Bílí čápi, kteří se každoročně usazují na velkém hnízdě v centru Luk nad Jihlavou, se dostali do titulu a loga místního Bluegrass & Jeep festivalu White Stork. 
Ten letošní, pětadvacátý, otevře v pátek 26. června od 19 hodin už tradiční koncert místní bluegrassové kapely Druhej dech. V sobotu ráno bude následovat ukázka vojenských historických vozidel a projížďka účastníků po trase v okolí. Ve 13.30 hodin se pak v areálu za zdravotním střediskem začne hrát. 

Dramaturgem hudební části festivalu je loucký muzikant Stanislav Řehoř. Ačkoli se profesně zabývá kovovýrobou, odmala je také kytaristou. 
„Do kytary jsem tloukl už ve školních letech. Hudebku jsem sice absolvoval, ale člověk se také učil metodou pokus – omyl a různě od starších kamarádů a hudebníků. Luka jsou totiž těmi muzikanty doslova nasycená a řekl bych, že frekvence hudebníků na metr čtvereční je tady největší široko daleko,“ směje se kytarista kapel Druhej Dech a Pražce. 

Tradici kvalitního country a bluegrassu v Lukách kdysi nastartovaly právě zdejší Pražce, které nedávno slavily půlstoletí existence. 
Jak vzpomíná Slávek Řehoř, celá kamarádská atmosféra louckých hudebníků a pořadatelů festivalu vzešla z trampingu, vandráctví a cest do lesů: „Takhle to sdružení vzniklo. Každý rok jsme dělali velký vandr, později i s malými dětmi. A všemožná muzika u toho nechyběla, protože jako muzikanti jsme u těch ohňů samozřejmě taky hráli.“  

Začalo to „Májovkou“
Posléze se místní neformální sdružení Kamarádi Balkánského ranče (v názvu nese jméno loucké lokality Balkán, kde přátelé v klubovně vedli řeči o muzice) pustilo do organizování. 
Základem pro pozdější vznik bluegrassového festivalu se stala původně benefiční loucká Májová slavnost, v jejímž organizování se Kamarádi Balkánského ranče od roku 2000 každoročně angažovali.
„My jsme tam vždycky na něco vybírali – peníze šly na nemocnice a na všelijaké zdravotní pomůcky, které jsme nakoupili a předali. A taky jsme dávali dohromady hudební program,“ ohlíží se Slávek Řehoř. 
Na Májových slavnostech v té době zahrála jména jako Pavel Bobek, Michal Prokop, Petr Spálený, skvělý Václav Neckář, Ivan Mládek, Kamil Střihavka, Žlutý Pes s Ondřejem Hejmou a mnozí další.  
Ačkoli si místní kapely vedle pozvaných hudebních jmen na „Májovce“ také zahrály, přirozeně vznikla potřeba uspořádat festival, který by jim dal více prostoru a měl užší žánrové zaměření. 
„Jsme rádi, že ta Májovka pokračuje, i když už trochu jinak. Ale byla vždycky spíš o bigbítových kapelách, přestože jsme tam stříleli třeba i dechovku. A jak jsme byli plní energie po těch prvních ročnících Májovky, tak tam někde vznikl nápad udělat si vedle toho ještě takový náš menší festiválek. Na nějaké jsme se byli sem tam kouknout, a hned v roce 2002 jsme k Májové slavnosti přidali i první vlastní festival,“ popisuje Stanislav Řehoř. 

Je to celkem raubírna… 
Festival White Stork dostal do znaku čápa, který k centru Luk nad Jihlavou neodmyslitelně patří. V diváckém hlasování ostatně kapely každoročně usilují také o vytepaný zápis svého jména na štítek podstavce sošky „Putovního čápa“. 

Zatímco soška pak celý další rok zdobí pořadatelskou klubovnu, kapela s největším počtem diváckých hlasů si užívá slávu na webu akce a zpravidla také otevírá nadcházející ročník.    
Během let se festival rozrostl v akci, která má zvučné jméno, svůj termín o posledním červnovém víkendu, své publikum i pořadatelskou kvalitu. A také svého moderátora, kterým byl u většiny ročníků muzikant Milda Toman.  

„Začali jsme tehdy festival dělat na zelené louce. To tak bohužel v podstatě zůstalo dodneška, což mě tedy maličko mrzí. Všechno musíte postavit – velkokapacitní stany i malé stánky pro občerstvení. Všechno navozit. Není to tak, že by byl amfiteátr, vy ho otevřete, narazíte sud a točíte,“ popisuje realitu z pohledu organizátorů St. Řehoř.  
Jak podotýká, během let se podařilo v místě za zdravotním střediskem postavit kamenné pódium: „Ale bohužel už dnes také není moc vyhovující, musíte nad ním postavit nějaký přístřešek. Je to celkem raubírna to celé vždy postavit a zase zbourat.“    

 
K atmosféře festivalu patří stanování na přilehlé louce a spousta kamarádů, kteří si přijedou do Luk udělat krásný víkend. A protože mnozí dělají také do vojenské techniky, rozrostl se festival hned od počátků také o tento další rozměr. Jeepy se brzy dostaly i do jeho oficiálního názvu a military program je už dnes jeho pevnou součástí.
„To se myslím dost povedlo. Co si budeme nalhávat, ten bluegrass není žádný většinový žánr, takže military rozměr nám pomáhá dostat na festival další diváky. Aby byl program pestrý, a taky aby se všechno zaplatilo,“ argumentuje Slávek Řehoř.

  
Součástí jednoho z festivalových ročníků byla ostatně velkolepá bitva. Při ní se v roce 2006 křtila tematická kniha Zapomenutý generál Karel Klapálek, na řece Jihlavě se uskutečnilo „setkání spojeneckých vojsk na Labi“ a nad bitvou přelétávala vojenská letadla. 

Na podvalníku tehdy organizátoři dovezli originální anglický tank CROMWELL. Publikum vidělo obrněnce Bren Gun Carrier nebo T24 Studebaker Weasel, bitvy se zúčastnil také originální tank T34. Osobně dorazili veteráni od Tobruku, plukovníci Křístek a Hnělička, anebo dcera Ludvíka Svobody Zoe Klusáková. 

„Když se na to dneska díváme ze záznamu, divíme se, jak jsme to tenkrát mohli dát všechno dohromady. Vždyť vlastní bitvu zahajovali tehdejší ministr vnitra F. Bublan a jeho náměstek J. Schwarz,“ usmívá se Slávek Řehoř.  
Při dalším z ročníků v roce 2011 zase vyučovali při hudebním workshopu lektoři z americké univerzity a točily se i záběry pro film Banjo romantica o vzniku bluegrassu v Česku a v Lukách. Lektoři se svou kapelou Old Time Prime Band si pak i se svými žáky na festivalu společně zahráli.   

Co organizátoři open-air akcí nikdy neovlivní, je počasí. Horká chvilka v tom směru přišla na White Stork zejména v roce 2009, kdy pršelo opravdu hodně, nateklo do aparatury a do odposlechových beden a jeden z pozvaných hudebníků to nesl dosti těžce. 
„Je důležité, že se nikdy nestalo nic vážného, že u diváků nedošlo k žádnému zranění zejména při tom velkém pohybu techniky,“ podtrhuje za loucké organizátory Slávek Řehoř. 

Přijedou kapely z prvního ročníku 
V pátek večer začne 25. ročník festivalu White Stork v 19 hodin tradičním koncertem místní kapely Druhej dech.
V sobotu pak bude v 9.30 hodin na programu ukázka vojenských historických vozidel a projížďka účastníků po trase v okolí. Od 13.30 hodin se začne hrát. Po úvodním okénku domácích kapel, ve kterém na závěr dojde i na společné vystoupení všech akčních louckých hudebníků, bude festival pokračovat hosty zvučných jmen. Program má končit až před půlnocí nocturnem s další louckou kapelou a nezbytným a oblíbeným jamem.

„Napadlo nás, že bychom při letošním čtvrtstoletí otočili ty kapely z prvního ročníku. Pokusil jsem se je oslovit – a podařilo se to u všech až na Patra Kůse, který tady byl tehdy s kapelou Fámy. Ten jediný letos nemůže, a tak jsme ho nahradili Robertem Křesťanem s Trapery,“ konstatuje z pozice hudebního dramaturga Slávek Řehoř. Zahrát ovšem přijedou, tak jako na prvním ročníku, kapely Cop, Modrotisk a Nová sekce. 

„Říkám si, kdo nás tehdy před pětadvaceti lety osvítil, že jsme vybrali kapely, které jednak budou tak dobré, jak pořád jsou, a jednak vydrží 25 let jako náš festival,“ zamýšlí se s úsměvem Slávek Řehoř. 
Mladou scénu přijede oproti ostříleným bardům reprezentovat kapela Young Sparks. Podle organizátorů jsou všichni její členové nesmírně mladí, ale zruční a vyrovnaní „pickeři“. Johanka a Honza se v rámci programu Nadačního fondu Rosti a Ivy Čapkových účastnili bluegrassových dílen v mekce bluegrassu v USA.

Vysoko Stanislav Řehoř oceňuje letitou velkou podporu festivalu ze strany městyse Luka nad Jihlavou, ať už ve formě financí, poskytování prostoru, zápůjčky stanů či praktické pomoci s dopravou. 
„Máme podporovatele i v okolí - my si děláme všechno sami. Máme suroviny od místních zemědělců a chovatelů, navaříme obědy, guláše, řízky. Všechny na festivalu nakrmíme, i ty naše jeepaře a muzikanty,“ vysvětluje.   

Vstupné na festival zůstává i letos dobrovolné. Pořadatelé se rozhodli nehlídat areál a vstupné nevybírat. Vsadili na to, že diváci na provoz své akce rádi přispějí. Za to ostatně obdrží od děvčat na vstupu památeční ročníkové dřevěné cancátko, kterých se vždy vyrobí okolo tří stovek. Také stanování na zelené ploše vedle festivalového areálu je zdarma.
K 25. výročí se navíc bude letos také vzpomínat. Hudbu doplní výroční výstava a projekce historických fotografií a videí. 

Jedno jméno do stovky
Na festivalu White Stork zahraje včetně nadcházejícího letošního ročníku celkem 99 jednotlivých kapel a uskupení. „Chtěli jsme si je dát na tričko, ale zjistili jsme, že se nám tam nevejdou,“ konstatuje dramaturg festivalu. Nejčastěji se na pódiu otočily místní skupiny Pražce, Direct a Loucká struna.  

Hosté festivalu se často rekrutovali i z jiných žánrů. Skvělý dojem tu zanechali třeba Vladimír Mišík, Radim Hladík, Ivan Hlas v Triu, Bluesberry a další. 
Loucká parta Kamarádi Balkánského ranče drží pohromadě už 42 let. Společně pořádá Vítání jara, čistí studánky a les, o posledním víkendu v srpnu pořádá každoroční kamarádská setkání u Velkého ohně.  Politika se při setkáních a vandrech pokud možno vynechává, mluví se raději o muzice. 

„Jsme prostě kamarádi. Dneska možná tři desítky lidí, jeden bez druhého bychom nic neudělali. Jsme tam my staří kmeti, ale už i naše děti,“ usmívá se Slávek, zvaný Fox, „myslím si, že by to ti mladí mohli převzít a posunout to zase třeba trošku jinam, dát tomu nový náboj. Já osobně půjdu klidně jen točit pivo. A v pátek zahrát.“