Opět po dvou letech připravila sedmnáctka členů sdružení pěstitelů bonsají Tlustá báze svoji další klubovou výstavu. Tentokrát měla pořadové číslo 16 a od pátku do neděle 19. - 21. června ji hostila nová aula jihlavské polytechniky. 

Právě tady se bonsajisté z Vysočiny představili před dvěma lety poprvé, když se sem přesunuli z tradičního místa svých prezentací, křížové chodby někdejšího kláštera, dnes uzavřeného Hotelu Gustav Mahler. 
Spojení bonsají s moderní architekturou výukového centra přineslo hned napoprvé velmi kladné ohlasy i zvýšený návštěvnický zájem. Také letos bonsajisté po zimě připravili pro výstavu okolo padesáti špičkových rostlin. Ty doplnili prezentacemi starého japonského umění aranžování kamenů suiseki v podobě pěti ukázek z tvorby Luboše Šebka z Královéhradecka.
Ten také společně s jihlavským předsedou uskupení Tlustá báze Janem Bučilem demonstroval návštěvníkům práci s bonsají borovice. Luboš Šebek v přednášce přiblížil také zpracování kamenů suiseki a výrobu podložek pro ně.  

Ještě více světla 
Realizace výstavy byla podle samotných aktérů pěstitelsky i logisticky značně náročná. Mimořádnou opatrnost vyžadovala doprava některých větších rostlin z uzavřených zahrad a jejich převoz. 
Jak při vernisáži vysvětlil jihlavský bonsajista Marek Hekrle, před lety jeden z prvních žáků Jana Bučila, zapojují se do přípravy výstavy všichni členové klubu.
„Většina z nás se bonsajistice věnuje ve volném čase, někteří dokonce i v pracovním čase – pro uspořádání výstavy je typické, že místo práce domlouváme výstavu. Trvá pak zhruba rok, než se po náročné přípravě vzpamatujeme a začneme uvažovat o tom, co připravíme příště. A uspořádání další výstavy pak zabere zhruba další rok,“ uvažoval Hekrle. 

Také podle něho se letos znovu podařilo uspořádat v moderních prostorách velmi moderní výstavu. Organizátory podpořilo několik donátorů. I díky tomu také bonsajisté přivedli do výstavního prostoru ještě více světla.
Jak zdůrazňuje Jan Bučil, Tlustá báze se vždy snaží připravit špičkovou prezentaci rostlin a vystavit jiné bonsaje než v předchozím ročníku. Rostliny si zásadně nepůjčuje z jiných klubů, přesto z vlastních bonsají staví v podstatě nejkvalitnější výstavu v republice.    

I přesto nakonec letošní výstava zaznamenala o dvě stovky návštěvníků méně než v roce 2024. Jak uvažují organizátoři, na vině menšího zájmu mohlo být letošní mimořádně teplé počasí, ale třeba i takové okolnosti, jako jsou široká nabídka kulturních akcí, anebo zahájení Mistrovství světa ve fotbale. 

„Samozřejmě nás letošní nižší návštěvnost mrzí s ohledem na velkou pracnost uspořádání výstavy. Ale především proto, že se opět podařilo připravit a vystavit bonsaje na té nejvyšší kvalitativní úrovni,“ uvažuje J. Bučil.  
Primátor Jihlavy Petr Ryška při letošní bonsajistické vernisáži poděkoval všem účastníkům za to, že „dali této kráse přednost před fotbalem“, což podle něho bylo pro někoho těžké rozhodnutí. Vysoké škole polytechnické poděkoval za to, že poskytuje své prostory pro výstavu za symbolickou úhradu provozních nákladů. 
Ocenil také práci bonsajistů z Tlusté báze: „Je to opravdu krása, a kdokoli sem přijde, má z toho dobrý pocit. Je to přesně to, co člověk v téhle době hledá. Aby někam přišel a měl z toho radost.“ 

Čtvrtstoletí práce 
Jihlavský klub bonsajistů Tlustá báze má aktuálně 17 členů, kteří na výstavách prezentují svoji pěstitelskou práci. Vedle bonsajistů z Jihlavska je několik členů i z Havlíčkova Brodu, Velkého Meziříčí nebo z Pelhřimovska. 
Sdružení vzniklo v devadesátých letech, kdy se přátelé bonsají začali shromažďovat okolo uznávaného jihlavského pěstitele a lektora Jana Bučila. Posléze se bonsajisté začali pravidelně scházet v hospodě U Švejka a v nově otevřeném Bonsai studiu Jihlava. 
Jako přelomovou událost hodnotí sami bonsajisté rok 2000 a společnou výstavu Jana Bučila a Václava Nováka v Muzeu Vysočiny Jihlava. 

Právě tady dostala reálný rozměr idea na uspořádání první klubové výstavy. Už rok nato proběhla jako celostátní výstava České bonsajové asociace (ČBA) v prostorách Hotelu Gustav Mahler. Posléze byl jihlavský klub pořadatelem dalších dvou celostátních výstav ČBA a jednoho Evropského kongresu. Své klubové výstavy pořádá Tlustá báze už 25 let. „Někomu se to může zdát jako dlouhá doba, nicméně ti z vás, kteří pěstujete bonsaje, tak víte, že ta časová perspektiva je pro nás bonsajisty trošku jiná. Těch 25 let není v našem podání zase tak dlouhá doba,“ uvažoval při letošní vernisáži Marek Hekrle.   
Připravit bonsaj tak, aby se bonsajista nestyděl ji vystavit na veřejnosti, podle něho trvá minimálně deset let. Všechny letos vystavené bonsaje byly pěstovány na Vysočině. 
Jak se bonsajisté shodli, podařilo se jim letos připravit nejlepší výstavu v historii svého klubu. K vidění na ní byla např. bonsaj sto let stará, ale i bonsaj zhruba sto kilo těžká. 
„Boříme tak určité mýty o tom, že bonsaj je malý stromeček, který se vejde do ruky. Snažíme se posouvat hranice té bonsajistiky dál a dál,“ argumentoval Hekrle. 
Velmi také ocenil spolupráci s jihlavskou polytechnikou a sladění potřeb bonsajistů s chodem výukového centra: „Věříme, že ta výstava je nejen reklama nějakého komunitního života tady v Jihlavě, protože Tlustá báze je vlastně komunitní spolek dobrovolníků, ale že je to zároveň i reklama těch krásných prostor, které škola tady v Jihlavě nabízí.“ 

Udržovat kvalitu 
Členskou kvalitu si klub Tlustá báze cíleně udržuje. Být do něj přijat jako pěstitel není zcela jednoduché. Jak vysvětluje Jan Bučil, nezbytný je k tomu skutečný zájem, aktivita a doporučení zkušeného pěstitele z řad klubu. 
Samotné výstavy podle zkušenosti předsedy Tlusté báze vždy produkují řadu zájemců, kteří bonsajisty osloví a deklarují zájmem o bonsajistiku. Jen málokdo se prý ale posléze skutečně ozve a pustí se do vzdělávání a systematické bonsajistické práce. 

Jan Bučil realizuje bonsajové kurzy, ve kterých na úvod účastníky seznamuje s tímto oborem spojujícím pěstitelské a výtvarné umění. Účastníci si na jaře přivezou vlastní rostlinu a na ní si pod vedením zkušeného bonsajisty pracují. Kurz pak pokračuje v létě, kdy se provádějí další letní střihy.  

   
Bonsajistika na Vysočině má navíc svá specifika. „Kritické období je jaro, které tady skoro nikdy nezapomene na ty zmrzlé,“ usmívá se Jan Bučil. I pěstitele krásných bonsají, podobně jako třeba zahrádkáře, totiž trápí klasická obava z mrazíků v tomto přechodovém období, kdy je už potřeba rostliny „vyndat z fóliáků“ a umístit ven. 
„Potom někdy řešíte nějaké ty opravy a škody i na bonsajích,“ popisuje pěstitel.   

Klubový život Tlusté báze zahrnuje také kontakty s dalšími českými kluby a výjezdy na výstavy. Letos na jaře to byly např. cesty na Zbraslav nebo do Třince. S třineckým Bonsai klubem mají Jihlavští dlouholetou spolupráci. Jan Bučil zde také realizuje bonsajistické workshopy.