Jeden z největších mýtů, které znám v souvislosti s poskytováním první pomoci, je ten, že se nesmí se zraněným hýbat, aby se mu nepoškodila „páteř“. Samozřejmě, že poškození míchy při poranění páteře je velký problém, který může vést k ochrnutí. 

Ale pojďme si představit tu situaci. Někdo se poraní a dojde k srdeční zástavě. Ten člověk přestane dýchat a zastaví se krevní oběh. Když mu v tu chvíli nepomůžeme, tak než přijede záchranka, uběhne třeba 15 minut, a člověk do té doby zemře v důsledku neprokrvení mozku.

A teď se pojďme zamyslet, co je lepší. Když ponechám stranou úvahy, že někdo by raději nežil, než byl ochrnutý, tak za mne je lepší volba žít. Protože my vlastně ani nevíme, jestli tam poranění páteře je. Jedná se jenom o obavu a mylně zafixovanou myšlenku, že se se zraněným nemá hýbat.

Takže raději zopakujeme postup při poskytování první pomoci. Přijdeme k postiženému a oslovíme ho. Pokud odpoví nebo se probere na bolestivý podnět, víme, že je při vědomí, a nebudeme muset provádět resuscitaci. V tom případě s ním opravdu zbytečně nehýbeme. Pokud člověk nereaguje, musíme zjistit, jestli dýchá. Může to být obtížné vyhodnotit, ale snažíme se. Dáme před nosní dírky postiženého tvář nebo hřbet ruky a zjišťujeme, jestli cítíme proud vydechovaného vzduchu, někdy to je opravdu jenom takové lechtání.

A když postižený nedýchá, opravdu nezbývá nic jiného, než ho přetočit na záda. Dokonce někdy musíme člověka otočit, abychom vůbec zjistili, jestli dýchá, protože to třeba jinak není poznat. Prostě to dýchání má prioritu. To samotné přetáčení by mělo být co nejšetrnější právě s ohledem na riziko poraněné páteře. Snažíme se, aby tělo nerotovalo, aby nedošlo ke zbytečnému předklonu nebo záklonu. 

Na zádech můžeme znovu zkontrolovat dech. Pokud máme podezření na poranění krční páteře, zkusíme předsunout spodní čelist, jinak můžeme hlavu zaklonit, abychom pomohli uvolnit dýchací cesty. Vyčistíme ústa a ještě jednou zkontrolujeme, jestli se člověk nerozdýchal. Pokud ne, musíme zahájit masáž srdce, teď na zádech už to bude možné provádět. 

Nezmínili jsme ještě volání záchranky. To samozřejmě můžeme udělat už ve chvíli, kdy vidíme poraněného, ale dispečer se určitě bude ptát na to, jestli je člověk při vědomí a jestli dýchá. 
Varianta volat hned je výhodná ve chvíli, kdy nevíme, co dělat, takže nás dispečer bude k jednotlivým krokům navádět. A poznámka nakonec, na mobilu je vhodné použít funkce reproduktor a slyšíme, hovoříme a přitom máme volné ruce na provádění všech nezbytných úkonů pro záchranu lidského života.