Inscenace Vlastníci, kterou nastudoval Divadelní spolek Jiří Poděbradský Polná podle scénáře původem jihlavského autora Jiřího Havelky, se stala jedním z úspěšných titulů nedávno skončené 63. přehlídky Třešťské divadelní Jaro (TDJ).

Porota TDJ udělila Polenským doporučení k postupu na celostátní přehlídku Divadelní piknik v Mostě. Úspěch inscenace podtrhlo také udělení hereckých cen pro Lucii Žítkovou za výkon v roli Předsedkyně Zahrádkové a Petru Coufalovi za ztvárnění Kubáta v téže inscenaci. Čestné uznání obdržel Jakub Skočdopole za ztvárnění postavy Nitranského.

Na rozdíl od poroty nezařadili diváci TDJ polenské představení ve svém hodnocení takto vysoko. V divácké anketě se umístilo na 9. místě ze 13 uvedených inscenací pro dospělé publikum. Jak uvádějí organizátoři přehlídky, výsledné pořadí v divácké anketě TDJ ovšem bere v potaz i počet návštěvníků daného představení.

Premiéru tragikomedie Vlastníci v režii Zdeňka Dvořáka uvedli Polenští v druhé polovině loňského listopadu. Na přehlídce v Třešti ji v březnu sehráli jako v pořadí šesté uvedení (pátou reprízu).

Hra diváka zavádí na schůzi Společenství vlastníků jednotek (SVJ) v bytovém domě. Schůze je modelovým podobenstvím, obrazem názorových střetů v celé společnosti. Na povrch vyplouvají ega jednotlivých aktérů a prosazování osobních výhod, pokrytectví, intrikaření a silové prosazování vlastního pohledu na věc bez argumentace.

Moc se v demokratickém principu rozhodování dostává i do rukou hlasujících, kteří nemají vůli, anebo schopnost kvalitně vyhodnotit vstupní informace. Nemožnost rozumné dohody spěje ke krizi. Nutně vede ke konfliktu, z něhož nakonec těží hochštapleři, jejichž úmysly jsou jakékoli, jen ne poctivé.

Jako u všech soutěžních představení, následoval také po večerním uvedení Vlastníků na TDJ veřejný rozborový seminář, setkání protagonistů inscenace s diváky a lektorským sborem přehlídky.

V něm letos usedli divadelníci Alena Zemančíková (od roku 2004 dramaturgyně literární redakce Českého rozhlasu Vltava, externí vyučující na katedře teorie a kritiky DAMU v Praze, autorka několika divadelních a rozhlasových her a adaptací literárních předloh, publicistických a dokumentárních pořadů), Ladislav Valeš (divadelní režisér, principál souboru Rádobydivadlo Klapý) a Jiří Juráš (divadelní režisér, akrobat, představitel žánru nového cirkusu).

V divadelní kavárně se k debatě nad představením sešly s porotci a divadelníky asi dvě desítky diváků. „Je to o problému, který všichni dobře známe,“ uvedl diskusi Ladislav Valeš a Havelkovu předlohu plnou specifických charakterů a absurdních situací charakterizoval jako mimořádnou příležitost pro herce.

Představení se odehrává u řady stolů či lavic postavených po celé šíři scény.

„Dal bych tomu alespoň nějaké větší uspořádání stolů do prostoru, což by poskytlo větší variabilitu, co se týče pohybu,“ zamýšlel se režisér Valeš. Zbytečné pro něho byly chvilkové prostřihy, které představení rozdělují do jednotlivých sekvencí. Ocenil výkony některých herců, kteří se na jeviště postavili úplně poprvé.

V polenském zpracování je vynechána jedna z postav původního scénáře. „Je nás málo,“ vysvětlili důvod divadelníci. „Ale scenáristicky jste se z toho dostali dobře. Najednou se ukáže, že ta postava tam sice je důležitá, ale udělali jste to tak, že nám to nijak moc nechybělo,“ ocenil Valeš.

Vyzvedl také hereckou jistotu aktérů: „Ony ty postavy nezavádějí nějak moc velké psychologie. Je to prostě charakteristika,“ uvažoval. Stejně jako posléze oba další porotci, ocenil režijní pojetí nástupu herců, kteří na scénu přicházejí přes hlediště a improvizovanými glosami vtahují diváka přímo do děje.

Jako sporné porota komentovala pojetí závěrečné choreografie „děkovačky“, která v Třešti souboru nevyšla. 

Alena Zemančíková připomněla v úvodu svého rozboru odlišné režijní pojetí divadelního souboru Vosto5, s nímž autor a režisér Jiří Havelka uváděl svoji hru zásadně ve schůzovních prostorech, kde diváci seděli okolo jako aktéři schůze.

Shodou okolností uvádí aktuálně Havelkovu hru pod titulem Společenstvo vlastníků také profesionální Horácké divadlo v Jihlavě (HDJ). V jeho pojetí se, na rozdíl od polenského, jedná o poměrně výpravnou inscenaci, která herce vede do prostoru a diváka zavádí do kulis typického domovního sklepa plného uskladněných, často vysloužilých předmětů evokujících někdejší děje a běžný život domu a jeho obyvatel.

„Ta hra není jen taková hříčka. Ona je tak deset let stará a člověk si uvědomuje, jak skutečně vy už hrajete trošku jiné významy, než jaké byly v tom autorském Havelkově představení. Protože ona se ta doba prostě posunula,“ uvažovala Zemančíková na adresu polenských divadelníků.

Výrazně se podle ní v jejich inscenaci tato skutečnost projevuje v postavách dvojice šíbrů, bratrů Čermákových.

„Havelka je měl jako takové čtyřicátníky – frajírky, byli to ještě takoví elegantní frajeři. A ještě se potřebovali toho zmocnit. Kdežto vy jste o dobrou generaci starší a my vidíme, že oni už to mají. Už v tom žijeme, už se jim to podařilo…,“ zamýšlela se lektorka.

Hra je podle ní nejen chytrá, ale i mrazivá v tom smyslu, jak nám s postupujícím časem ukazuje, kde na té schůzi zrovna jsme: „Dneska už vidíme, že tu demokracii opravdu jen předstíráme. To ještě v době Havelkovy premiéry tak nebylo.“ 

Předěly představení s hudebním motivem Zemančíková ocenila: „Podle mě to posouvají a docela hezky rytmizují. To je vaše věc, to je váš vynález, to není pro inscenaci nařízeno… Ta hra už je známá, hraje se teď všude, i Havelkův film se pořád reprízuje v televizi, takže už netáhne tolik obsahově a ani na večerní představení nepřijde plné hlediště. Ale zábavná a zajímavá je na tom vaše interpretace, a té si cením. Nic nekopírujete, neděláte repliku na Divadlo Járy Cimrmana, inscenujete vlastní interpretaci této velmi úspěšné hry.“

Lektor Jiří Juráš uvedl debatu přiznáním, že Havelkovu hru či film doposud neviděl: „O to víc jsem si užil ten posun a ty dva pány (postavy hochštaplerů, bratrů Čermákových, pozn. red.), protože pro mě to bylo, jako pro jednoho z mála v České republice, překvapení… Ani náhodou jsem je nepodezíral a konec byl pro mě otočený.“

Debata s režisérem vznikla v rozborovém semináři okolo zdramatizování závěrečné fáze děje a pointy. V polenském představení zde ve scéně podepisování bianco plných mocí není pro diváka čitelné stanovisko jedné ze zásadních postav děje.

Písemné recenze lektorského sboru TDJ ke všem sedmnácti uvedeným soutěžním představením přehlídky lze nalézt na webu www.trestskedivadelnijaro.cz/hodnoceni-poroty/.