Na loňském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava (MFDF) si odbyl svoji vyprodanou distribuční premiéru dánsko-český dokumentární film režiséra Davida Borensteina Pan Nikdo proti Putinovi (Mr. Nobody Against Putin). Zobrazuje propagandu na ruské základní škole, když protagonista, učitel Pavel Paša Talankin, dokládá, jakým způsobem je zde ovlivňováno myšlení dětí. 

Producenti filmu se právě na loňské Ji.hlavě setkali s filantropy, jejichž podpora následně pomohla financovat drahou oscarovou kampaň. Podle vedení festivalu skupinu filantropů na Ji.hlavu přivedl podnikatel Jan Barta. Ten je také od letoška se svými firmami na tři roky novým generálním partnerem MFDF.

Podle ředitele MFDF Marka Hovorky je obrovský úspěch a radost, že český dokumentární film Oscara získal. Producenti Alžběta Karásková a Radovan Síbrt v úterý do Jihlavy přivezli jak sošku Oscara, tak televizní cenu v podobě masky Bafta Film Awards, kterou film získal letos v únoru.

Nápad pokusit se o Oscary začal podle Síbrta v kavárně v Praze, kde producenti seděli se Sergem Borensteinem (belgický židovský podnikatel žijící v Praze, podnikatel v realitách, zakladatel nadace podporující mladé talentované umělce a kulturní projekty, pozn. red.), jedním z podporovatelů MFDF.

„Ale byl to velmi teoretický nápad… A on říkal, že nám ten první krok podpoří,“ popisuje Síbrt.

Tento první krok byl ale podle něho nepatrný, a poté jich byla ještě řada: „Zhmotňovat se začaly tady v Jihlavě, po té distribuční premiéře. To byl zásadní moment. Protože ta projekce byla výjimečná a reakce diváků opravdu silná. A mezi diváky seděli ti lidé, které festival pozval a kteří se rozhodli ten film v kampani podpořit.“

V různých částech světa podle producenta lidé na film reagovali jinak. V Jihlavě to bylo velmi emocionální. Poté se přitočilo několik mecenášů s tím, že film na cestě pro Oscara podpoří. 

„Díky tomu se začali ozývat další. Protože bylo vidět, že si to mezi sebou říkají, že se něco odehrává, co dává smysl,“ popisuje Síbrt.

„Marek (Hovorka) slíbil výjimečnou projekci. Slíbil, že pomůže, a splnil to,“ doplnila A. Karásková. Jak dodal R. Síbrt, producenti doufají, že i letos do Ji.hlavy přinesou nějakou výjimečnou projekci.

Peníze v oscarové kampani jsou podle koproducentů zapotřebí pro cestování po světě, na organizování projekcí či rozesílání e-mailových informací členům Akademie za stovky i tisíce dolarů, pro zaplacení týmu lidí, kteří kampaň táhnou.

Produkce filmu si podle Síbrta platí také digitální kampaň, aby se příběh dostal k 13 tisícům voličů: „Ti žijí po celém světě, a ne všichni sledují dokumentární tvorbu. Prostě Brad Pitt si asi nepustí všechny dokumentární filmy, které jsou nominované, ale vy se potřebujete k těmhle lidem dostávat.“ 

„Bez započtení intenzivní práce nás všech, která byla na plný úvazek, se pohybujeme okolo 16 až 18 milionů korun,“ reaguje Síbrt na otázku JL, jaká řádová částka byla na kampaň zapotřebí. Např. film The Perfect Neighbor, který byl po celou dobu favoritem, měl podle něho na kampaň rozpočet okolo osmi milionů dolarů a billboardy doslova vytapetoval Ameriku.

„To jsme si my nemohli dovolit, šli jsme prostředky chudých. A prostředky chudých jsou digitální sítě a vyprávění příběhu. A také jsme oslovovali důchodce v LA, to jsou skvělí voliči…,“ usmívá se producent.   

Atmosféra dokumentární Ji.hlavy je podle Síbrta výjimečná tím, že město festivalem žije, že se odehrává v centru a všichni sem přijíždějí právě kvůli festivalu.

„Často jezdíte po velkých festivalech a jste někde zastrčený v nějakém koutě toho města. Paralelně se odehrává spousta jiných aktivit a vlastně ten festival není tak zásadní,“ popsal.

V New Yorku, v Paříži, v Londýně je podle něho tisíc jiných věcí a festival se odehrává někde na druhé koleji. Naproti tomu v Jihlavě jsou velmi poučení diváci, skvěle debatují a filmem žijí. Není to o byznysu, ale o lásce k filmu.

Organizátorům Ji.hlavy nicméně Síbrt popřál víc peněz, aby vedle lásky k filmu měli na festival i trochu víc prostředků.

Podle Marka Hovorky český dokument získal Oscara díky obrovskému nasazení, pracovitosti a pečlivosti producentů.

Jak dodali Síbrt a Karásková, k celosvětovému zviditelnění filmu po Oscarech velmi přispěla i ztráta krabice se soškou Oscara protagonisty Pavla Talankina na letišti v New Yorku: „Asi dva dny jsme měli pocit, že svět neřeší žádný jiný problém, že nejsou žádné války na Ukrajině, ani v Íránu. Udělali nám skvělou reklamu, lepší PR jsme si nemohli přát. Jestli někdo o filmu nevěděl předtím, tak potom už věděl.“