Na jaře, v roce 2024, jsem po přečtení článku paní místostarostky Brtnice v Jihlavských listech o plánech na cyklostezku údolím Brtničky napsal svůj příspěvek a názor s otázkami k této stavbě. 
Nečekal jsem odpověď, spíš nějaký názor čtenářů, turistů, ale i samotných cyklistů. Nestalo se. 

Nevím, jestli se někdo ze zainteresovaných pracovníků radnice někdy byl v údolí podívat. Doporučuji to však všem, kteří mají k údolí nějaký vztah, a také alespoň trošku cítění pro přírodu. 
To, co zde vzniká, není cyklostezka, to je devastace krásného kousku přírody. 

Dívám se na místa, kde se prorážely terénní nerovnosti, na svahy zarovnané velkými gabiony a kovová zábradlí. Stromy okolo vody, které stály v cestě, odhrnuté stranou. 
A tak mi nějak uniká ta část z prezentace v tisku, která byla v článku. Cituji: „Cyklostezka povede údolím říčky Brtničky a využije stávající lesní cesty, čímž bude minimalizován dopad na místní krajinu.“
Zeptejte se pamětníků, kteří organizovali dětské tábory v okolí říčky, ať u pionýrské či skautské, kamarádů z HBC, kteří zde pořádali Zlaté horečky a kteří vysázeli po Vysočině na tisíce stromků, jaké mívali „vřelé“ přijetí při zajišťování těchto akcí. Akcí, po kterých za pár dnů či týdnů nikdo ani nepoznal, že tam byly. 

Proč? Protože to bylo a asi ještě je chráněné území. Či dnes už není? A potom ještě jeden pohled do budoucna. 
Pokud to všechno projde a proud vyznavačů kol to údolí bude projíždět, jak dlouho potrvá, než šikovného developera napadne od potomků či majitelů mlýna pana Vidourka vytvořit pro ten proud ze mlýna místo v lůnu panenské přírody a mlýn odkoupit? 
Nebo ještě dál v budoucnu pár amatérských archeologů bude pátrat, k čemu zde byly ty kamenné hráze? 

Moji generaci už by to bolet nemělo, přesto bolí a nedokáže asi už pochopit myšlenkové pochody našich následovníků. 
Jinak platí stále ty stejné otázky, možná ještě víc než na jaře 2024.