Zítřkem počínaje se Česko na devět dní stane středobodem florbalového vesmíru. Brno a Ostrava hostí mistrovství světa žen. Jihlavská odchovankyně a bývalá reprezentační brankářka Kristýna Provázková byla jako aktivní hráčka před 12 lety u toho, když se šampionát něžného pohlaví poprvé konal na tuzemské půdě.

„Bramborová“ medaile z roku 2013 již přebolela?
Od toho mistrovství světa uběhla dlouhá doba. Žádná medaile nám nezůstala, ale vzpomínky na atmosféru domácího šampionátu, skvělé fanoušky a hrdost na tým zůstaly. Před rokem v létě se holky z tehdejšího kádru sešly a zahrály si spolu na turnaji Czech Open. Obešlo se to beze mě, protože jsem byla v osmém měsíci těhotenství.

Hned v utkání proti Lotyšsku jste s Kristýnou Jílkovou zaujaly kuriózním momentem…
Ano. Jediný gól, který jsem v zápase inkasovala, byl od vlastní spoluhráčky (úsměv). Rozehrávala od mantinelu a poslala míček do mojí branky, mezi nohy. Brala jsem to jako takovou špinavou nulu.

Jak hodně se český ženský florbal od domácího šampionátu 2013 posunul?
Jelikož již delší dobu nehraju a nepohybuju se ve florbalovém prostředí, těžko se mi na tuto otázku objektivně odpovídá. Dokážu jenom říci, že se posunulo fungování hráček v týmech, které nyní probíhá většinou jenom na smluvním základu. Hráčky často mají i další role. Jsou to trenérky, nebo influencerky.

Nadále jste jedinou florbalistkou z jihlavského regionu, a jednou z mála z Vysočiny, která startovala na dospělém mistrovství světa. Berete to pořád jako čest, nebo byste již ráda viděla nástupkyni?
Nechce se mi tomu věřit, ale asi máte pravdu, že na mě prozatím nikdo nenavázal. Vím, že talentované hráčky na Vysočině máme. Cesta do reprezentace může být dlouhá. V průběhu let, jak hráčka roste a zlepšuje se, začne studovat, pracovat, založí rodinu… Priority se poté mohou změnit a florbal jde stranou. Sama jsem tehdy reprezentaci obětovala studium vysoké školy, ale pyšná na to nejsem. Vysokou školu jsem si nakonec po letech dodělala.
Uvidíme vás jako fanynku v hledišti?
Možná ano. Uvažujeme s partnerem, že vezmeme děti a jeden zápas navštívíme.

Váš tip na umístění českého týmu a medailovou trojici?
Naše holky vybojují stříbro, Švédky zlato a Finky bronz.

Škoda, že šampionát není v nové Horácké aréně v Jihlavě. Jistě by mu slušela… 
Horácká aréna je velice zajímavý prostor s dostatečnou kapacitou pro diváky a moderním zázemím. Jihlava je na půl cesty mezi velkými městy a pro žádného florbalového fanouška to není daleko. Věřím, že na její ploše brzy uvidíme nějakou florbalovou akci. Kdybych aktivně hrála florbal, bylo by mým snem zahrát si doma v takové aréně.

Pořád jste ve florbale nějakým způsobem aktivní?
Nejsem. Nedávno jsem si šla zahrát na florbalový slučák s jihlavskými ženami a byla to sranda (úsměv).

Naposledy jste chytala extraligu za Jičín (rok 2022). Jak se chodovská legenda dostane do méně populárního klubu?
Omyl! Jičín měl kádr nabitý populárními jmény mých bývalých spoluhráček z Chodova, respektive z reprezentace žen, které mě přemluvily, abychom si spolu opět zahrály. Bylo to skvělé a moc mě to s nimi bavilo.

Existuje šance, že vás ještě někdy uvidíme v brance?
Dokud se mi nerozpadne brankářská výstroj, rodina a zdraví mi umožní chytat, šance stále existuje.

Sledujete na dálku dění v jihlavském florbale? Nelákala vás Anna Dvořáková (spoluhráčka z Chodova, nyní trenérka jihlavských žen) k návratu?
Občas si přečtu nějaký článek na webu, to je všechno. „AnKu“ jsem naposledy potkala na jednom koncertě a lákala mě na skleničku vína (úsměv).

Proč se podle vašeho názoru nedaří vybudovat na Vysočině silný ženský tým, který by mohl působit v extralize?
Silný ženský tým potřebuje širokou členskou základnu, mládežnické týmy, sportovní halu odpovídající standardům, finanční zázemí a ambiciózní vedení klubu. Tomu všemu předchází tvrdá dlouhodobá práce trenérů.