Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanů, podle jejich pojetí se váže k ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Svůj původ mají s největší pravděpodobností v pohanských tradicích a oslavách jara, ačkoli si jejich počátky mnohé společnosti vykládají různě.

Podle katolické tradice jsou Velikonoce vyvrcholením 40denního postního období. Jejich termín je pohyblivý a určuje se podle prvního jarního úplňku, jelikož slunce a měsíc měly od pradávna rozhodující vliv na určování času.

Velikonoce připadají na první neděli po jarním úplňku po rovnodennosti. Mohou tedy proběhnout kdykoli mezi 22. březnem a 25. dubnem. Velikonočním dnům, kterých je celkem devět, předchází šest postních týdnů a každá ze šesti nedělí má své jméno podle dříve udržovaných specifických rituálů příchodu jara: Pučálka, Pražná, Kýchavá, Družná, Smrtná a poslední Květná neděle. Smrtná neděle letos připadla na 22. března.

Jaro a Velikonoce s sebou přináší mnoho symbolů, zvyků a tradic. Na mnoho z nich se pozapomnělo a při těch nejznámějších se kolikrát neví, odkud se vzaly a jaký význam v sobě nesou. Takže, jaké jsou symboly a zvyky spojené nejenom se svátky Velikonoc, ale s jarem vůbec.

S Velikonocemi se zejména spojuje pomlázka. Tradice s pohanskými kořeny je spojena se symboly jara a nového života. Pomlázkou se nazývají nejen umně spletené vrbové proutky, ale také odměna, kterou chlapci za velikonoční koledování dostávali.

Vrbovou pomlázku, ale také žilu, tatarec, šmekurst, hodovačku nebo vinovačku, uměl plést každý muž, dnes je tato dovednost spíš výjimkou, ale lze se to naučit na různých předváděčkách.

O Velikonočním pondělí chlapci a muži od brzkého rána chodili s pomlázkou šlehat dívky, aby byly zdravé a veselé, vrbové proutky jim předaly mládí a svěžest. Šlehaly se také služky, aby nebyly líné, vdané ženy, aby neměly zlý jazyk, nebo krávy na statku, aby se brzy otelily.

V některých regionech místo pomlázky funkci omlazení přebrala studená voda, známé oblévačky dodnes můžeme vídat nejen na Slovensku, ale také třeba na východní Moravě.

Za vyšlehání tradičně mladá děvčata přivazovala na konec pomlázky barevné stužky, červená barva symbolizovala lásku, zelená sympatie, modrá naději a žlutá odmítnutí, a dávala chlapcům barevná vajíčka.

Vajíčko je všeobecně chápáno jako symbol života, plodnosti a návratu jara. Ta velikonoční se barvila, zdobila, vyškrabovala a malovala. Nejkrásnější kraslice samozřejmě dívka předala chlapci, na kterého si myslela, červenou symboliku lásky nešlo přehlédnout.

Velikonoce jsou i pro křesťany velkou událostí, připomínají totiž ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Celý týden před Velikonocemi je označován jako Svatý nebo taky Pašijový a každý den má svůj název a s ním spojený zvyk.

Květná neděle připomíná příjezd Ježíše do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali palmovými ratolestmi. Ty jsou nahrazeny pučícími a kvetoucími větvičkami, nejčastěji takzvanými kočičkami, které se v kostelích nechávají posvětit.

Po Modrém pondělí a Šedivém úterý, to je vyhrazeno velkému úklidu, přichází Popeleční nebo Škaredá středa. V tento den se tradičně vymetaly komíny a lidé by se neměli mračit, v tento den se mračil Jidáš na Ježíše a poté jej zradil.

Na Zelený čtvrtek se má na talíři objevit pouze zelená barva, špenát, zelí, saláty, aby byl člověk zdravý po celý rok. Pečou se jidášky a při večerní mši svaté se odmlčují kostelní zvony, neboť byl Ježíš Kristus zajat.

Na příkaz papeže odlétají do Říma a až do konce Bílé soboty jsou nahrazeny hrkáním, řehtáním a klapáním dětí, které s velkým rámusem třikrát denně prochází vesnicí a nahrazují zvony.

Velký pátek je dnem Kristova ukřižování, připomínají se všichni blízcí zemřelí. Během tohoto dne se nepůjčují ani nedarují věci, nepracuje se a nesmí se hýbat ani se zemí. Stejně tak by hospodyňky neměly prát prádlo, pralo by se v Kristově krvi.

Na Bílou sobotu končí 40denní půst a přináší s sebou po pátečním tichu zlom. Peče se mazanec či beránek. V kostelích se obnovují křesťanské sliby a tento den je také vyhrazen křtění dospělých.

V noci ze soboty na neděli se koná bohoslužba noci, takzvané virgilie, začíná Velká noc, podle které celé období dostalo svůj název.

Při bohoslužbě se slavnostně vnáší do kostela velká bílá svíce, paškál, končí tma, lidé zapálením svící získávají opět naději a slaví vzkříšení, vítězství nad smrtí a vykoupení lidstva. Začíná Velikonoční neděle či Boží hod velikonoční, radostné oslavy trvají celý týden, velikonoční oktáv.

Během Velikonoc se v kuchyni rozvoní hned několik typických dobrot spojených s příchodem jara a oslavami velikonočních svátků. Nejznámějšími jsou jidášky, beránek nebo mazanec, pozadu nezůstává ani slaná nádivka.

Jidáše nebo jidášky jsou malé sladké pečivo z kynutého těsta různých tvarů, které je pomazané medem. Peče se tradičně na Zelený čtvrtek a tvarem připomíná provaz, na kterém se oběsil Jidáš z pocitu viny za zradu Ježíše.

Beránek je velikonoční moučník obvykle z bábovkového těsta, který svým tvarem připomíná nejen příchod jara a nového života, ale také v křesťanství symbolizuje obětování Ježíše Krista. Beránek byl tradičním symbolem jara již v pohanských dobách a jeho síla přetrvala dodnes.

Mazanec dnes známe jako sladké pečivo s rozinkami ve tvaru kulatého bochníku. Chuťově je velice podobný vánočce a peče se minimálně od 18. století. Tehdy si rozinky a mandle mohly dovolit pouze bohaté rodiny, na vesnicích se pekl mazanec pouze z čistého těsta.

Tvarem má připomínat po zimě přicházející slunce, s křesťanskou tradicí se pak vršek mazance začal nařezávat do kříže, aby připomínal na Bílou sobotu ukřižování Krista.

Jelikož je jaro znamením probouzející se přírody, oblíbeným pokrmem připravovaným kolem Velikonoc je také nádivka z pečiva a různých jarních bylinek. Říká se jí hlavička, protože tradičně obsahovala telecí maso právě z hlavy. Dnes se jedná o maso bílé, kuřecí nebo králičí.

Stejně tak k Velikonocům a jaru již tradičně patří pučálka, což není nic jiného než naklíčený hrách. Po třídenním klíčení se pučálka zprudka osmahla na trošce másla a jedla se na slano jako postní jídlo.