Dotazník JL

 Co vás na opačném pohlaví nejvíce vytáčí?
Mám mužský svět ráda. Bez mužů by byla na světě nuda. Dokážete si představit jen samé čistě ženské kolektivy? 
Na mužích mě vytáčí, ale zároveň to i obdivuji, že některé věci vůbec neřeší, třeba tón, kterým je něco řečeno. My ženy často řešíme nejen to, CO kdo řekl, ale i JAKÝM TÓNEM. A to muži, myslím, úplně neřeší.

 Měnila byste s muži?
Když jsem byla malá, tak určitě ano. Přišlo mi, že kluci mají život tak nějak jednodušší. A navíc je na školní focení nikdo necpal do sukní a nedělal jim lokny na vlasech. Postupem času mi přijde, že ženy mají život pestřejší (minimálně emocionálně). 
A pokud chceme, můžeme si „odskočit“ z pracovního kolotoče na mateřskou. Přitom možnosti máme my ženy stejné nebo hodně podobné jako muži. Takže ne, neměnila bych.
 Co vy a řízení auta?
Řidičák vlastním od 18 let a auto považuji za důležitého pomocníka, obzvláště na vesnici. 
Nyní neřídím tak často a vidím na sobě, jak ztrácím řidičské sebevědomí. Ale vždy dojedu, kam potřebuji a při troše štěstí tam i zaparkuji.

 O jakém povolání jste snila coby malá holka?
Moje první povolání, o kterém jsem snila, a které si vybavím, bylo krmení telátek v dušejovském kravíně. Mamka tam dělala zootechničku a my děti jsme trávily v kravíně hodně času. Telátka mi přišla roztomilá, jak pila z té velké kovové lahve s obřím dudlíkem. 
Další povolání, po kterém jsem zatoužila, byla zdravotní sestra. To mi ale rozmluvili rodiče. 

 Jaké jsou tři nejdůležitější věci ve vaší kabelce?
Ráda bych nosila kabelku, ale byla jsem nucena ji vyměnit za batůžek, jinak bych měla záda křivá jak paragraf od toho, jak v ní nosím obrovský svazek klíčů od dveří všech obecních budov. 
Vždy mám u sebe i zápisníček s propiskou a peněženku – tu hlavně kvůli dokladům, protože hotovost u sebe většinou nenosím. 

 Zvládla byste se obejít týden bez mobilního telefonu?
To je zajímavá otázka, protože se považuji tak trochu za závisláka. Myslím, že určitě zvládla, ale prvních pár dní by to se mnou asi nebylo lehké. 
Navíc bych se stále bála, jestli se v obci nepřihodilo něco, co je potřeba řešit. Pokud bych ale hovory přesměrovala, myslím, že by to nakonec byla osvobozující zkušenost.
 
 Sukně, nebo kalhoty?
Do určitého věku jsem byla čistě kalhotový typ, ale s nástupem do funkce starostky jsem dala sukním a šatům šanci. Je příjemné se čas od času cítit jako dáma. Po většinu roku nosím ale spíše kalhoty.

 Jaký byl váš největší úlet?
Jé, těch v životě bylo, ale asi ne všechny chce člověk zveřejňovat v JL. Velkým úletem bylo, když mě kamarádky a sestra vzaly s sebou na holčičí čundr. Já, která vždy spala maximálně pod stanem, jsem najednou s partou holek šla s krosnou (kterou do teď neumím pořádně sbalit) vážící 18 kg od vlaku neznámo kam a spala v lese. 
Jezdíme teď každé léto a jsou to vždy nejbláznivější tři dny v roce. Díky, holky!

 Co vás stoprocentně vždy rozesměje?  
Naše děti, jsou to upovídaní komedianti a jejich komentování světa kolem je prostě super. 
Jinak jsem celoživotní fanda Járy Cimrmana. Ten nikdy nezklame. 

 Které místo na Vysočině máte nejraději?
Sluší se říct, že Dušejov a opravdu nelžu, vrátila jsem se sem po letech, kdy jsem tu nežila a mám to tu ráda. Co se výletů týče, tak Žďárské vrchy.

 Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?
Nejde asi říct jen jedinou, ale za mě empatie, odpovědnost a schopnost přiznat chybu.

 Máte nějaký svůj tip nebo recept, jak si udržet v současné době zdravou mysl? 
Pokud to jde, nečíst špatné zprávy. Také mi pomáhá pustit si oblíbenou hudbu do sluchátek. Pozitivní energií mě nabije, když udělám něco pro ostatní. A samozřejmě trávení času s rodinou a přáteli. -lb-
Foto: archiv ZB

Zdeňka Bradáčová 
(*1986) 
 starostka obce Dušejov 

* Absolvovala OA Pelhřimov a následně Vysokou školu polytechnickou v Jihlavě. Před nástupem do funkce starostky pracovala na různých ekonomických pozicích.
* Je velkou fanynkou ochotnického divadla, snaží se hrát na několik hudebních nástrojů, ráda šije oblečení na své děti a ráda čte. 
* Má skvělého muže a 2 děti.