Jsou lidé, kteří kočky milují, ale jsou i ti, kteří je nemusí, říká předsedkyně spolku Zelená kočkám Dita Kumprechtová ze Stonařova. 

Na vašem webu se uvádí, že fungujete od roku 2022. Kolika kočkám se vám za tu dobu podařilo pomoci?
Přímo naší evidencí a dočasnou péčí prošlo za tu dobu 235 kočiček. Dalších zhruba 200 se nám podařilo vykastrovat a vrátit zpět na místa, kde jsou zvyklé žít. V tomto případě se jedná o polodivoké kočky bez majitele, žijící například v kravínech nebo v opuštěných domech. 

Proč jste se vlastně rozhodla založit spolek Zelená kočkám? Existují tu i jiné spolky pomáhající kočkám. 
Jsme sdružení několika lidí, které svedl dohromady společný zájem – pomoc kočkám v nouzi. Osm let jsem spolupracovala s útulkem Mikeš HB, ale každodenní dojíždění bylo velice náročné, obzvlášť v době covidu. Proto jsme se rozhodli s několika dalšími spolupracovníky založit spolek svůj.   

V čem se lišíte od klasického kamenného útulku? 
Nemáme jednu budovu, v níž by byly kočičky soustředěny, ale je nás zhruba deset lidí, kteří je máme přímo u sebe doma. Má to výhodu v tom, že si zvyknou na domácí prostředí, jsou to tedy víceméně členové domácnosti a ušetříme za pronájem nějaké budovy a energie.

Spolupracujete s kamennými útulky? 
S útulky spolupracujeme například při předávání informací o nálezu zvířete. Informujeme se navzájem o vhodných či nevhodných zájemcích o adopce koček. Řešíme mnohdy i různá onemocnění. Tím mám na mysli, že si navzájem sdělujeme zkušenosti s léčbou a jaké jsou výsledky.

Kolik volného času vám zabere péče o opuštěné kočičky? Máte vůbec nějaké osobní volno? 
Víceméně je to práce na 24/7. Nikdy nevíte, kdy vám někdo zavolá a bude potřebovat pomoc nebo radu. Stejně tak se nedá odhadnout, kdy bude potřeba okamžitě jet na veterinu. Když je chvíli klid, je nutné se zase věnovat administrativě a vymazlování našich svěřenců. Osobní volno prakticky není.

Máte nějaké prostory, kde kočičky určené k dočasné péči chováte? 
Jak jsem již uvedla, nemáme jednu budovu, ale o kočičky se staráme ve svých domovech. Většina z nás má i nějakou místnost, kterou používáme jako karanténu pro nově příchozí, které je potřeba mít odděleně od stávajících. 

Podle čeho se určuje, že je daná kočka vhodná k dočasné péči? 
Poznáte to podle toho, jak se kočka chová, některé pobyt doma nezvládnou. Většinou to jsou ty z krmných míst, zůstávají polodivoké a nedaří se je vymazlit. Ty po kastracích a zaléčení vracíme zpět na původní místo. Ostatní vyléčíme, natestujeme, naočkujeme a nabídneme k adopci.

Lidé a opuštěné kočky
 

Mají lidé o opuštěné kočičky zájem?
Zájemci se najdou. Když někomu jeho kočičí miláček zemře, většinou se časem obrací na nás jako zájemce o dalšího parťáka. Také ti, kteří si kočku pořídí a podlehnou jejímu kouzlu, chtějí další třeba jako kamaráda pro tu stávající. Více nabídek domovů je ale pro koťátka, roční období se nedá určit, zájem je někdy velký a někdy zase žádný.

Jak se lidé k opuštěným kočkám podle vás staví? 
Jsou lidé, kteří kočky milují, ale jsou i ti, kteří je nemusí. Nejvíce mě dokáže naštvat, když někdo bere kočku jako spotřební zboží. Něco se jí stane, třeba ji přejede auto, tak si pořídí další a další. Je to daň za svobodu. 
Kočka je člověkem domestikované zvíře, stejně jako pes, a podle toho by se k ní mělo přistupovat. Další problém jsou kastrace. Pokud nechci mít koťata, tak nechám kočku vykastrovat a ne, že nechtěná koťata vyhodím třeba do lesa.

Co je podle vás na práci s kočičkami a hledání pro ně nového domova nejsložitější? 
Nejsložitější je právě najít ten vhodný domov. Se zájemci nejprve vedeme rozhovor, abychom věděli, do jakých podmínek by kočička od nás šla. Pokud se dohodneme, odchází na adopční smlouvu, která obsahuje určité zavazující podmínky. 
Jedna z nich je, že chceme i v budoucnu informace o tom, jak se kočička má. Ze začátku častěji, potom alespoň jednou za rok dvě tři věty a foto z domova.

Podle čeho vytipováváte krmná místa, kde žijí kočky bez majitele a jakým způsobem dohlížíte na jejich zdravotní stav? 
Většinou se jedná o místa, kde žije více kočiček bez domova. Buď se tam stihly namnožit nebo tam neustále někdo vyhazuje další a další. Bývají často bojácné a nekontaktní, takže by si je nikdo do domova nevzal. Tyto kočky odchytíme, vykastrujeme, veterinárně ošetříme a vrátíme zpět. 
Na těchto místech mají kočky svoje krmičky, které bydlí blízko a jsou schopny jim tam dávat jídlo. Jelikož je vidí prakticky každodenně, už poznají, pokud některá z koček vypadá nemocně. Dávají nám informace a pokud je potřeba, kočička se odchytí a veterinárně pořeší.   

Uvádíte, že pomáháte i majitelům koček, kteří jsou v nouzi. Jak? 
Většinou se jedná o lidi sociálně slabší, kteří jsou vděčni za pomoc s kastracemi, které uhradíme my jako spolek. Pomůžeme radou, případně dodáme i nějaké krmivo.

Váš spolek uvádí, že působí nejen na Vysočině, kde ještě?
Stane se, že přijmeme kočku v nouzi i z jiného kraje než jen z Vysočiny. Obrátí se na nás třeba jiný spolek, že nemá volné místo, jestli nemůžeme pomoci. Nebo přímo nálezce z jiného kraje s tím, že nikoho v okolí nesehnal. Pokud máme volné místo, pomůžeme. Máme spolupracovnice a dočaskářky i v Jihočeském a Pardubickém kraji.