Čeští hokejisté na letošním mistrovství světa ve Švýcarsku neoslnili a vypadli ve čtvrtfinále. V roce 1996 byla situace přesně opačná. Na počest světových šampiónů se hrála v prosluněné vídeňské hale Alberta Schultze hymna se slovy „Kde domov můj…“

„Je naprosto šílené, jak rychle těch 30 let uteklo, úplný pravěk,“ smál se člen tehdejšího zlatého kádru Viktor Ujčík, dnes hlavní kouč jihlavské Dukly. „Moje paměť není nic extra, ovšem na takový úspěch pochopitelně nejde zapomenout,“ dodal.

Triumf v olympijském Naganu 1998 ještě dlouho zůstane největším milníkem, jakého český hokej kdy dosáhl. Nostalgičtí pamětníci ovšem nedají dopustit ani na jarní mistrovské tažení národního týmu v rakouské metropoli o dva roky dříve. Premiérový titul pro samostatnou Českou republiku a její zlatou generaci v čele s kapitánem Robertem Reichelem, kladenskými „dvojčaty“ Pavlem Paterou a Martinem Procházkou nebo právě Viktorem Ujčíkem.
„A ještě navíc se šampionát konal kousek za hranicemi, takže jsme hráli prakticky v domácím prostředí. Na zápasy jezdily tisíce našich fanoušků,“ připomenul Ujčík, jenž debutoval v reprezentaci coby hráč Dukly v srpnu 1994 v přáteláku proti Německu. Nominaci do Vídně dostal jako nejlepší kanonýr základní části extraligové sezony 1995/96 (37 branek), před kterou přestoupil do Slavie Praha.

„Bylo to moje první mistrovství světa. Netušil jsem, co mám od turnaje očekávat. Věděl jsem, že góly dávat umím, ale mezinárodní hokej je jiný level. Naše generace nakukovala do národního týmu již o dva tři roky dřív, aby si osahala mezinárodní tempo a postupně se s ním srovnala. V přípravě před šampionátem jsme nabrali potřebné sebevědomí,“ vyprávěl člen čtvrté útočné formace, ve které nastupoval s Jiřím Kučerou a Romanem Meluzínem (jeho syn Erik působil v roce 2023 v jihlavské Dukle). 

V českobudějovické generálce svěřenci trenéra Luďka Bukače přestříleli Kanadu 6:3 (Ujčík jednou skóroval), ovšem to samo o sobě z nich aspiranty na medaili, respektive na nejvyšší stupínek nedělalo, byť část hokejové veřejnosti prahla po zlatu.

„Nedávali jsme si konkrétní cíl. Nepřemýšleli jsme o tom, kdy naposledy se podařilo šampionát vyhrát. Potřebovali jsme zvládnout první zápas a následně jsme postupně šli krůček po krůčku. Základem je dobrá parta plus vynikající gólmani, a to obojí jsme měli,“ pokračoval Viktor Ujčík ve vzpomínání.

Národní tým otevřel mistrovství severským trojbojem. Dokázal porazit Švédsko i Finsko (obhájce titulu) a remizoval s Norskem. Jihlavský odchovanec jednou rozvlnil síť proti Tre Kronor i Suomi (vítězná branka). 
„Bojovali jsme se soupeři i podmínkami v hale, které byly hodně speficické. Dovnitř svítilo slunce, takže bylo hrozné teplo a těžký led,“ potili se Ujčík a spol.   
Překvapivá výsledková facka od tehdejšího „trpaslíka“ Norska přišla vhod. „Hráli houževnatý a nepříjemný hokej, postavený na defenzivě. Došlo nám, že musíme hrát s každým soupeřem naplno, a nesmíme vypustit jediné střídání. Vrátilo nás to nohama na zem.“  

Po povinných vítězstvích nad Francií a Itálií čeští reprezentanti opanovali základní skupinu. Ve čtvrtfinále „sfoukli“ Německo, v semifinále nadělili „bůra“ hrdé Americe. „Měli jsme k ní respekt, protože podávala na turnaji výborné výkony. Pokud se nemýlím, zlomili jsme ji dvěma góly při vlastním oslabení,“ vybavil si správně Viktor Ujčík.

Ve finále měl možnost poprvé stanout proti top hvězdám NHL. Javorové listy reprezentovali mimo jiné brankáři Martin Brodeur s Curtisem Josephem, obránci Steve Duchesne s Darrylem Sydorem nebo útočníci Travis Greene s Paulem Kariyou. „Předtím jsme sice jezdili hrát do Kanady, ale proti klukům z nižších soutěží,“ podotkl Ujčík.

Zlaté utkání rozhodl Martin Procházka trefou v čase 59:41. „Jak se blížil konec řádné hrací doby, chytaly mě křeče do nohou. V duchu jsem si říkal: hlavně ať není prodloužení. Na střídačce jsem zvedl hlavu ve chvíli, kdy ´Prochy´ plácl do puku a dal gól. Obrovská radost a úleva,“ popsal Viktor Ujčík bezprostřední pocity.  

Kanaďané se pokusili zvrátit stříbrný osud přeměřením čepele hokejky obránce Stanislava Neckáře. Věřili, že nebude odpovídat povoleným rozměrům a získají přesilovku. Omyl… Neckářův pracovní nástroj u rozhodčích prošel a na trestnou lavici putoval soupeř (zdržování hry). 

„Já myslím, že Standa s tím tak trochu počítal a při tom střídání neměl svoji hokejku,“ dodal s úsměvem Ujčík.  
Jiří Kučera pečetil při power play výsledek na 4:2 a český hokej oslavoval premiérový titul od rozdělení federace. Návrat mistrů světa domů byl dlouhý a náročný. „Lidé nás zastavovali již od Znojma. Jakmile jsme někde vystoupili z autobusu, objímali nás a chtěli vidět medaili,“ líčil Viktor Ujčík.

Vídeňské zlato má uloženo na bezpečném místě. „Nejsem nostalgický typ. Žiju přítomností. Neprohlížím si medaili pokaždé, když je mistrovství světa, ale letos možná udělám výjimku. Těch 30 let uteklo jako voda,“ uzavřel Ujčík.