V pondělí 6. října, ve věku 91 let, odešla v tichosti jedna z výrazných osobností i odborných autorit současné Jihlavy, architekt Zdeněk Baueršíma.
Narodil se 21. března 1934 v Jihlavě. Válečné hrůzy jeho rodina prožila ve Světlé nad Sázavou, studium na gymnáziu zahájil v Havlíčkově Brodě. V roce 1952 maturoval už na jihlavském gymnáziu. 

Pokračování studia na vysoké škole mu znemožnila politická příslušnost jeho tatínka, národního socialisty, ale i spojení se strýcem v západním Německu. Nastoupil tedy do vojenského projektového ústavu v Hradci Králové a díky doporučení se na školu dostal o rok později. 
Studia architektury na ČVUT v Praze však musel těsně před státnicemi z politických důvodů ukončit kvůli spoluúčasti na organizování oslavy majáles i osobnímu kontaktu s příbuznými z Německa. Těžkou vojenskou službu absolvoval zejména u technických praporů. 

Po svatbě s manželkou Annou v roce 1963 zůstali v Jihlavě, narodily se jim děti Jana a Petr. Dětem předával lásku k umění, literatuře, historii, sportu a přírodě. Mnoho času trávili po celý život společně na chatě u řeky Jihlavy poblíž Rantířova.
Fakultu architektury mohl dokončit až po roce 1968. Poté pracoval ve státním podniku Stavoprojekt Jihlava až do konce jeho existence v roce 1990.

Po revoluci využil Ing. arch. Zdeněk Baueršíma možnosti svobodně projektovat bez omezení daných režimem. Je autorem více než 250 realizací různých staveb (projektů ve svých pověstných ruličkách ale napočítal kolem 450).
K nejvýznamnějším jeho projektům patří vedle dalších lázeňský dům Curie v Jáchymově, Dům odívání a banka ve Znojmě, divadlo v Třebíči, kulturní dům v Litohoři, dům Pozemních staveb v Jihlavě či finanční úřad v Humpolci.

Spolupracoval s umělci – vedle dalších s malíři Mílou Doleželovou a Jiřím Marešem, se sochařem Romanem Podrázským, uměleckými kováři Habermannovými či uměleckým sklářem Svatoplukem Kasalým.
Jako obdivuhodné hodnotí odborníci v oboru pestrost i rozsah jeho prací, ale i zapálení pro architekturu. Přednášel také na odborných seminářích k rekonstrukcím historických budov, 21 let byl členem poroty soutěže Stavba Vysočiny.

„Děda byl neuvěřitelný! Do poslední chvíle byl aktivním členem České komory architektů, do poslední chvíle neodložil tužku, nepřestal být Panem architektem tělem i duší. I když je to nyní těžké, je neuvěřitelné, jak krásně lidé na dědu vzpomínají, kolik lidí si ho váží!“ vzpomíná na Z. Baueršímu nejbližší rodina.
Svoji práci miloval, jeho velkým koníčkem byl ale také sport. Závodně běhal, házel granátem, oštěpem, hrál házenou. Dlouhá léta působil jako rozhodčí atletických závodů.

V říjnu 2018, při příležitosti stého výročí založení republiky, převzal Zdeněk Baueršíma ve Španělském sále Pražského hradu prestižní cenu Jože Plečnika za celoživotní přínos v oblasti architektury a stavitelství.
V roce 2020 se zařadil také mezi osobnosti projektu Příběhy našich sousedů, v němž nezisková organizace Post Bellum prostřednictvím medailonů zpracovaných školáky dokumentuje životy význačných pamětníků. 
Poslední rozloučení se Zdeňkem Baueršímou se koná v pátek 10. října od 12 hodin v kostele sv. Jakuba Většího v Jihlavě.