Jihlavská fara při kostele sv. Jakuba je místem, kde se pravidelně schází zhruba dvacítka mladých lidí napříč třemi věkovými skupinami. Nejde však o uzavřený kruh. Kolem této skupiny se pohybuje mnohem širší společenství dětí a mladých, kteří se zapojují do dalších aktivit během roku.

Mládež tvoří stabilní jádro asi dvaceti lidí, kteří se setkávají každý týden. Rozděleni jsou do tří věkových kategorií: žáci druhého stupně základní školy, středoškoláci a vysokoškoláci s mladými pracujícími. Setkání mají podobu otevřeného a přátelského prostoru, kde se mluví nejen o víře, ale i o osobních tématech.

„Chceme, aby si mladí odnášeli přátelství, na která se můžou spolehnout celý život,“ říká vedoucí mládeže Honza Skoumal.

Program se liší podle věku účastníků. Zahrnuje rozhovory o víře, sdílení každodenních radostí i starostí, ale také obyčejné společné trávení času v zázemí fary. Podle členky mládeže Terezy Traganové je právě komunita klíčová.

„Hodně mladých zůstává v komunitě, protože zde mají kamarády. Když se nepotkávají nebo si nerozumí, ten zájem o to chodit dál do kostela docela klesá,“ vysvětluje.

Pravidelná setkání jsou však jen částí aktivit. Na mládež jsou napojeny i další skupiny, například ministranti, kterých se každý týden schází zhruba deset, nebo děti navštěvující výuku náboženství. Těch je ve věku základní školy přibližně šedesát.

Kromě pravidelné výuky se pro ně i pro další zájemce konají alespoň dvakrát ročně víkendové pobyty, a to jak na jihlavské, tak i na jiných farách. Starší mládež má své vlastní víkendové akce.

O prázdninách pak mladí každoročně organizují dětský tábor, kterého se loni zúčastnilo, podle faráře Mariana Huska, kolem šedesáti dětí, včetně těch bez náboženské zkušenosti.

Během roku se mládež podílí také na organizaci farních dnů, misijních akcí, koncertů či různých soutěží a výletů. Některé akce pořádají sami, jiných se účastní v rámci děkanátu nebo biskupství.

Mladí mají své místo i při vedení některých bohoslužeb, kde zajišťují například hudební doprovod.

Velkou roli hraje i samotné zázemí na faře, které si podle svých slov mohli z velké části upravit podle sebe. Farář jim umožňuje scházet se zde i neformálně mimo oficiální program.

„Můžeme si sem chodit prakticky kdykoliv. Je to pro nás jako druhý domov,“ říká Brigit Palánová.

„Člověk se nemusí bát mluvit. Je prostě jednodušší se svěřit někomu, kdo ve víře žije taky a nemusím mu nic navíc vysvětlovat,“ vnímá to podobně i Tereza Traganová.

Důležitým aspektem je i samotná víra, která pro ně představuje osobní oporu a přirozenou součást jejich života.

„Můžu se svěřit Bohu kdykoliv. Jelikož pro mě má připravenou cestu, tak se ho můžu vždy zeptat a ujistit se, že po ní jdu. Vím tak, že nejsem na nic sama,“ doplňuje Hana Molvová.

Podle Honzy Skoumala je budování vztahu s Bohem i jedním z nejdůležitějších cílů práce s mládeží.

„Chceme, aby mladí uměli prožívat svůj každodenní život s Bohem a aby jim víra dávala hlubší smysl a radost. A pokud toho chceme dosáhnout, musíme sami hořet. Protože když nehoříme, nemůžeme zapálit nikoho dalšího,“ dodává Skoumal.