V loňském roce proběhl 12. ročník Ceny NPÚ Patrimonium pro futuro. Tyto „památkářské Oscary“ jsou udělovány v pěti hlavních kategoriích (obnova památky, restaurování; objev, nález roku; prezentace a popularizace; záchrana památky). 
Cílem ocenění udělovaného od roku 2014 je ukázat, co se v oblasti památkové péče podařilo a ocenit ty, kteří se o to přičinili.  Vítězné projekty vybírá odborná porota. V dalších kategoriích bývá udělena cena za příkladnou správu památky, je oceněna osobnost památkové péče a uděleny jsou také Cena generální ředitelky NPÚ a cena veřejnosti Památky děkují. 

Slavnostní vyhlášení a předání cen probíhalo před kamerami České televize 19. listopadu v pražském divadle Hybernia. Vítězové obdrželi skleněnou sošku symbolizující pomocnou ruku památkové péče. Jejím autorem je akad. sochař Kurt Gebauer.  
Podle generální ředitelky NPÚ Nadi Goryczkové ukazuje i letošní ocenění mimo jiné rozmanitost památkové péče a to, že její význam daleko přesahuje samotnou záchranu historických staveb či uměleckých děl. Památky jsou podle ní také zdrojem poznání, identity a inspirace pro současnost i budoucnost. 

Dva prastaré dvorce
* V kategorii Objev, nález roku byla udělena cena Muzeu Vysočiny Jihlava a městu Třebíč za objev předlokačního osídlení města Třebíče.
Laureátem ceny se stal vedoucí archeologického oddělení jihlavského muzea Aleš Hoch. Dva projekty záchranných archeologických výzkumů na Karlově náměstí a v okolí kostela sv. Martina v historickém centru Třebíče vedl v letech 2021 – 2024. 
Objev nominovalo na udělení ceny telčské pracoviště NPÚ. Podle památkářů výzkum na Karlově náměstí odhalil existenci dvorce, jehož datace byla na základě dendrochronologické analýzy určena do 40. –  80. let 12. století. Podle odborníků je dvorec unikátní svým rozsahem a také zachovalostí dřevěných konstrukcí. Samotná centrální stavba byla obklopena řemeslným okrskem.

Výzkum nedaleké lokality v okolí kostela sv. Martina odhalil druhý, jen asi 130 m vzdálený dvorec z přelomu 12. a 13. století, tedy rovněž ještě z doby před lokací historického centra města. Tento dvorec byl obehnán masivním příkopem a dřevěnou palisádou. Podle zjištění archeologů zde ještě před jeho vznikem existoval románský předchůdce kostela sv. Martina. 

„Součástí objevu je také zjištění, že po zasypání příkopu toto místo posloužilo pro nepietní pohřeb ostatků několika mužů, kteří zde nejspíš byli i popraveni v průběhu 13. století,“ doplňují informaci k této lokalitě archeologové. 
Záchranné průzkumy tak odhalily zcela neočekávanou existenci dvou překvapivě blízkých areálů, které jsou spojovány s působením tehdejších elit. 
Podle Aleše Hocha historické jádro Třebíče od prvního dne výzkumu nepřestávalo archeology udivovat bohatostí nálezů. 

„Zejména objevy z časů před založením města doslova překopaly pohled na nejstarší etapu zdejšího osídlení, o kterém nebylo téměř nic známo,“ uvedl archeolog jihlavského muzea. Tato éra přerodu raného středověku ve vrcholný je podle něho v mnoha ohledech stále zahalena tajemstvím, a to nejen v případě Třebíče.

 
Odborníci proto považují tyto objevy za zcela výjimečné v celorepublikovém kontextu. Na archeologických výzkumech s Muzeem Vysočiny Jihlava spolupracovala organizace Archaia Brno. Cenu společně s Alešem Hochem převzal i starosta Třebíče Pavel Pacal. Město totiž vedle financování záchranného archeologického výzkumu podpořilo také vznik unikátní expozice a doplňující přírodovědné analýzy.
Aleš Hoch koordinoval práci zapojených organizací a dalších odborníků a v širším autorském kolektivu připravil k tématu populárně-naučnou publikaci a dvě stálé expozice. 
Podle starosty Třebíče je poznání naší historie klíčové pro naši identitu a pro to, jak budujeme naši budoucnost: „Je to inspirace pro současné obyvatele a důkaz toho, že naše město má bohatý příběh, který stojí za to chránit a dále rozvíjet pro další generace.“ 

Unikátní dvojmost 
* V kategorii Obnova památky byla udělena cena státnímu podniku Ředitelství silnic a dálnic za obnovu dálničního mostu u Vojslavic. 
Dálniční úsek u Vojslavic na Humpolecku tvoří podle hodnocení památkářů unikátní dvouúrovňová konstrukce mostů: „Horní stavba ze 70. let 20. století je součástí dnešní dálnice D1, most pod ní se měl stát součástí prvorepublikové páteřní dálnice z Čech až na Podkarpatskou Rus, projekt však nebyl dokončen.“

Před deseti lety vypracovaný projekt na rekonstrukci obou mostů podle památkářů zahrnoval zásahy neslučitelné s památkovými hodnotami stavby. V roce 2021 však byla zahájena řada průzkumů a posléze započala podle nového projektu obnova respektující hodnoty výjimečné stavby. 

„Povrchy betonu byly sanovány s ohledem ke struktuře původního dřevěného bednění, byly provedeny věrné repliky zábradelních dílců a opraveny kamenné opěrné zdi, původní kamenné obruby zůstaly zachovány. Důležitým parametrem bylo udržet mimořádnou subtilnost konstrukcí,“ konkretizují památkáři.  

Udělením ceny ocenili zodpovědný přístup stavebníka a realizaci rekonstrukce s ohledem na mechanické vlastnosti mostu, aniž by se narušila dokumentární a architektonická unikátnost stavby. 
Jak vysvětlil ředitel Závodu Praha Ředitelství silnic a dálnic Tomáš Gross, v rámci své činnosti se tento podnik obvykle nesetkává s tak složitými úkoly, jako byla právě rekonstrukce vojslavických mostů. 
Horní most musel splňovat potřeby pro modernizaci D1, u spodního bylo třeba zastavit degradaci a zlepšit stavební stav, vše při respektu k historické hodnotě stavby. Práce navíc komplikovala ochrana vodního zdroje Švihov. 
Cenu převzali Marek Stuchlý z Ředitelství silnic a dálnic, Závod Praha, a pan Ivan Čásenský.

Nezlomná dvojice 
* V kategorii příkladná správa památky byla udělena cena Marii Milichovské a Vlastislavu Tvrdíkovi za příkladnou správu sklárny Huť Jakub Tasice.
Sklárna z roku 1796 sloužila svému účelu více než 200 let. Dnes je podle památkářů nejautentičtější historickou sklárnou ve střední Evropě a je provozována jako unikátní sklářský skanzen s výrobou skla. 
Sklárna v minulosti produkovala sklo různého druhu. Zlom nastal v devadesátých letech, kdy prošla složitým vývojem po privatizaci, v dubnu 2002 pak byla výroba ukončena. 

„Stavebně-technický stav objektů se zhoršoval a hrozilo, že sklárna zcela zanikne. Tehdy, v letech 2002 - 2004, ji dva bývalí zaměstnanci, Marie Milichovská a Vlastislav Tvrdík, hlídali před rozkradením a poničením a vlastníma rukama zajišťovali nejnutnější údržbu objektů,“ popisují památkáři.

Sklárnu navíc v únoru 2006 poničil těžký sníh a posléze i orkány Kyrill (leden 2007), Emma (březen 2008) a Ivan (červen 2008). 
„Se skromnými financemi se rozhodli učinit riskantní krok a pokusili se dědictví sklárny zachránit. Areál zpřístupnili veřejnosti prostřednictvím komentovaných prohlídek a začali pořádat řadu kulturních akcí. Neúnavným úsilím se jim podařilo zachránit sklárnu i s veškerým vybavením,“ oceňují odborníci přístup oceněných.
Ti v úsilí pokračovali od roku 2012 společně s dětmi paní Milichovské. Areál byl v roce 2014 prohlášen národní kulturní památkou. Památkáři oceňují, že v autentické podobě uchovává celý technologický proces výroby skla.
Syn paní Milichovské František sklárnu koupil a v roce 2024 převzal její provoz. Oba její ocenění zachránci se nadále podílejí na provozu památky.