Jak se klubu v náhradním útočišti na Vodním ráji daří?

Aktuální stav je takový, že jsme spokojeni. Trénujeme dvakrát denně, pochopitelně v omezeném čase, protože plaveme na třech drahách, nikoli na šesti, ale vesměs nám nic nechybí. Dostali jsme maximum toho, co jsme mohli vytěžit. Obávali jsme se, jak bude tréninkový proces mimo domovský bazén vypadat, ale výsledky na poháru mládeže a zimních mistrovstvích republiky ukázaly, že závodníci Jihlavského plaveckého klubu mají vynikající výkonnost. Byli jsme vidět a navázali jsme na tradici z předešlých let. A mohlo to být ještě lepší, kdybychom neposbírali tolik „bramborových“ medailí.

Největší odlišnost oproti bazénu Evžena Rošického, pomineme-li šestidráhu?

Na „Rošárně“ je při tréninku větší ruch. Paralelně probíhá výcvik ve výukovém bazénu, protože Jihlavský plavecký klub je úzce spjatý s plaveckou školou, která nám dodává hodně talentovaných dětí, čehož si velice vážíme. Dále jsou tam s námi (na balkonku) rodiče našich „sporťáků“ a různé organizace a skupiny. Na Vodním ráji je ticho a maximální interakce trenéra s jeho tréninkovou skupinou. Děti jsou vnímavější a lépe reagují na trenérské podněty. V tomto směru hodnotíme působení v azylu velice kladně. Někdy i „horší“ sportovní podmínky mohou přinést větší užitek.

Hloubka bazénu hraje při tréninku roli?

Ano. Je rozdíl, jestli plavete v hlubším šestidráhovém bazénu, nebo mělčím třídráhovém. Bazén Vodního ráje je primárně určen ke kondičnímu plavání, takže krajní dráhy jsou širší než ta prostřední. Na krajích trénují urostlejší plavci a naopak uprostřed ti subtilnější. Další specifikum spočívá v tom, že máte-li na každé dráze v mělčím bazénu čtyři, pět někdy i šest urostlých plavců, je to s nadsázkou řečeno taková trochu větší vana a dělají se celkem dost velké vlny. Ale jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti (úsměv).

Čekali jste tak dobré zimní výsledky?

Abych byl upřímný, my trenéři jsme měli určité obavy. Co se týče dětí, pro ně je to změna k lepšímu. Dokážou v těchto podmínkách trénovat a jsou rády, že mají kde trénovat, protože vědí, že náhradní bazén je daleko hůře dostupný. Manko, které jsme nabrali oproti loňskému roku v celkovém časovém objemu tréninkových jednotek, děti dohnaly svojí pílí a pracovitostí. Musím poděkovat Městu Jihlava, které nám dovolilo na Vodním ráji trénovat. Bez této pomoci bychom byli takříkajíc v pytli… A děkuji i všem zaměstnancům „vodňáku“ za vlídný přístup k našim plavcům.

Na mistrovství republiky se tradičně dařilo žákovským kategoriím…

Ve starších žácích Jihlavský plavecký klub nadále patří k absolutní české špičce. Mezi více než 200 oddíly hodnocenými v rámci sportovních středisek jsme obsadili v loňském roce osmé místo. Co se týče jednotlivců napříč kategoriemi, absolutorium si zaslouží Viggo Talpa, jenž obhájil navzdory tvrdé konkurenci na zimním mistrovství republiky tituly na 200 a 400 metrů kraul. V perfektním světle se ukázala i bronzová kraulařská štafeta chlapců. Nejvíce mě takříkajíc zvedl ze sedla souboj Mii Pavlinec na 800 metrů kraul, kde svým pověstným finišem vybojovala dělené třetí místo.

Co juniorská kategorie?

Tradičně vynikajících výsledků dosáhla čtyřnásobná medailistka Jasmína Trněná a stupně vítězů úspěšně atakoval i první mistrovskou bazénovou medailí Matyáš Kolář. Mile překvapil všestranný Rostislav Zapoměl, který se během jednoho roku excelentně zlepšil na 100 metrů motýlek, a to o více než šest sekund. Držíme konkurenceschopnost i přesto, že od nás odešlo několik talentovaných děvčat a chlapců, primárně za padesátimetrovým bazénem. Je škoda, že o ně přicházíme, ale musíme respektovat to, že v Jihlavě padesátimetrový bazén není. Třeba se ho někdy dočkáme…

Ještě by to chtělo medaili v dospělé kategorii, nebo lize družstev…

Máte pravdu. Určitě bychom byli rádi. Je to již 10 let, kdy jsem se vracel, společně s bývalým šéftrenérem a mým předchůdcem Petrem Ryškou, ze zimního mistrovství republiky, kde Tereza Horáková vyplavala tři tituly, a kromě toho se v té sezoně stala vítězkou Českého poháru v bazénovém plavání. Věřím, že někteří současní talenti půjdou v budoucnu v jejích stopách.

Kvalitu klubové základny jsme potvrdili v úvodním kole ligy družstev prvním místem v ženách a druhým v mužích.

U pánů jsme vyřešili problém chybějícího kvalitního prsaře, posílil nás pro plavání pořád nadšený a nestárnoucí Jaroslav Netolický. Máme kvalitní dorostence a starší žáky, kteří jsou schopni pojmout kýžené čtyři závodní starty v lize, včetně účasti ve štafetách. Věříme, že v budoucnu z nich vyrostou klubové persony jako byli Tomáš Fučík, Adam Kružík, Antonín Padrnos, Vojtěch Simbartl, Ondřej Smetana nebo Luboš Vlčan.

Co se týče celostátní ligy družstev žen, kdyby nám některá děvčata neodešla, plaveme o medaili.

Plány na letní část sezony?

Co se týče přípravy, ta pokračuje ve standardním formátu a režimu a je koncipována s ohledem na to, že vrchol letní sezony bude na padesátimetrovém bazénu. Opět pojedeme na soustředění do slovinské Radovljice, kde je osmidráhová „padesátka“ s příčnými odrazovými lištami na blocích. Cítíme se tam jako doma. Máme v klubu tři přímé nominanty do sportovního centra mládeže dálkových plavců a 10 nominantů do sportovního centra mládeže bazénových plavců při Kraji Vysočina.  Rádi bychom tam doplnili na výjimku od Českého svazu plaveckých sportů jedno až dvě jména jako sparing.

Radovljica je město čokolády, kde se každoročně koná čokoládový festival…

Měli jsme možnost se této slavnosti účastnit. Bylo to příjemné a sladké zpestření (úsměv).

Budete svoje svěřence hlídat, aby moc nemlsali?

Na festivalu čokolády je to bez pravidel. Jestli bychom měli my trenéři někoho hlídat, tak sami sebe, protože jsme všichni sladkomilové (úsměv).

Jak blízko nebo daleko aktuálně mají jihlavští plavci do reprezentace?

Prozatím je v ní jenom dorostenec Tobias Esposito. Ke splnění limitu má velice blízko Jasmína Trněná. Plavání, stejně jako ostatní sporty, jde po výkonnostní stránce hrozně rychle dopředu. Časy, které naši kluci zaplavou ve finále juniorského mistrovství republiky a perou se s nimi o třetí, čtvrté nebo páté místo, by dříve stačily na zlato a reprezentační nominaci. Je to na nás trenérech, abychom naše plavce posouvali, na cílevědomosti samotných „sporťáků“ a mnoha dalších faktorech, včetně silného rodinného zázemí. Bez podpory rodičů dobrý výsledek neuděláte. Touto cestou jim s pokorou za jejich podporu děkuji.

Zmínil jste Tobiase Esposita. On trénuje mimo Jihlavu v zahraničí?

Ano. Dlouhodobě žije v Las Vegas, ale je to pořád kmenový člen Jihlavského plaveckého klubu. Věříme, že s Tobiasem kluci postaví kvalitní štafetu a vybojují dorosteneckou medaili, která nám loni o pár desetinek utekla a obsadili jsme nepopulární „bramborovou“ pozici.

Od září letošního roku byste se měli vrátit na bazén Evžena Rošického. V čem bude po rekonstrukci lepší?

Pomineme-li lepší podmínky v podobě vyšší časové dotace na tréninkové jednotky, měla by bazénová vana splňovat pravidla FINA (Mezinárodní plavecká federace), včetně standardní šířky drah. Nejvíce se těšíme na nové startovní bloky s příčnou odrazovou lištou. V dnešní době se startuje jinak než dříve, kdy jsme se odráželi z obou nohou, které byly vedle sebe. Nyní je odrazová noha vzadu a bez kvalitního startu mají plavečtí sprinteři dveře k lepším či medailovým výsledkům trochu přivřeny. Když nemáme v Jihlavě „padesátku“, tak alespoň ty odrazové bloky (úsměv).

Před rekonstrukcí bazén pravidlům FINA nevyhovoval?

Bylo to na hranici regulérnosti. Při Memoriálu Oldřicha Háje (kategorie Masters) padl evropský rekord, jenomže bazén nebyl ideálním obdelníkem, spíše kosodelníkem, a tak se musel přeměřit. Kdyby závodník plaval o jednu či dvě dráhy vedle, rekord by neplatil, protože bazén byl kratší.