Hluboké dunění a jemné postřikování vody nad hřbetem. Tak probíhají námluvy kriticky ohroženého krokodýla siamského, jehož pár chová Zoo Jihlava.

Krokodýl siamský (Crocodylus siamensis) patří mezi nejohroženější krokodýly světa. V jihlavské zoo chovají pár těchto vzácných plazů. A při troše štěstí mohou návštěvníci vidět námluvy páru – které jsou především akustické a vibrační – odehrávají se ve vodě a skrze vodu.

Nejnápadnějším prvkem námluv je tzv. vodní tanec – vibrační a akustická signalizace na hladině. Samec zaujme relativně vzpřímenou pozici, zvedne hlavu a ocas, vydává hluboké, nízkofrekvenční dunivé zvuky, zároveň rychlými vibracemi těla rozkmitá vodní hladinu.

Tyto vibrace vytvářejí kolem těla charakteristické kruhové vlnění a jemné „postřikování“ vody nad hřbetními štítky. Nízkofrekvenční zvuk se šíří vodou velmi efektivně – samice jej může vnímat i na větší vzdálenost. Jde o kombinaci akustického a mechanického signálu.

Samice samci odpovídá stejným způsobem, a pokud reaguje pozitivně, následuje fáze bližší interakce. Zvířata plavou paralelně vedle sebe, vzájemně se dotýkají čenichem a boky, mohou si jemně „otírat“ hlavy a krk. Tyto kontaktní projevy jsou klíčové – krokodýli jsou jinak spíše samotářští a fyzická blízkost mimo reprodukci není běžná. Tolerance doteku tedy signalizuje připravenost k páření. U některých krokodýlů dochází také k synchronizovanému ponořování a vynořování páru.

A proč krokodýli používají tento způsob námluv? V zakalených vodách je vizuální komunikace omezená. Nízkofrekvenční zvuky a vibrace se však vodním prostředím šíří efektivně.