Před zcela zaplněným hledištěm Městského kina Polná uvedl tamní spolek Divadlo Duha minulý pátek premiéru autorské hry svého principála a režiséra Petra Vaňka Konečná stanice.

Hra s kriminální zápletkou zavedla diváky do pražské atmosféry velkoměsta, kde se dvojice svérázných policistů marně snaží vypátrat sériového přepadávače a zloděje. Do celé situace ale nezapadá vražda šestnáctileté dívky, která příběh i pátrání posílá jiným směrem a nabízí prostor pro psychologičtější rozehrání rodinného prostředí oběti.

Dosti klasický detektivní příběh proložil Vaněk prvky tajemna městských nálad navozujícími místy až atmosféru žánru noir, tu a tam možná zbytečně přecházejícími do lehkého patosu.

Prostor ale dostávají i velmi dobře fungující vtipné momentky. Publikum se baví např. „brutálně jemným jevištním fórem“ ve scéně zadržování pachatele za pomoci volavky, anebo herecky propracovanou etudou prodavače brýlí.    

V postavami bohatě zalidněné inscenaci osvědčují velké herecké zkušenosti ostřílení hráči souboru Duha. Někteří zde z pohledu diváka působí doslova v roli „tahounů“ či mentorů.

Kvalitní kombinací v obsazení se tak režisérovi podařilo maximálně eliminovat některé herecké nevyrovnanosti a vytvořit i v tomto ohledu kompatibilní celek. Pro vykreslení drobné, ale zásadní figurky sáhl např. i mezi letité hráče dobronínských Zmatkařů.

Vaněk se soustředí především na děj a inscenaci staví na velmi střídmé variabilní scéně, kterou ale obohacuje nosným nápadem. Panely s motivy města nápaditě rozehrává za pomoci party „kulisáků“ v černých kostýmech maskovaného přepadávače. Podtrhuje tak jeho anonymitu, tajemnost i všudypřítomnost, otevírá divákovi prostor pro očekávané překvapení i pro pointu.

Zásadní je pro vyznění celé inscenace (už tradičně) hudba Radka Žilky a jeho živý hudební doprovod přímo ze scény.

První domácí reprízu své Konečné stanice naplánovali divadelníci souboru Duha do polenského kina na pátek 15. května.