Na velkou scénu HDJ se v rámci dramaturgie letošní abonentské řady už popáté vrací Manon Lescaut, slavný příběh tragické lásky. Inscenován tu byl už v letech 1941, 1955, 1965 a 1998. 
Také slovenský dramatik a režisér Dodo Gombár se na jihlavskou scénu vrací. Tentokrát už potřetí, když zde v nedávné minulosti inscenoval mimořádně úspěšné tituly Česká rapsodie Bohuslavova (téma Bohuslava Martinů) a Popel na křídlech Suzanne Renaud (petrkovské téma Bohuslava Reynka a Suzanne Renaudové). Obě inscenace spadají do dramaturgické řady, v níž jihlavská profesionální scéna pátrá po kulturních kořenech regionu Vysočiny. 
Manon Lescaut je tragickým příběhem tří milostných trojúhelníků (Manon – rytíř des Grieux, Tiberge, Manon - des Grieux, Duval, Manon - des Grieux, Duval syn). 

Samotná novela od francouzského romanopisce, překladatele a publicisty Abbého Prévosta (1697 – 1763) byla vydána v roce 1731. Ve své době byla vnímána jako kontroverzní a její vydávání bylo krátce po publikaci ve Francii zakázáno. Přesto se velmi populární text nezákonně šířil mezi lidmi.

Jak připomínají jihlavští inscenátoři, vzniklo dílo v prostředí raně osvícenské Francie: „Reaguje na napětí mezi vášní a společenskými normami – kritizuje pokrytectví aristokratické morálky i tvrdost soudních a církevních institucí, čímž mimo jiné odráží dobovou debatu o svobodě jednotlivce.“

Pojetí Manon od Vítězslava Nezvala z válečného roku 1940 tuto předlohu přetváří v duchu poetismu a reaguje na atmosféru ohrožené meziválečné a protektorátní společnosti. „Zdůrazňuje citovost, krásu a únik z reality jako protiváhu k dobové tísni,“ charakterizuje Nezvalovu adaptaci dramaturgie aktuálního jihlavského zpracování.  
Scénář příběhu tentokrát Gombár vytvořil volně podle Abbého Prévosta a Vítězslava Nezvala. Dramaturgie inscenace Já, Manon se ujal Jaroslav Čermák ml. Inscenace Doda Gombára podle něho na obě výrazné předlohy navazuje a pátrá po dnešním významu Manon. 

Režisér Gombár podle svých slov hledá odpověď na otázku, zda existuje jakási síla, která velký příběh spalujícího citu povyšuje mimo čas a prostor. 
„Nechci tu odpověď bagatelizovat slovy jako lehkovážnost či povrchnost,“ uvažuje Gombár, „spíš je to hledání v útrobách lidského vzplanutí čímsi, co nejde uhasit zkušeností ani zapomněním. Prévostův příběh jsme přepsali, ale jeho souřadnice zachováváme, hlásíme se i k esenci silných veršů Nezvalových. Zároveň však volíme jako šat naší inscenace přítomnost.“

Tématem však podle scenáristy i v kontextu dnešní doby zůstává skutečná láska a spalující, nepochopitelné, nespravedlivé, vzdorující selhání: „Současnost všechno pravdivé nejen nekompromisně prověřuje, ale klade nové nároky před velká slova, velká vyznání, staví před člověka nové neprobádané překážky, často ze železa…“

Ambice i zranitelnost
Nová inscenace tedy sleduje osudy tří Manon v prostředí současného světa showbyznysu. V něm se podle tvůrců identita, vztahy i city rozprostírají do několika vrstev a podob.
Tři ústřední hrdinky (Manon zlatá - Kristýna Nováková, Manon stříbrná - hostující Sofia Chalányová a Manon bronzová - Markéta Bohadlová) pružně odrážejí různé polohy touhy, ambicí i zranitelnosti. 

I v této aktualizaci ovšem do světa hrdinky vstupují tradiční postavy příběhu, například vztah jedné z hudebnic s rytířem des Grieux (Tomáš Slabiňák) oscilující mezi oddaností, manipulací a postupnou destrukcí. 
Postavy okolo ústřední hrdinky, přátelé, rodina i cizinci, rozehrávají síť vztahů, v níž se podle tvůrců mísí láska, závislost, silovost, moc, potřeba uniknout, ale též niterná potřeba nalézt své místo ve vlastní existenci. 

„Vyprávění má podobu fragmentární, mozaikovité struktury, která kombinuje intimní dialogy s koncertní stylizací, lehkostí a ironií i syrovými výpověďmi postav,“ prozrazuje dramaturg ke zvolné formě. Divadelníci postupně odhalují podstatu vztahu a touhy jako „spalující, nevyrovnané a vnitřně rozporuplné síly, jež formují i ničí své aktéry.“

Ke spolupráci na inscenaci přizval Dodo Gombár Kristinu Komárkovou (scénografie) a Annu Tichou (kostýmní návrhy). V jeho týmu se objevují i renomovaní dlouholetí spolupracovníci Linda Fernandez Saez (pohybová spolupráce) a Róbert Mankovecký (autorská hudba). V Jihlavě se oba představují poprvé.