Letos uplyne 140 let od tzv. Haymarketského masakru v Chicagu. Tato událost výrazně přispěla, že se celosvětově 1. květen slaví jako Svátek práce. Je tomu tak od roku 1890. V uvedeném roce se u nás 1. máj slavil na Střeleckém ostrově v Praze.

Svátek práce si tehdy připomínali především socialisticky, sociálně demokraticky a anarchisticky orientovaní dělníci. Za minulého režimu si svátek přivlastnili komunisté, kteří si ho ideově upravili.

Na Jihlavsku byl slaven poprvé Svátek práce v roce 1890 v Kamenici u Jihlavy. Stejně jako i jinde se manifestace nesla v duchu požadavku na zavedení osmihodinové pracovní doby.

Od roku 1885 byla u nás uzákoněna 11hodinová pracovní doba a pracovní týden byl šestidenní. Zákon byl často obcházen a v praxi se často pracovalo 12 až 14 hodin denně.

Kameničtí na 1. máje 1890 požadovali osmihodinovou pracovní dobu pro dospělé dělníky, šestihodinovou pro mladé dělníky a ženy, jednou týdně nepřerušenou 36hodinovou přestávku a zákaz zaměstnání dětí do 14 let v továrnách. I tyto na dnešní dobu samozřejmé požadavky, vyvolaly nevoli mezi zaměstnavateli a úředníky. Akce se uskutečnila pod bedlivým dohledem úřadů.

„Přítomný zástupce okresního hejtmanství několikrát napomenul řečníky, když se mu jejich řeči zdály příliš pobuřující, jinak celá schůze i celý den proběhl na Kamenicku v klidu, stejně jako v jiných místech jihlavského okresu,“ zaznamenal kolektiv autorů v publikaci První máje na Jihlavsku 1890-1960, která vyšla v roce 1960. Brožura je dosti tendenční a poplatná své době.

V Jihlavě podle publikace Svátek práce slavilo poprvé v roce 1891 zřejmě několik desítek osob. První zdokumentované oslavy dělnického svátku v Jihlavě publikace zaznamenala až o dva roky později. Rok 1893 znamenal vrcholící dobu boje celorakouské sociální demokracie za všeobecné a rovné volební právo.

V té době mohli volit pouze majetní muži. Zjednodušeně řečeno: o váze hlasu rozhodovalo, jak velký měl dotyčný majetek. Do oslav svátku se tehdy zapojili dělníci z několika jihlavských podniků. Oslavy 1. májů v Jihlavě bývaly v té době poklidné. Pořádal je tehdy dělnický spolek Barák.

Například v roce 1903 byl 1. máj v Jihlavě slaven poprvé v novém Dělnickém domě v Březinových sadech, který byl otevřen v listopadu 1902.

„O půl desáté dopoledne se zde konalo veřejné shromáždění, na němž bylo jednáno opět o významu 1. máje, o všeobecném hlasovacím právu, o osmihodinové době pracovní a o starobním a invalidním pojištění dělnictva,“ napsali autoři Prvních májů na Jihlavsku.

Svátky práce s sebou přinášely i zábavu. „Odpoledne tu byl koncert a večer lidová zábava. Stejný průběh měl i 1. máj roku 1904,“ dochovalo se o oslavách v Jihlavě. Zde se 1. máje často slavily i v hostinci U Tří knížat.

Prvomájové akce probíhaly i jinde na Vysočině. V Třešti se slavilo v místní pivnici. V její zahradě pak odpoledne následovala společenská zábava.

V pozdějších letech v Jihlavě pořádal dělnické akce Sociálně demokratický spolek Vorwärts (Vpřed). Jihlava v té době byla ještě většinově německým městem. Po roce 1911 se prvomájové manifestace zaměřovaly i proti militarismu a nebezpečí války.

Po dobu první světové války byly oslavy Svátku práce na území rakouskouherské monarchie zakázané. Přesto se pod vlivem bolševické revoluce v Rusku slavil v regionu 1. máj v roce 1918 opět masově.

Průběh oslav však byl poklidný. Potvrdila to zpráva jihlavského hejtmana, kterou odeslal na místodržitelství: „Oznamujeme, že 1. máj roku 1918 ve všech obcích politického okresu Jihlava-venkov a na území Jihlavy proběhl klidně. Shromáždění se konala v městě Jihlavě, Batelově a Třešti. Průvody nebyly nikde konány.“

Období přelomu 20. let minulého století bylo ve znamení štěpení na levici. V důsledku bolševické revoluce se od sociálních demokratů odtrhla radikální menšina, která založila komunistickou stranu.

Sociální demokraté požadovali dosažení dělnických požadavků jejich postupným prosazováním mírovým politickým bojem. Komunisté preferovali násilnou revoluci, podobnou té v Rusku.

V novém Československu platilo všeobecné a rovné volební právo pro muže a ženy, které bylo postupně zavedeno v letech 1919 - 1920. Nový stát svým zaměstnancům přinášel řadu sociálních výhod jako osmihodinovou pracovní dobu, dovolené, důchody i nemocenskou.

V soukromém sektoru však nebyla sociální situace příliš dobrá. Ani přes své četné úspěchy nebyla první republika rozhodně sociálně spravedlivým státem.

Svátky práce se v nové republice nesly stále ve znamení boje dělníků či pracujících o sociální vymoženosti. Nešlo už zdaleka o svátek sociálních demokratů a anarchistů. K oslavám svátku se v republice hlásili i národní (a později pouze) socialisté i křesťanští sociálové.

Nejbouřlivěji probíhaly na Jihlavsku 1. máje 1919 a 1920. Spojené byly s rozkolem na politické levici i se špatnou hospodářskou situací mladého státu. V Jihlavě bylo roku 1919 na náměstí až 15 tisíc lidí. O rok později to bylo ještě o jeden tisíc občanů více. Společně manifestovali Češi i Němci.

Dochoval se záznam z roku 1919 o průvodu šesti tisíc dělníků, kteří v Jihlavě pochodovali z Nádražní ulice na náměstí. Převážnou většinu účastníků představovali Němci. „V průvodu byla nesena hesla ,Chléb, práci a mír´, ,Chceme sociální pořádek´, ,1914 hrdinové – 1919 žebráci´, ,Chceme sebeurčení národů´,“ doložili dobovou atmosféru autoři publikace První máje na Jihlavsku.

V roce 1921 se v Jihlavě poprvé do oslav Svátku práce zapojil zcela nový politický subjekt, komunisté.

„Politické strany oslavily 1. máj roztříštěně. Komunisté manifestovali pro III. internacionálu, sociální demokraté pro socializaci. Komunistický tábor na náměstí odbýván, nejprve německy a potom česky,“ napsaly v té době Jihlavské listy.

Komunistická strana Československa (KSČ) se již v té době pasovala za nejdůslednějšího obránce práv pracujících. Oslavy 1. májů si už v té době přivlastnila. Prvomájové akce jiných politických subjektů označovala za „truc oslavy.“

„Na táborech lidu pořádaných těmito stranami, nebylo slyšet nic, než obhajobu buržoazní vlády, náboženství, nedotknutelnosti soukromého kapitálu, vychvalování života v kapitalistických státech a tak podobně,“ tepali je komunisté. Lidovcům, kteří také slavili, se vysmívali, že se spokojili s pořádáním slavné mše svaté.  

Ráz oslav komunisté zradikalizovali. Například komunistický poslanec Vilém Nový z Jihlavy byl za svůj projev v Třešti na táboru lidu v roce 1929 dokonce odsouzen k jednomu měsíci vězení pro pobuřující řeči.

„Čím více stupňovala KSČ třídní boj, tím silnější opatření proti ní činila buržoazní vláda,“ konstatovali autoři Prvních májů na Jihlavsku.

Posteskli si, že zatímco průvody ostatních stran doprovázel jeden, nanejvýš dva strážníci, „kteří měli za úkol pouze uvolňovat cestu, s průvodem komunistů šel kordon policajtů a tribuna, která od roku 1926 bývala na spodní části jihlavského náměstí, byla jimi doslova obležena.“

Druhou část článku přineseme v některém z dalších vydání JL.