Pozůstatky kamenné stavby utopené v náletových dřevinách v Černém lese u obce Strážek upoutaly Andreu Buchtovou z Habří natolik, že se pustila do zjišťování, co na kopci s příznačným názvem Šibeník kdysi stávalo. Byla to opravdu šibenice? 

„Věděla jsem, že Strážek měl hrdelní právo, napadlo mě tedy, že by se mohlo jednat o relikt popraviště. Tentokrát ale nenapověděla literatura, staré mapy ani pamětníci. Národní památkový ústav žádnou takovou památku neevidoval. Obrátila jsem se na emeritního profesora Masarykovy univerzity Josefa Ungera, předního odborníka na tematiku šibenic, který přizval ke spolupráci Spolek na ochranu památek Bystřicka. Na podzim se podařilo zrealizovat archeologický výzkum, který potvrdil existenci obnovované šibenice,“ přiblížila Andrea Buchtová. 

A jedná se skutečně o unikátní objev. Typ popraviště se vymyká obdobným stavbám u nás, připomíná například stínadla v německém Calw, jak stojí v nálezové zprávě archeoložky stojící za Spolkem na ochranu památek Bystřicka Michaely Korbičkové. 

Na upravené skalní plošině na svahu kopce stála kruhová platforma z nasucho kladeného lomového kamene, která nesla dřevěnou třísloupovou konstrukci s vodorovnými břevny a současně plnila funkci pódia. „Zděná podnož kónického tvaru se díky kvalitní kamenické práci a odlehlosti místa od okolních obcí dochovala v dobrém stavu. Zatímco jinde archeologové stěží hledají základy, Strážek se může pyšnit výraznou nadzemní dominantou o průměru devět a výšce šest metrů,“ sdělila Andrea Buchtová.

Záchranný archeologický průzkum odhalil řadu zajímavostí. „V plošném odkryvu hrabanky byly nalezeny kůlové jamky pro upevnění konstrukce. Ve dvou dochovaných jamkách byly zachyceny pozůstatky dřeva v nekompaktním stavu, indikující přítomnost dřevěných sloupů. Nalezeny byly také dobové hřeby. Pohřby jsou pravděpodobně v okolí objektu v zalesněném terénu. Vzhledem k významu lokality bylo navrženo doplnění vyvráceného narušeného zdiva a následné zařazení reliktu popraviště do seznamu národních kulturních památek,“ uvádí v nálezové zprávě Michaela Korbičková.  
Městečko Strážek se vyskytuje v legendách odkazujících na jeho starobylost a důležitost. První písemné zmínky dokládají existenci tamního kostela a fary v roce 1239. Původní osadu nejspíše tvořil hrad a kostel na vyvýšenině a zástavba při řece Bobrůvce. 

Od 14. století Strážek patřil k mitrovskému panství a na držení Pernštejny v letech 1448–1562 odkazuje jeho znak obsahující i zubří hlavu. Na přítomnost významnější cesty poukazuje samotný název Strážek a kopec Strážnice. 
„Strážkem procházela jedna z větví nadregionální Libické stezky. Vedla od Brna přes Tišnov, Dolní Loučky a Krčmu směrem ke Žďáru nad Sázavou a byla totožná s dnešní silnicí. V bezprostřední blízkosti Šibeníku však vedla ještě jedna významná cesta, která spojovala Bystřici nad Pernštejnem s Křižanovem, Velkým Meziříčím či Velkou Bíteší a procházela Dolní Libochovou,“ popsala Andrea Buchtová.

Soud ve Strážku a potřeba zřídit popraviště vznikly zřejmě koncem 16. století, spadaly pod něj vsi Jemnička, Horní a Dolní Libochová, Bojanov, Pikárec, Radkov a Kosov, avšak na počátku 18. století se už na soupisu měst s hrdelním právem nevyskytoval. „Ve Strážku je písemně doložen jediný hrdelní proces roku 1648. Za obvinění z krádeže byl souzen Vavřinec Zahradník - v originálu Lorenz Gartner,“ dodala Andrea Buchtová.  

Fascinují mě zaniklé hamry, mlýny, cihelny, cesty…

Žije na 800 let starém statku, má ráda místní historii. Jaké to je nalézt staré popraviště? Blíže v rozhovoru s badatelkou Andreou Buchtovou. 

Jak jste se k historii dostala?
Před odchodem na Vysočinu jsem působila jako vedoucí vily Löw-Beer v Brně. Pohnuté osudy majitelů vily spojené s válečnými událostmi by nenechaly nikoho lhostejným. 
Ale nejvíc mě ovlivnila přátelství s kolegy historiky, jejichž práci jsem obdivovala. A celkově práce pro muzeum, témata, akce, atmosféra.

Přiblížíte vaši cestu na Vysočinu?
Myslela jsem si, že mě na Vysočinu přivedlo to, že jsem si vzala rodáka z Habří. Ale možná to byly i geny, protože se nedávno zjistilo, že moje rodina pochází z nedalekého Heřmanova.

K místu Šibeník – věděla jste o něm, kdy poprvé jste se o něm dozvěděla, kdy vám došlo, že je výjimečné? 
Dlouhodobě se zajímám o místní historii. Do terénu chodím často a obdivuji zdejší krajinu, ve které je spousta pozůstatků po dávné lidské činnosti. 
Fascinují mě všechny ty zaniklé provozy jako hamry, mlýny, pivovary, lesní cihelny, náhony, hráze zaniklých rybníků, staré úvozové cesty, kamenné zídky nebo mosty, zaniklé středověké vesnice, zbytky opevněných sídel nebo poříčních stezek. 
Do sousedního Strážku jsem se chystala na významný kopec Strážnice, ale v mapě mě zaujal i vrch Šibeník. Ve starých mapách jsem si všimla i staršího názvu Šibeničník. 
Když jsem zvláštní kamennou stavbu na něm našla, zkoušela jsem nejprve hledat informace sama, v knihách, na internetu, mezi místními. Nikde o ní nebyla ani zmínka. 
Bylo mi to divné - Strážek měl hrdelní právo a na vrchu Šibeník tu stojí jakási stará plošina... 
Navíc ta stavba docela budila respekt a byl z ní široký výhled do krajiny. 

Koho jste na stavbu upozornila? 
Obrátila jsem se na NPÚ v Telči a na Kraj Vysočina, Odbor kultury a památkové péče. Dostala jsem tip na pana profesora Ungera, kterého by to mohlo zajímat, a tematikou popravišť se zabývá. 
Ten o neznámou lokalitu projevil zájem a přivedl i členy Spolku na ochranu památek Bystřicka. Podařilo se nám zrealizovat výzkum, který existenci popraviště potvrdil.

Čím je pro vás toto místo specifické? Jakou byste mu přála budoucnost, co byste chtěla, aby na Šibeníku vzniklo?
Zajímalo mě, k čemu stavba sloužila, a nechtěla jsem, aby ji neobjevenou pohltila vegetace v Černém lese. Podle odborníků má šanci stát se národní kulturní památkou. Podle toho bude třeba ji chránit a pečovat o ni.

Máte pro čtenáře JL nějakou aktualitu v souvislosti s vaším nálezem?
Objevila jsem už druhý případ hrdelního soudu ve Strážku. V roce 1653 byl obviněn Havel Aulehla, svobodník z Habří, že otrávil Ondřeje Chocholáče z Janovic. Spolupachateli byli hospodyně Dorota a pacholek Jan. 
Tento konkrétní příklad ukazuje, že výslechy prováděl kat z Brna, který používal útrpného práva, konkrétně pokládání na žebřík, pro naučení k soudu do Brna jezdil posel na koni, ve Strážku byla šatlava s železy, zúčastněné strany měly advokáty, hrdelní proces byl velmi nákladný (600 zlatých, a to nebyla konečná suma), táhl se více než dva roky, používala se metoda rekonstrukce kriminálního případu na místě činu. 
Objasňuje také, že svobodníci z Habří nespadali právně pod moravecké a mitrovské panství, ale pod Pernštejn. Hraběnka Salmová, vdova po Lichtenštejnovi, vědoma si své pravomoci, pro svobodníka požadovala uvěznění na svém hradě a soud v Brně. Původní budova radnice už na návsi ve Strážku nestojí, ale dochovaly se sklepy, jeden z nich byl možná onou původní šatlavou.

Takže v bádání pokračujete dál. Je to tak?
Aktuálně hledám další neobjevená popraviště a tvrziště v okolí. A tento rok se věnuji i nejstarší, nezmapované, historii obce Habří. Stála tu totiž dřív, než se předpokládalo, a ráda bych objasnila i důvod jejího založení, který byl pravděpodobně jiný než u okolních sídel.
S panem profesorem Ungerem, dr. Pěničkou a dr. Balážovou také přednášíme o nálezech šibenic, zvou nás různá města. V Habří jsem v dubnu otevřela výstavu o nálezu šibenice ve Strážku, kde se návštěvníci mohou dozvědět celý její příběh.

Historie je vám blízká – v rámci svého statku máte muzeum – jak dlouho, jak je velké, co v něm máte, jak jste na jeho zřízení přišla, je veřejně přístupné?
Žijeme ve statku s bohatou historií, která se píše už 800 let. Provozujeme zde penzion, lesní bar a od roku 2022 malé muzeum Svobodný statek č. 1 pro veřejnost s expozicí zaměřenou na historii domu a vesničky Habří. Exponáty jsou přímo odtud nebo nám je věnovali lidé z okolí.

Vydala jste i knihu o historii místa kde žijete – co vás k tomuto nápadu přivedlo, jak dlouho jste na knize pracovala, nějaké zajímavosti z nabírání materiálu, ohlasy na její vydání?
Zajímalo mě, kdo tu dřív žil a jak. Ráda jsem se ptala pamětníků. Čtyři roky jsem zapisovala jejich vzpomínky, až vznikla kniha Tam, kde končí cesta. V roce 2023 získala ocenění Nejkrásnější kniha Vysočiny. Měla jsem z toho tenkrát obrovskou radost. Stejně jako teď z nálezu šibenice. 
Neplánovala jsem ani jedno.