Ačkoli náleží k fyzicky nejobtížnějším „dílům“ seriálu Běžec Vysočiny, patří – i kvůli svému poselství – k nejvíce obsazovaným. Na start 52. ročníku svátečního Běhu vítězství Jihlava – Třešť se v pátek postavilo 112 účastníků. Do cíle u třešťského koupaliště Malvíny jako první dorazil třebíčský „expres“ David Nezveda.

„Mám radost, že jsem vyhrál, a ještě k tomu tak významný závod,“ připomenul, proč se akce koná. Jde nejen o připomenutí konce 2. světové války v Evropě, ale i uctění památky jejích obětí. Konkrétně v Třešti v předvečer 8. května 1945 trestné komando německých vojáků povraždilo (reakce na protinacistické povstání) skoro šest desítek tamních obyvatel.

„Na tohle se nesmí nikdy zapomenout, stejně jako na ostatní zločiny, které nacisté spáchali,“ řekla jedna z účastnic. „Ale vidíte, že jako národ jsme nepoučitelní…,“ narážela pravděpodobně na aktuální spor týkající se plánovaného sjezdu sudetských Němců v Brně.

Nechme politiku stranou… Běhu vítězství přálo počasí. Ani horko, ani vítr, ani zima. Pro zdolávání 14,6 km dlouhé trati s několika stoupáními ideální podmínky. I proto David Nezveda útočil před měřeným mezičasem, kde měl minutu a půl k dobru, na rekord závodu. Čas 47 minut a 12 sekund, stanovený Pavlem Novákem v roce 2000, ovšem nepokořil.
„Chtěl jsem finišovat nejhůře pod 53 minut, což se podařilo. Na rekord jsem nepomýšlel. Po startu jsem držel tempo, ostatním jsem se postupně vzdálil, ale běžet osamocený a ještě do kopců vás zpomalí,“ líčil Nezveda. „Naštěstí seběh ke Třešti byl v pohodě,“ dodal s úsměvem.  

Jako druhý v absolutním pořadí proběhl cílovou bránou žďárský Adam Křenek, třetí místo obsadil ždírecký Jaroslav Smejkal. Nejrychlejší ženou se stala Klára Kubínová z Rantířova, která měla v nohách 190 km z předešlého závodu K6 Ultra v Konstantinových Lázních.  

Na Běh vítězství dohlížejí v roli spoluorganizátorů třešťští dobrovolní hasiči. A jeden z nich letos předvedl husarský kousek. Rostislav Budař absolvoval celou trať v plné výstroji, tedy v helmě, obleku a s láhví na zádech.
„Chtěl jsem to z hecu vyzkoušet již před dvěma lety, ale strach mi to nedovolil. Ještě ve čtvrtek večer jsem přemýšlel, jestli ano, nebo ne, a v pátek ráno padlo definitivní rozhodnutí, že do toho půjdu. Byl jsem tak trochu za exota,“ smál se Budař.
„Je to obdivuhodné. Klobouk dolů. Muselo to být náročné,“ David Nezveda.