práci, která odolá i nepřízni počasí.
Základní informace máme, nyní nám nezbývá než vydat se do obce Kamenná a oba výtvory si prohlédnout zblízka. Naše výprava je pětičlenná a do vesnice přijíždíme osobním automobilem.
Zastavujeme na rozcestí a v dnešní době, kdy mapy jsou k dispozici i v mobilu, víme, že se musíme vydat jižně ve směru na Pyšel. Výprava má pět členů, tři ženy, tedy dvě Evy a Marušku, a dva muže, Zdeňka a mou maličkost. 

Zvonička
Protože nikam nespěcháme, kocháme se přírodou a už brzy jsme u zvoničky. Nápis hlásá: Můj hlas, hlas života, Kameňáci 2014. Tak vida, snaha oživit okolí obce partou nadšenců má dlouholetou tradici. Jedna z Ev neodolá a zvoní na celé okolí, obyvatelé vesnice jsou patrně na takový zvuk zvyklí.

Zdeněk by si rád taky zvonek vyzkoušel, ale nerad se fotografuje. Nakonec zvědavost vítězí nad mobilním fotoaparátem, i když fotografovi vyhrožuje, že mu ho hodí do rybníka. 
Pokračujeme v cestě a přicházíme k dalšímu symbolu umístěnému na kameni. Nápis zní: Zimní slunovrat. Čas návratu z temnot. Vydáváme se vlevo, kdy se cesta stáčí k jihovýchodu. Čeká nás další symbol. Podzimní rovnodennost. Čas úrody a rovnováhy. 

Hmm, takže ještě dva? Nemýlíme se! Na dalším kameni s krásným výtvorem ze železa čteme: Letní slunovrat. Čas slunce a vody. A už nám zbývá poslední. Na něm se skví: Jarní rovnodennost. Čas energie a života. 
Kruh roku se uzavřel. A to doslova. Z webových stránek obce se dozvídáme, že se opravdu jedná o Kruh slovanského roku. Opět si bereme na pomoc moudra z mobilu. 
„Kruh slovanského roku, nebo také kolo roku, představuje fascinující cyklus, kterým naši předkové vnímali čas. Na rozdíl od dnešního lineárního chápání času byl pro staré Slovany čas cyklický – neustále se opakující znovuzrození, růst, umírání a návrat k počátku.

Tento kruh byl pevně spjat s přírodou, zemědělstvím a pohybem Slunce, které personifikovali různí bohové. Rok byl rozdělen čtyřmi hlavními solárními svátky, slunovraty a rovnodennostmi, které doplňovaly další významné přechodové rituály,“ poučuje nás.

Něco takového si připomenutí v přírodě určitě zaslouží. Stoupáme na vrchol kopce a už tušíme, že tady to někde bude. V dálce se objevuje věž kostela v obci Pyšel, jen tak mimochodem, víte, že se téhle vesnici říká Moravské Lurdy? Ale to by bylo na dlouhé povídání. 

Kladivo
My máme jiný cíl. Skutečně! Na kameni se nachází Thorovo kladivo. Zdeněk se ho snaží uzvednout, marně, inu, není to žádný severský bůh. Bohužel někteří nezodpovědní jedinci se ho pokoušejí zvednout i nekalými prostředky, což si zaslouží jedině opovržení. 

Chvíli posedíme na lavičce, pokocháme se pohledem do krajiny a vracíme se stejnou cestou do vesnice. Na rozcestí se tentokráte vydáme jihozápadním směrem, obdivujeme kameníka, který si zkrášluje vjezd do domu. Říká, že ho ta práce baví, tak proč ne. 

Zabočujeme vlevo a brzy se před námi otevírá krásný areál koupaliště. Je liduprázdné, počasí po tropických dnech nastavilo trošku chladnější tvář. 
Pokračujeme dál po polní cestě a Zdeněk skutečně v dáli vidí štít. A ihned odmítá další cestu, už se prý nacapkal dost. K němu se přidávají všechny ženy a usedají na rozseté kameny, kterých je tady v krajině opravdu dostatek. 

Fotografovi nezbývá než se vydat na cestu sám. Ale není to žádná dlouhá štrapáce. Štít svítí do daleka, žádný milovník marvelovských příběhů ho nemůže přehlédnout. Autorem jako u kladiva je opět Ondřej Rouš, dále se štítem pomáhali Ladislav Duran, Jakub Dvořák a ostatní z občanského spolku Kameňáci.

Koupaliště
Vracíme se zpět, a protože branka do areálu koupaliště je otevřená a voda přímo láká ke koupání, i když severozápadní vítr pofukuje, oba muži neodolají. Výprava neodchází bez toho, že by do pokladničky nevhodila nějakou tu korunu jako dobrovolné vstupné. 

Míjíme podruhé hospůdku, bohužel v době naší návštěvy uzavřenou, a dostáváme se na náves. Tady můžeme obdivovat krásně opravenou kapličku s křížkem před vstupem. Je zasvěcená svatému Janu Nepomuckému a uzamčená, i když vybavení nemá žádnou hodnotu, vandalové by ji nemuseli nechat bez povšimnutí. 
Kráčíme ještě kolem památníku padlým v první světové válce a pomalu se blížíme k začátku naši pouti. 

Naše cesta za kladivem a štítem končí. Všichni si libujeme, že to bylo příjemně strávené odpoledne. Ale ještě dejme na závěr slovo starostovi Stanislavu Roušovi. 
Připomíná, že společenství Kameňáci založili místní na počátku tisíciletí, aby rozšířili nabídku kulturních akcí o recesi. Nyní tradici převzali synové, kteří mají jiné zájmy, a proto instalovali v okolí zmiňované předměty. 

„Určitě plánují něco dalšího, ale to necháváme na nich, co to bude. Pokud jde o koupaliště, to jsme si původně vymysleli jako víceúčelovou nádrž jen pro obyvatele obce, ale už jej navštěvují i lidé z okolí. Na údržbě se podílíme i my s manželkou,“ doplňuje starosta Rouš.