Pokud rozhovor otevře divákovi novou perspektivu nebo otázku, splnil svůj účel, říká jihlavská rodačka a moderátorka Jana Adámková, která spouští nový projekt Otázka pravdy. 
 

Spustila jste mediální projekt s názvem Otázka pravdy. Co si pod ním představit? 
Otázka pravdy je autorský pořad, který vytváří prostor pro soustředěný dialog s výraznými osobnostmi – vědci, lékaři i lidmi ze společenského života. V mediálním prostředí se dnes mluví rychle a často ve zkratkách. Mně chyběl klid a hloubka. Otázka pravdy je pokus vrátit rozhovoru váhu – dát otázce i odpovědi čas.
 
 

Čím se budou rozhovory lišit od řady jiných televizních či podcastových dialogů? 
Rozdíl je především v tempu a v záměru. Nejde o konfrontaci ani o názorovou přestřelku. Vědomě pracuji s pauzou a tichem. Někdy je důležité nechat odpověď doznít, místo aby byla okamžitě přerušena další otázkou. Chci, aby rozhovor nebyl výkonem, ale skutečným setkáním.
 
 

Koho si k rozhovorům budete zvát? 
Zvu si osobnosti, které mají nejen odbornou erudici, ale i osobní zkušenost a odpovědnost za to, co říkají. Prvními hosty jsou například lékař Jan Vojáček, kvantový fyzik Jan Rak, generál Andor Šándor či dokumentarista Steve Lichtag. Každý z nich reprezentuje jiný svět, ale spojuje je ochota mluvit v souvislostech a jít pod povrch tématu.

 
Zaujal mne název Otázka pravdy, který je filozofickým pojmem a jednou z nejstarších a nejzásadnějších otázek vůbec. Lze tedy v rozhovorech očekávat nalezení pravdy?
Nemyslím si, že by někdo mohl pravdu vlastnit. Spíš věřím, že pravda vzniká v procesu hledání. Název není prohlášením, že odpovědi máme. Je připomenutím, že má smysl se ptát. Pokud rozhovor otevře divákovi novou perspektivu nebo otázku, splnil svůj účel.

Podle toho, co říkáte, bude velmi záležet na tom, jaké otázky budete klást… 
Ano. Otázka je klíčová. Dobrá otázka není efektní, ale přesná. Nemá hosta zahnat do obrany, ale otevřít prostor k přemýšlení. Věřím, že otázka může být silnější než názor, protože umožňuje druhému člověku jít hlouběji.

Myslíte, že by projekt v době, v níž čelíme mnohem víc než dřív různým manipulacím či „alternativním pravdám“, mohl být pomocníkem, jak hledat pravdu? 
Nechci nikomu říkat, co je pravda. Ale myslím si, že největší obranou proti manipulaci není další názor – je to schopnost klást otázky. Manipulace vzniká tam, kde se přestáváme ptát. Pokud si lidé odnesou z Otázky pravdy větší odvahu přemýšlet a nespokojit se s jednoduchým vysvětlením, pak má projekt smysl.
A možná dnes nejde o to mít odpověď. Možná jde o to nerezignovat na otázku.

Co pro vás osobně znamená slovo pravda?
Pravda pro mě není hotové tvrzení. Je to stav vnitřní poctivosti. Znamená to nebýt v rozporu sama se sebou. V profesním životě i v osobním. Možná právě proto mě zajímá dialog – protože v něm se velmi rychle ukáže, zda mluvíme z přesvědčení, nebo jen z naučené role. 

Čím je pro vás nový projekt Otázka pravdy? Profesní krok, nebo spíš osobní výpověď?
Je to obojí. Profesně je to logické pokračování mé moderátorské práce. Osobně je to ale i určitý posun – odvaha vytvořit vlastní prostor a nést za něj odpovědnost. Není to jen formát. Je to rozhodnutí stát si za tím, že kladení otázek má hodnotu.

S rozhovory z projektu Otázka pravdy se budete setkávat i na stránkách Jihlavských listů.