V jihlavské nemocnici působí pětašedesát dobrovolníků. Patnáct z nich se například věnuje canisterapii, tedy terapii se psy, ale možnosti zapojení jsou mnohem širší.
„Dobrovolníci mohou v podstatě dělat cokoliv. Vždycky se snažíme využít talent toho člověka a najít mu místo na míru,“ vysvětluje koordinátorka dobrovolníků v Jihlavské nemocnici Žofie Vojáčková. 

Velkou radost přinášejí právě dobrovolníci se zvířaty, kteří zajišťují canisterapii, nebo hudebníci, jež pořádají malá vystoupení přímo na odděleních. Podle Vojáčkové je jejich role nenahraditelná. 
„Zdravotnický personál nemá vždy čas věnovat se pacientovi jako člověku. Dobrovolník si může sednout a bavit se třeba o autech, vzpomínkách nebo zahrádce. Pacienti tohle velmi oceňují,“ popisuje.

Kdo může být dobrovolníkem?
Dobrovolníkem se může stát každý zájemce starší patnácti let. Podmínkou je čistý trestní rejstřík, absolvování školení a samozřejmě chuť věnovat svůj čas.
Typickým dobrovolníkem je žena nad 35 let, ale zapojují se i studenti nebo senioři. 

„Když přijdou muži, je to často vítaná změna. Pacienti, obklopení hlavně ženským kolektivem, se na ně vyloženě těší. Vzácností jsou i senioři, kteří mají často pocit, že nemají jako dobrovolníci co nabídnout. Pro nás jsou to ale ideální kandidáti, protože mají čas a jsou často věkově blíž pacientům,“ dodává koordinátorka.

Dobrovolníci ale ve službě nevydrží věčně. Někteří skončí úplně, jiní chodí méně často nebo si na nějakou dobu dají pauzu. 
„Pořád propagujeme naši činnost a hledáme nové posily. Po covidu jsme začínali asi se 17 dobrovolníky. Každý rok nabereme kolem dvaceti až pětadvaceti lidí, ale vždy záleží na tom, kolik jich zároveň odpadne,“ přibližuje Žofie Vojáčková.

Každý úsměv stojí za to
Jednou z dobrovolnic je i aktivní seniorka Květa Přibylová, která působí v nemocnici od roku 2019. K dobrovolnictví ji přivedla jedna z koordinátorek Petra Humlerová, když ji oslovila během jejího každotýdenního zpívání v hospůdce. 
„Vždycky jsme s partou hudebníků chtěli přinášet radost i lidem v nemocnici. Každý týden hrajeme na oddělení geriatrie a následné péče. Pacienti si dokonce sami vybírají písničky. Nedávno nás překvapila jedna paní s přáním zazpívat Sivá holubičko,“ vypráví Přibylová.

Nejtěžší pro ni bylo setkání s kamarádem, kterého potkala hospitalizovaného na oddělení geriatrie. 
„Uvědomila jsem si, že zdraví není jistota a všichni máme svůj čas. O to víc je ale cenný každý úsměv od pacienta, který díky nám na chvíli zapomene na bolest,“ říká Květa Přibylová