Jihlava žádá o peníze na sovětský hřbitov
NA ČÁSTI sovětských válečných hrobů nejsou vidět nápisy. Foto: Pavel Bajer
Za nástupnický stát Sovětského svazu je oficiálně považována Ruská federace, která opakovaně naší zemi hrozí jaderným Armagedonem.
O sovětské válečné hroby a památníky se stará i Jihlava. V minulosti město zajistilo údržbu také sovětské části Ústředního hřbitova v krajském městě.
Nyní radnice požádala stát kvůli hřbitovu o dotaci na zachování historických hodnot. Primátor města Petr Ryška (ODS) novinářům oznámil, že jde o písmo na válečných hrobech.
„Jedná se především o padlé ruské vojáky, kde byla rekonstrukce, a to písmo není dostatečně viditelné, takže je nějaká poptávka po tom, abychom ho obnovili, a proto žádáme o dotaci,“ vysvětlil nejvyšší představitel Jihlavy.
Válečný hřbitov je složen ze tří částí: pohřebiště z první světové války, sovětského hřbitova a hřbitova německých vojáků, kteří padli v druhé světové válce.
Redaktor JL sovětský hřbitov navštívil a zjistil, že je nečitelné písmo na řadě hrobů u pravoslavného kříže. Na ostatních hrobech jsou nápisy zrestaurované a čitelné. Ústřední mohyla na hřbitově působí zanedbaně a omšele.
Sovětský válečný hřbitov vznikl v 70. letech minulého století kolem centrálního pomníku. Na hřbitově se nachází pohřebiště 409 příslušníků Rudé armády, kteří padli na území Jihlavska. Jedná se o jedno z největších sovětských pohřebišť na našem území.
Prsť půdy ze sovětského vojenského hřbitova v Jihlavě se má dokonce nacházet v Hlavním chrámu ozbrojených sil Ruské federace v Alabinu u Moskvy.
Sousoší a tank
Další připomínkou působení Rudé armády ve městě představuje sousoší rudoarmějců, které se nachází na náměstí Svobody. Pomník je starý 75 let. Jeho autorem je akademický sochař Antonín Kalvoda.
Postupem času válečný monument zvětrával a chátral. Před pěti lety město zaplatilo za jeho restaurování bezmála 140 tisíc korun.
Třetí místo připomínající přítomnost Rudé armády v Jihlavě se nacházelo nedaleko dnešní benzinky ONO. U výpadovky na Pelhřimov byl v roce 1975 k 30. výročí osvobození odhalen památník, který tvořil sovětský tank T-34 umístěný na mohutném podstavci. Mnozí lidé však tank považovali jako symbol sovětské okupace země. Po změně režimu byl proto v září 1990 tank odstraněn.
O konci tanku v Jihlavě psaly tehdy i JL. Podle nich se v úterý 11. září krátce po 14. hodině do demontáže pustila skupina vojáků v černých tankistických kombinézách.
„Dlaždice a obložení podstavce šlo rozebírat hladce, ale na to, aby se dostali do tanku, museli vojáci svářecím aparátem odvařit horní poklop,“ uvedly JL.
O den později byl tank silou dvou nákladních tatrovek sesunut na valník. Tank byl podle zprávy ve čtvrtek 13. září odvezen do Kovošrotu, kde byl sešrotován.
....... nástupnickým státem Sovětského svazu je i Ukrajina........ nakonec ukrosi se tu ve velkém proháněli na tancích v roce 68............ dobře si pamatují okupantske vojenské kolony těch rusackych strupů.........kam přijde rusák, tam se začne roztahovat a poroučet si ...........je to svoloc.......
Tvrzení, že za invazi do Československa v roce 1968 mohou Ukrajinci, je historická nepravda a rozšířený hoax. Okupaci v srpnu 1968 provedla vojska Varšavské smlouvy pod velením Sovětského svazu (SSSR), nikoliv samostatné Ukrajiny, která tehdy nebyla suverénním státem. Podstata lži: Hoax se snaží vinu přenést z tehdejšího sovětského vedení (se sídlem v Moskvě) na Ukrajince, často s poukazem na to, že v čele SSSR stáli rodáci z Ukrajiny.Historická fakta: Invazi rozhodlo politbyro ÚV KSSS a provedla ji Sovětská armáda (spolu s Polskem, Maďarskem a Bulharskem), která byla centralizovaná, nikoliv národnostní.Cíl dezinformace: Tyto narativy se objevují v dezinformačních kampaních, jejichž cílem je přepisovat historii a vyvinit Rusko jako nástupnický stát SSSR.Výroky: Nepravdivé obvinění Ukrajinců z okupace v minulosti šířil například bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip. Za invazi nesou odpovědnost sovětští komunističtí vůdci a jejich spojenci, nikoliv ukrajinský národ.
§ 356
Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo:
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.