Letošní gymnaziální inscenace s titulem Sen, kterou už tradičně nastudovali žáci společně s učiteli, si odbyla premiéru 19. února v divadle DIOD. 
Posléze ji divadelníci z gymnázia dvakrát odehráli také v rámci březnové benefiční školní akademie s podtitulem Srdcem a Rozumem. Výnos z obou představení přidali k částce bezmála 108 tisíc Kč, která z akademie putovala na činnost nadace Dobrý anděl. Ta pravidelnými měsíčními příspěvky pomáhá rodinám s těžce nemocnými dětmi v tíživé situaci.

Stejný benefiční efekt měla i repríza inscenace Sen, která se odehrála poslední dubnové dopoledne před zcela zaplněným hledištěm DIODu. Publikem byli tentokrát především studenti, a také jejich osmdesátikorunové vstupné divadelníci podle slov principálky Fexové směřují plně na Dobrého anděla. 

Letošní gymnaziální inscenace (publikum ji možná uvidí ještě na podzim) vychází ze situačního motivu vynucené komunikace nesourodé skupiny cestujících, kteří uváznou ve stojící tramvaji opuštěné hulvátským vystresovaným řidičem. 

Vyhrocená situace výstižně odhaluje naprosto rozdílné tužby a pohledy na svět, jak jej vnímají spisovatel vezoucí kocoura k veterináři, prodavačka květin čelící tužbám přehnaně ambiciózní matky, vyprázdněně povrchní demagogický politik, farmář, alkoholik nebo třeba životem unavený senior.   

Inscenace navazuje na předchozí ročníky, kdy DS Spoušť začal uplatňovat originální princip společné divadelní práce kantorů a jejich studentů. Z ní zcela přirozeně plyne také společné hledání silných a společensky aktuálních témat. 

Při ohlédnutí zpět si lze uvědomit, že společným prvkem bývá časté a fungující využívání prvků a principů absurdního divadla. Tak vznikla v minulých sezónách orwellovská Farma Zvířat, titul Kopce a kopečky přání, anebo loňské nastudování autorského textu maturantů Václava a Vojtěcha Filových V poledne zmizíme. 
V něm např. hrdinové přijali shora nadiktovaný fakt ukončení existence celé civilizace, aniž by se proti této absurditě jakkoli vymezili. Co se ještě loni zdálo být naprostým nesmyslem, hodily už letos do reality nedávné výroky a nápady jistého amerického prezidenta s červenou čepicí.   

Podle Fexové je mezi učiteli gymnázia velký zájem o společnou divadelní práci se studenty. Samotné zkoušení pak provází kreativní atmosféra. Z pohledu diváka se tento posun promítá do divadelní úrovně finálního tvaru, která rok od roku viditelně stoupá a projevuje se v herecké vyrovnanosti a sebejistotě i v obsahové a technické kvalitě představení.  

Také to letošní lze řadit do žánru tragikomedie s absurdními motivy. Navíc jsou do něj projektovány filmové scény, které charakterizují sny a tužby některých jednotlivých aktérů příběhu. 
Tři krátké filmy Nely Krutišové studenti se svými učiteli společně natáčeli v exteriérech na rantířovském statku. O obrovském přínosu takové společné mezigenerační tvůrčí práce učitelů se svými žáky není třeba nijak diskutovat. A v atmosféře předtočených scén i celého živého představení je tahle radost ze společného rovnocenného tvoření znát. 

Z pohledu diváka lze v současné vyhrocené, a všelijakými arogantními pseudopolitickými kreaturami pokroucené době poděkovat za velmi poetickou atmosféru docela náročného představení. Za jeho pozitivní výstup a za nahlas vyslovenou naději, že láska, a ty zdánlivě nejobyčejnější věci obyčejných slušných lidí jsou nakonec tím nejdůležitějším, o co v našich životech kráčí.