Ve svém cyklu adaptací českých filmových komedií sahají jihlavští inscenátoři, alespoň prozatím, zejména po úspěšných filmech režiséra Oldřicha Lipského a do období šedesátých a sedmdesátých let.

Na scéně jsme tak viděli adaptace filmových komedií Adéla ještě nevečeřela (1977, režie Oldřich Lipský), Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970, režie Oldřich Lipský), Kulový blesk (1978, režie Ladislav Smoljak za supervize Zdeňka Podskalského) či Limonádový Joe (1964, režie Oldřich Lipský).  

Vymyká se adaptace Fričova filmu Škola, základ života, který má ve svém již zažloutlejším rodném listě datum 1938. Ale i pro filmový předobraz této inscenace (byť připomeňme, že prapůvodně šlo v tomto případě ještě před filmem o divadelní scénář) platí, že se tu nová adaptace „poměřuje“ s dobou, v níž se i malé „čurdy“ ve filmech často obsazovaly opravdu špičkovými, lidem obecným milovanými hráči. Výsledné „zkultovnění“ těchto filmů je nepochybně i výsledkem této skutečnosti.  

O to těžší úkol pak stojí před tvůrci adaptace (napříč všemi divadelními profesemi), má-li být výsledek něčím jiným než v lepším případě zdařilou replikou, v tom horším pak snahou vytěžit za lacino (řeč není o penězích) diváckou přízeň z díla, jehož kvalitu už prověřil čas v nekonečném běhu změn kulturního vkusu, politických situací a všelijakých společenských trendů a nálad.

Tím se dostáváme k základní otázce, která se otevírala u každé z výše připomenutých adaptací ze scény HDJ. Ta otázka zní: Proč?   

Jaký je tedy cíl a smysl přenášení úspěšného filmového scénáře na jeviště, pokud tento přenos není zároveň provázen zcela novým uchopením, úhlem pohledu, zásadní změnou výkladu či vyznění…

Nabízí se odpověď, že pokud divadelní adaptace v zásadě zůstává jen věrnou kopií předobrazu bez těchto nových motivů, bylo by lepší nechat klasiku spát.

Argumentem asi může být nové technické řešení. Nicméně originálu se prostě nepřiblížíte a hrozí, že v očích diváka, který v divadle hledá víc než jen čisté pobavení, vyvoláte tak maximálně reakci typu: Ale jo, udělané je to poctivě, tak nakonec docela jo!

Více v tištěném vydání JL s datem  6. 3.