Kostel sv. Jakuba Většího patří spolu s minoritským kostelem Nanebevzetí Panny Marie a kostelem Povýšení sv. Kříže, který původně spravoval řád bratří dominikánů, mezi nejstarší jihlavské chrámy. Přesný rok založení těchto kostelů je stejně jako přesné datum založení města Jihlavy ztraceno v mlze času. Přesto u kostela sv. Jakuba Většího víme přesné datum vysvěcení. 31. května 1257 chrám zasvěcený sv. Jakubu Většímu a Máří Magdaléně osobně vysvětil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu. 
Kostel zasvěcený patronu horníků sv. Jakubu Většímu zaujímá výjimečné místo mezi prastarými svatostánky města Jihlavy. Byl a je dodnes hlavním farním chrámem města, do dnešních časů spravovaný řádem premonstrátů. 

Přežil všechny otřesy a zlomy dob minulých. I v časech, kdy jihlavští měšťané vyznávali víru podle luterského způsobu, se zde konaly bohoslužby, byť od roku 1562 do počátku 20. let 17. století podle Lutherova způsobu, tzv. Německé mše.  Na rozdíl od zbylých dvou kostelů tak kostel nikdy v historii nebyl ani dočasně opuštěn. Je nutné zdůraznit, že i v časech luterských byl ve vlastnictví premonstrátského řádu. 
Na dobu luterskou dodnes upomíná výjimečná renesanční křtitelnice umístěná v rohu severní lodi kostela mezi Sladovnickou kaplí a kaplí sv. Kříže. O křtitelnici bylo v minulosti napsáno již mnohé, přesto však v minulých dvou letech došlo k novým zjištěním, která staví celé dílo do nového světla. 

Jelen s šesti pruhy
Během přípravy na přednášku o erbovních měšťanech Jihlavy v 16. století, realizovanou v září roku 2024, jsem měl možnost prozkoumat křtitelnici včetně erbu donátora na jejím víku, za kterého byl do té doby tradičně v literatuře označován jihlavský měšťan, sladovník a v letech 1573–1603 člen městské rady Jacob Seidenmelczer ze Seidenbergu. 

V době realizace křtitelnice v letech 1598–1599 byl Jacob primátorem (nejstarším radním). Tuto skutečnost jsem chtěl v přednášce prezentovat. O to větší bylo moje překvapení, když jsem porovnáním s erby zaznamenanými Johanem Heinrichem Marzym (1722-1800, magistrátní úředník města Jihlavy) v rukopise Familiae nobiles Iglaviae zjistil, že erb na víku křtitelnice vůbec neodpovídá erbu Jacoba Seidenmelczera! 

Jacob Seidenmelczer ze Seidenbergu získal svůj erb roku 1582. V erbu je celý jelen ve skoku na trojvrší, zadní část erbu je pošikem rozdělená na stříbrno-modrou. V klenotu nad kolčí přilbou jsou pštrosí péra. 
Erb na víku křtitelnice má ve svém znaku také jelena, ten je však v polovině předělen šesti pruhy. Navíc i klenot erbu je odlišný, v klenotu je nad kolčí přilbou jelen ve skoku a po stranách bůvolí rohy. Nad erbem je v ozdobné stuze uvedeno I. S. Z. H. B. 

Pohledem do Marzyho spisu jsem zjistil přesnou shodu erbu na víku křtitelnice s erbem Sebastiana Sule z Hirschbrunnu. Z dalších zdrojů vyplývalo, že měl syna Jacoba. Tedy písmena na stuze odpovídají přesně jménu Jacob Sule z Hirschbrunnu. 

Jacob zemřel již roku 1585, tedy 13 let před započetím realizace křtitelnice. Byl jsem si jistý pravdivostí zjištěné skutečnosti, ovšem hlavním problémem bylo, jak ji potvrdit např. písemným pramenem. 
Konzultoval jsem erb s pracovníky Národního archivu v Praze, kde jsem posléze prostudoval Pamětní knihu jihlavského kostela sv. Jakuba Většího z let 1630 – 1790. 

V ní jsem narazil na zřejmě opis staršího záznamu, který sice neodkazoval k donátorovi, ale zato informoval o původním umístění křtitelnice u hlavního vchodu do kostela: „Roku 1599 nechala jihlavská městská rada postavit křtitelnici zlatníkem Michaelem Burianem z tepané a dobře pozlacené mědi. Stála 1500 kop. Křtitelnice byla umístěna v lodi kostela nedaleko hlavního vchodu. Teprve znamenitý pan Caesarius Kuschel, farář a děkan, přemístil křtitelnici na roh oltáře sladovníků neboli sv. Thekly“ 

Památce jména a rodu  
Nic dalšího se mi však dohledat nepodařilo. Jak čas postupoval již jsem se domníval, že dále se zřejmě v poznání neposuneme, ale život přináší nám někdy paradoxy. 
V červnu 2025 přijel do Jihlavy tým pracovníků NPÚ pod vedením historika umění PhDr. Aleše Mudry, Ph.D., který připravuje publikaci o křtitelnicích v českých zemích do 30. leté války. Tehdy jsme se s doktorem Mudrou poprvé setkali, od kolegy Václava Nečady již byl informován o mém zjištění. Kolegům z NPÚ se podařilo doplnit poslední klíčový bod, dohledat původní kšaft Jacoba Sule z Hirschbrunnu. 

Kšaft je dodnes zapsán v knize testamentů uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě a klíčová pasáž poslední vůle Jacoba zní: „Poroučím a přisuzuji do farního kostela 300 kop na křtitelnici, která má podle záměru pana starosty a ctěné rady zdobit kostel a být zřízena a postavena k mé věčné památce. A těchto 300 kop má moje milá žena Kateřina vyplatit panu starostovi a ctěné radě tři roky po mém blaženém skonu.“
Je důležité podotknout, že poručníkem závěti byl jihlavský primátor Jakub Seidenmelczer ze Seidenbergu. Závěť byla naplněna o 14 let později roku 1599, tedy v době, kdy již byl po smrti i otec Jacoba, Sebastian (+ 1595). Erbovní rod Sulů tak „vymřel po meči“. 
Jacob ani Sebastian neměli žádné další mužské potomky. V tomto kontextu se nabízí zajímá domněnka, že velkorysý Jacobův dar mohl být motivován touhou po věčné památce jména jeho i rodu. 

Erb odkryla renovace
Jak je tedy možné, že doposud byl za „majitele“ erbu na víku křtitelnice považován Jacob Seidenmelczer? 
K záměně došlu roku 1892. V tomto roce publikoval svou studii o křtitelnici v kostele sv. Jakuba pedagog a muzejní pracovník Karl Schirek. Schirek měl ovšem průzkum notně ztížený, neboť křtitelnice byla ve špatném stavu, k její renovaci došlo teprve roku 1898.

V době vzniku Schirekovy práce byla dolní část erbu na víku překryta druhotně přidělaným plechem, a viditelná tak byla pouze horní polovina s jelenem, klenotem a stuhou. Navíc Schirek sám zřejmě vycházel z ještě starší práce profesora Wallnera, který o křtitelnici psal již roku 1887 a jako donátora rovněž nesprávně uvedl jihlavského primátora Seidenmelczera. 
Teprve renovací křtitelnice roku 1898 byl odkryt celý erb ve své původní podobě, stejně jako v jiném místě vyražený podpis hlavního autora křtitelnice Hanse Hirtze z Norimberku s rokem 1599. Nad nápisem je vyražen drobný erb jelena ve skoku (Hirtz je německy Hirsch, v češtině jelen). 

O samotné renovaci křtitelnice bližší zdroje zatím nemáme, víme pouze, že horní konec nástavce víka, od drobných andělíčků směrem nahoru, je novodobý a označený letopočtem A. D. 1898. Samotnému erbu se již poté nikdo nevěnoval a ve všech pracích byl zmiňován jako hlavní donátor Jacob Seidenmelczer. 
S jedinou výjimkou, a tou je studie Lucie Barcalové z roku 2021 o erbovních měšťanech Jihlavy, ve které upozorňuje, že erb odpovídá rodu Sule, nicméně další závěry z toho vyvozující jsou chybné. V době zjištění záměny erbu na víku křtitelnice jsem o studii doktorky Barcalové neměl osobně tušení. 

Tichý svědek slávy královského města
To je tedy příběh o záměně erbu donátora a jeho opětovném znovuobjevení. Zajímavostí a nových skutečností by bylo více, nicméně to je již záležitostí budoucí publikace a výzkumu týmu doktora Mudry. 
Na závěr můžeme konstatovat, že renesanční křtitelnice v kostele sv. Jakuba Většího je naprosto ojedinělou památkou svého druhu, která v současnosti nemá již nikde srovnání. Každý milimetr křtitelnice je zdoben. Od výjevů ze Starého a Nového zákona, přes alegorie sedmi křesťanských ctností až po karyatidy na bocích křtitelnice, Nereidy (dcery boha vod Okeána) umístěné v dolní části nohy křtitelnice a další nám mnohdy ještě nejasné symboly. 
Křtitelnice dnes již svému původnímu účelu sice neslouží, nicméně je u ní symbolicky umístěna dnešní křestní miska s křestní svící. Křtitelnice je tichým svědkem slávy a bohatství královského horního města Jihlavy, jež patřilo mezi nejhonosnější města Českého království.                                                              
Redakční úprava textu: -jv-