Helena Kostková z Jihlavy sbírá od loňského roku panenky nejen značky Barbie. Za krátkou dobu jich má doma bezmála sedmdesát. Některé získala z inzerátů, jiné má darované nebo za symbolickou cenu. Panenky pro ni nepředstavují jen sběratelský koníček. Jsou návratem do dětství, tvůrčí relaxací po náročné práci zdravotní sestry i způsobem, jak uchovat vzpomínky.

„Jsou pro mě nevyčíslitelnou hodnotou vzpomínek, kreativity a určitého vypnutí od stresující reality,“ říká.

První impuls ke sbírání přišel paradoxně ztrátou. Kostková měla doma asi dvacet starších barbín z doby, kdy se v 90. letech učila vlásenkářkou a maskérkou a panenkám upravovala účesy. Jednoho dne ale přišla z práce a panenky byly pryč.

„Tchán je vyhodil, protože byly staré. Popelnice už byla vyvezená a já je nemohla zachránit. Hodně mě to zasáhlo,“ vzpomíná.

Později začala kupovat panenky svým dcerám - od mořských panen až po filmové kolekce. Když přišly na trh další značky a postavy, sbírka se rozrůstala. Po rozchodu s partnerem ale přišla téměř desetiletá pauza.

K panenkám se vrátila až nedávno.

„Loni jsem náhodou na Aukru objevila panenku s nádhernými vlasy. Úplně mě uchvátila. Začala jsem si panenky upravovat, jenže jsem jich měla málo, tak jsem si musela kupovat další, a tím se to celé znovu rozjelo,“ popisuje.

Další kusy získala například výměnou v lokálních facebookových skupinách.

„Jedny jsem dostala za bílou čokoládu,“ líčí.

Dnes má vystavených 57 panenek, dalších deset čeká na opravu a několik je na cestě.

Kostková pracuje jako zdravotní sestra a zároveň studuje ošetřovatelství na vysoké škole. Tvůrčí práce s panenkami je pro ni důležitým ventilem.

„Jsou dny, kdy jsem psychicky vyčerpaná. Když opravuji panenky nebo pro ně háčkuji šaty, vypnu hlavu a lépe zpracovávám náročné situace z práce,“ vysvětluje.

Pro panenky sama háčkuje oblečení i doplňky a vytváří nové účesy. Každá podle ní dostane individuální péči.

Sbírání ji vrací i do dětství na počátku 90. let, kdy se v Česku objevily první originální Barbie. Dodnes si pamatuje návštěvu pražského obchodního domu Kotva.

„Bylo tam celé oddělení panenek Barbie. Zamilovala jsem si krasobruslařku, ale stála 450 korun, což bylo tehdy strašně moc. Nikdy jsem ji nedostala,“ říká.

Právě tato panenka zůstává jejím vysněným kouskem dodnes.

Helena Kostková dnes vybírá panenky hlavně podle možnosti opravy. Nově se chce zaměřit i na panenky zobrazující různé typy postižení.

„Mám už Barbie s protézou, chtěla bych i na vozíku nebo s Downovým syndromem,“ přibližuje.

Panenky čistí, opravuje, obléká a vystavuje v knihovně v ložnici. Ta už ale přestává stačit.

„Limit bude asi časem prostor,“ přiznává.

Do budoucna má se sbírkou konkrétní plány, zatím si je ale nechává pro sebe.

„Několikrát se mi stalo, že jsem nápad řekla a někdo ho realizoval dřív. Tentokrát chci být opatrná,“ říká.

Veřejnou výstavu ale nevylučuje.

Její koníček má podporu i doma.

„Manžel rád sleduje, jak vznikají nové modely. Ví, že se snažím nezatěžovat rodinný rozpočet. Dcery to považují za trochu ujeté, ale v jejich věku jsem byla stejná,“ dodává.