Cestování nemusí být vždy jen o zaplacení dovolené v cestovní kanceláři a přespávání v hotelových resortech s all inclusive službou. Své o tom ví manželé Staňkovi, kteří jsou doma v malé obci kousek od Telče. 
Během deseti let zvládli procestovat, jak se říká na vlastní pěst, okolo třicítky zemí. O své zážitky se dělí na instagramovém profilu Z Telče do celého světa. 

Cesty dnes padesátileté Dany a sedmačtyřicetiletého Petra se protnuly v roce 2000. Od roku 2004 mají společné příjmení Staňkovi.
Na otázku, koho napadlo jako prvního cestování, Petr odpovídá rčením: „Za vším hledej ženu“. 

„Nejsem si úplně jistý, jestli se to dá nazvat napadlo, ale Danu vždycky lákalo poznávání nových míst. Z toho se postupem času pozvolna vyprofilovala tato záliba, která nám určitým způsobem vyplňuje život v době, kdy už naši synové opustili náš společný domov,“ přibližuje. 

První cesta Staňkových se uskutečnila v roce 2015 - letecky do Mexika. Vydali se tam díky svým kamarádům, kteří hledali parťáky na cestu. „Tehdy jsme o cestování nevěděli vlastně vůbec nic a jen jsme se vezli na jejich cestovatelských plánech,“ vzpomíná Petr. 
Od té doby navštívili okolo třicítky států, převážně evropských. Velká většina zemí je podle Staňkových něčím zajímavá, ať už přírodou, nebo třeba lidmi. 

Srdcovkou jsou Alpy
Je nějaké místo, které je vyloženě chytlo? Podle Petra by se jich dalo jmenovat hodně. Dost často to prý bývá poslední navštívená lokalita, protože manželé na ni mají zrovna čerstvé vzpomínky. Pokud má ale jmenovat aspoň něco, tak to jsou určitě Alpy. 
„Ty jsou jedním z našich nejoblíbenějších míst. Krásné jsou Kanárské ostrovy. Thajsko je nádherná země s úžasnými lidmi. Stejně tak Jordánsko, které nás extrémně překvapilo, skvěle se cestuje po Norsku,“ vyjmenovává s dodatkem, že loni je opravdu hodně nadchla Albánie. „Ale určitě největším zážitkem byla letošní návštěva Islandu, který jsme okamžitě zařadili na první místo,“ zdůrazňuje.

Naopak místem, kam by už Staňkovi nikdy nejeli, je Indie. „Ale určitě bych ji doporučil všem lidem k návštěvě, aby si každý měl možnost uvědomit, v jakém přepychu a luxusu si tady žijeme,“ hodnotí. 
Výhodou manželů Staňkových je skutečnost, že oba pracují na dvanáctihodinových směnách na tzv. krátký a dlouhý týden. Jednodušeji tak mohou zkombinovat své cestovatelské plány s prací. 
„Díky tomu může až 11 dní volna vyjít na pouhé čtyři dny dovolené. Je možnost jít i na přesčas a nadělat si tak nějaký den navíc, takže skloubit se to dá,“ vysvětluje Petr. 

Jak už bylo výše uvedeno, s cestovními kancelářemi Staňkovi nejezdí vůbec. Po střední Evropě putují autem, ve kterém i často spí. Vzdálenější destinace dávají letecky. Na místě si pak auto obvykle půjčují, či volí jiné druhy doprav podle lokálních možností. 

„Než někam vyrazíme, tak si Dana prvně vždycky na internetu najde místa, která chce v dané destinaci navštívit, a já je následně zadám do mapy. Podle toho potom vytváříme jakýsi itinerář, který tvoří kostru našeho cestování,“ popisuje Petr a dodává: „Dnes už dost často improvizujeme a nedržíme se žádného pevného plánu. Když spíme v autě, tak máme naprostou svobodu v rozhodování, v dalších případech řešíme ubytování většinou přes Booking a klidně z hodiny na hodinu.“

Sbaleno za 15 minut
Balení věcí na cestování přizpůsobují Staňkovi místu, kam zrovna jedou. Nemají nijak rozdělené činnosti, nebo co má kdo na starosti.   
Pokud je to letecky a nízkonákladově, tak se každý sbalí do malého příručního zavazadla. To podle Petra trvá tak 15 minut a většinou to zvládnou po příchodu z práce před cestou na letiště. 
Složitější balení zažili před letošní cestou na Island, kam jeli vlastním autem a trajektem z Dánska. „Vzhledem k tomu, že na Islandu jsou extrémně vysoké ceny a velmi proměnlivé počasí, tak jsme si museli vzít i dostatečné množství jídla a oblečení, takže to už bylo potřeba o něco víc promyslet,“ referuje Petr. 

Staňkovi přiznávají, že při nich hodně stojí cestovatelský bůh.  Zatím totiž nemuseli nikdy řešit žádné větší problémy. 
Za zmínku podle nich stojí jejich první cesta do Mexika, kdy jim z Paříže uletělo letadlo. Naznačují i drobné trable na indických letištích, kde armáda hlídá vstupy do budovy. „Pokud něčemu na letence nerozumí, tak brání ve vstupu,“ poukazuje Petr. 
Asi největší starosti Staňkovým nastaly při letošní cestě na Island, která málem skončila dřív, než začala. Tři kilometry před dánským přístavem jim totiž málem upadlo přední levé kolo. 

„Problém s podivným hučením jsme rozklíčovali až ve chvíli, kdy drželo na posledním uvolněném šroubu,“ vrací se Petr k události. Další nepříjemné situace zažívali přímo na Islandu, kde se v autě porouchal antiemisní systém. „Ostrov se nám sice podařilo zdárně objet, ale při návratu domů jsme od Berlína nemohli vypnout motor, protože už by nešel nastartovat,“ shrnuje Petr téma „starosti na cestách“. 

Nejde se nezeptat na zábavné příhody na cestách. Ty se Staňkovým samozřejmě také stávají. „Třeba v Albánii byli hodně komunikativní lidé a v jedné vísce si nás odchytil jakýsi pán, který nás doslova zatáhl k sobě domů a ukazoval nám svůj archiv fotek turistů s podobným osudem,“ vypráví Petr a pokračuje: „Stále se s námi fotil, nosil nám různé místní speciality, pálenku, ukazoval sbírku peněz z celého světa a dopisy od lidí, které k sobě takto zatáhl na návštěvu. Bylo to dosti bizarní a my byli rádi, že se nám asi po hodině z této podivné návštěvy podařilo uniknout.“ 

V rumunském Banátu přijali Dana s Petrem ubytování v jakémsi opuštěném domě hrůzy. Když přišla řeč na klíče od domu, tak jim paní domácí řekla: „Na co klíče, však vás tady žádný nezobere.“ 
V Jordánsku je úplně cizí pán pozval na oběd jenom proto, že Dana krmila kočky na ulici.

Za hvězdy v Indii
A v Indii si Staňkovi připadali jako celebrity. „Neuběhl snad jediný den, aby se s námi někdo nechtěl fotit. Obrovské množství lidí tam totiž nikdy nevidělo bělochy, takže jsme pro ně byli exotickou podívanou,“ prozrazuje Petr. 
Jednou se dostali blízko k tamní svatbě a během okamžiku se s nimi fotili snad všichni svatební hosté. „Dokonce se nám stalo, že v jednom tamním parku jsme stáli snad půl hodiny na místě, kde se postupně vytvořila fronta lidí dychtících po fotce s neznámými bělochy,“ uvádí Petr s tím, že většina zábavných situací se nejčastěji odehraje právě v těchto odlišných kulturách, či v chudších oblastech.

Na příští rok v březnu už mají Dana a Petr Staňkovi koupené letenky do Singapuru a Malajsie. Bude to taková hlavní větší cesta, která má trvat tři týdny. 
V září, či v říjnu pak chtějí pravděpodobně vyrazit autem na Sardinii a během teplejších měsíců také někam do Alp. 

„Dál do budoucna už neplánujeme. Většinou vybíráme cestu podle cen letenek a podle toho se všechno odvíjí. Vypravit se chceme vždycky tam, kde jsme ještě nebyli, takže zatím máme opravdu z čeho vybírat,“ uzavírá své cestovatelské povídání s JL Petr Staněk.