Můžete vysvětlit, co znamená hostitelská péče a jak se například liší od adopce?

Hostitelská péče je možnost vytvořit s dítětem z dětského domova dlouhodobý vztah. Dítě dál zůstává v domově, ale hostitel za ním pravidelně chodí, tráví s ním čas a postupně si k sobě hledají cestu a učí se důvěřovat si.

Když se vztah rozvine, mohou spolu jezdit na výlety, slavit svátky nebo prostě být jen doma. Na rozdíl od adopce nebo pěstounství hostitel nepřebírá právní ani rodičovskou odpovědnost.

Hostitel netráví s dítětem každý den. Může i přesto tento vztah dítěti pomoct? Co je podstatou?

Smyslem hostitelské péče je, aby dítě zažilo, že je pro někoho důležité. Že má v životě dospělého, který se o něj zajímá, vrací se k němu a stojí při něm.

I když nejsou každý den spolu, už samotný pocit, že tam venku někdo je, kdo mu fandí a má ho rád, bývá pro dítě nesmírně léčivý. Přináší mu to zkušenost opravdového vztahu, který stojí na vzájemnosti. Dítě chce trávit čas s hostitelem a hostitel zase s dítětem.

Dá se nějak popsat dynamika vztahu mezi hostitelem a dítětem?

Každý vztah je jiný. Záleží na možnostech hostitele i na povaze dítěte. Vždycky ale potřebuje čas, aby mohl vyrůst. Hostitelská péče pak dítěti dává bezpečný opěrný bod v životě. A hlavní je, že to není něco umělého. Vztah musí vznikat přirozeně, krok za krokem, tak jak to oběma vyhovuje.

Aby se člověk stal hostitelem, musí určitě splnit nějaké podmínky...

Zájemce o hostitelskou péči nám nejdřív pošle životopis, motivační dopis a výpis z rejstříku trestů. Pak absolvuje jednodenní školení, kde se dozví, co děti z dětských domovů potřebují, jak pro ně být bezpečným dospělým nebo jak zvládat těžší situace a nastavovat hranice. Součástí je i zamyšlení nad tím, co sám může nabídnout.

Důležité je také osobní setkání s naší organizací, kde se vzájemně poznáme. A teprve potom přijde propojení s konkrétním dětským domovem a samotné seznamování s dítětem.

Jak dlouho obvykle trvá hostitelství? Má to nějaký jasný konec, třeba když dítě dospěje, nebo je to spíš dlouhodobý závazek, podobně jako u adopce?

Hostitelská péče nemá žádný pevně daný konec. Je to vztah, který může trvat různě dlouho. Někdy jen pár měsíců, jindy roky, a často pokračuje i potom, co dítě odejde z domova. V některých případech z toho vznikne celoživotní pouto. A to je ten ideál, kterému fandíme.

Stává se, že si hostitelé nakonec dítě adoptují nebo ho vezmou do pěstounské péče?

Hostitelská péče není nastavená tak, že by nakonec měla skončit adopcí nebo pěstounstvím. Ale občas se stane, že si rodina vezme dítě do pěstounské péče, někdy výjimečně i adoptuje. Podmínkou je, aby to opravdu fungovalo a obě strany o to stály. Není to pravidlo, ale ta možnost tu je.

Na hostitele určitě spadají nějaká očekávání...

Čeká se hlavně spolehlivost a pravidelnost, protože dítě potřebuje mít jistotu, že může hostiteli věřit a může se těšit na to, až zase přijde. Důležitá je také srdečnost a laskavost, ale zároveň schopnost být důsledný.

My na oplátku poskytujeme hostitelům vzdělávání, zajišťujeme psychologickou pomoc a prakticky je doprovázíme na celé cestě. Staráme o to, aby se i hostitel cítil dobře a věděl, že na to není sám.

Vaše organizace nabízí hostitelům určitou podporu, jak jste sama zmínila. Co například zahrnuje?

Nabízíme odborné školení, intervize v menších skupinách, individuální konzultace i krizovou podporu. Hostitelé mají možnost sdílet zkušenosti s ostatními a jsou s námi v průběžném kontaktu. Vztahy s dětmi jsou živé a proměnlivé, proto je důležité, aby podpora byla k dispozici nejen na začátku, ale po celou dobu hostitelství.

Sama jste hostitelkou. Jak jste se s dětmi setkala?

Hostitelkou jsem se stala před jednadvaceti lety, úplně neplánovaně. Na jedné akci pro dětské domovy, kde jsem tehdy byla pracovně. Vyhlédla si mě tam patnáctiletá dívka a sama mě oslovila. Tím začala naše společná cesta. Dnes je z ní dospělá žena a pořád jsme spolu. Stala se mojí dcerou.

Druhá dívka k nám přišla díky nadačnímu fondu Spoluživot. Bylo jí šestnáct a spolu s ní jsme v rámci hostitelské péče přijali i jejího jedenáctiletého bratra. Jsou s námi něco přes rok a i tady vzniká krásné a pevné pouto.

Co vás motivovalo stát se hostitelkou?

Moje motivace je jednoduchá. Vidím, jak hostitelská péče dětem pomáhá. Učí je mít se rády, vnímat svoji hodnotu a dívat se na sebe i na svou budoucnost jinak. Přináší jim pocit klidu, že tu někdo je a bude i ve chvíli, kdy jednou odejdou z dětského domova. Díky tomu mají větší motivaci a odvahu postavit se na vlastní nohy a plnit si sny.

Jak vypadalo vaše první setkání s dítětem a jaké byly vaše první pocity?

U první dívenky jsem hned věděla, že pokud jí na sebe dám kontakt, přijímám tím zodpovědnost možná na celý život. Měla jsem asi deset sekund na rozhodnutí a řekla jsem si, že to dokážu, že tu pro ni budu, pokud bude chtít.

Tehdy mi bylo pětadvacet let. Dnes se tomu usmívám a říkám si, jaký jsem byla střelec, ale zároveň jsem si naprosto jistá, že bych se znovu rozhodla stejně.

U druhé dívky to bylo velmi dojemné a silné. Ona nevěřila, že by o ni někdo mohl stát, takže jen plakala a já s ní. Vlastně jsme se takhle dojímaly asi čtrnáct dní. Když jsem jí volala, vždycky se rozplakala radostí. Pořád se ujišťovala, jestli tu opravdu jsem, jestli se ozvu a myslím to vážně.

Dnes už je na mě hubatá jako každý mladý člověk v jejím věku, ale já vidím obrovskou vnitřní změnu.

S jejím mladším bráškou to šlo přirozeně a pomalu. Prostě chcete podpořit sourozence, zvlášť když je každý jinde a přitom se mají rádi.

Ovlivnila nějak hostitelská péče vás osobně, vaši rodinu nebo vaše děti?

Hostitelská péče nás všechny obohatila. Naučila nás vnímat různé životní příběhy, být otevřenější, trpělivější a víc si vážit rodinného zázemí.

Děti jsou parťáci, smějí se spolu a učí se od sebe navzájem. Naše rodina se tak rozrostla o vztahy, které by jinak nikdy nevznikly.

Já sama jsem díky těmto zkušenostem začala studovat a snažím se pochopit, jak moc trauma ovlivňuje život a jak děti podpořit, aby se jim žilo hezky.

Je nějaká vaše osobní zkušenost, která vám při hostitelské péči pomohla?

Hodně mi pomohlo, že jsem otevřená a nemám žádná očekávání. Důležité je nechat věci plynout, netlačit na dítě, ale zároveň být konzistentní, spolehlivá a čitelná. Řídím se tím, co jsem zmínila na začátku. Je důležité mít srdce na dlani, ale zároveň být i důsledná.

Děti se totiž učí hlavně vzorem. Proto s nimi sdílím všechno, kdo jsem, jak žiju a že i já chybuji.

Naučila jsem se také požádat o pomoc. Je důležité mít kolem sebe lidi, kteří dokážou být podporující a chápaví. Jsem vděčná svým kolegyním v nadačním fondu Spoluživot a mé supervizorce.

Kdo je vám největší oporou?

Nebýt mého muže a jeho obrovské podpory a lásky k dětem, nevím, jak bych to všechno zvládla. Někdy je u nás doma pět dětí najednou, a i když je to občas pořádný frmol, je to ten největší dar.

Co vás na hostitelské péči nejvíce překvapilo?

Překvapilo mě, jak hluboké vztahy se mohou vytvořit, i když spolu nejsme každý den. A taky to, jak moc děti touží po úplně obyčejných věcech. Jít spolu do obchodu, uvařit si, hrát si na zahradě. To, co my bereme jako samozřejmost, je pro ně obrovský dar a úplně nová zkušenost.

Jaké největší „plody“ nebo změny vidíte u dětí, které měly možnost zažít hostitelskou péči?

Vidím děti, které získaly sebevědomí, odvahu a pocit, že na světě někam patří. Dokážou víc věřit sobě i druhým. Touží plnit si sny a jdou si za nimi. Jsou otevřenější, umí si říct o pomoc a méně se bojí budoucnosti. A hlavně poznávají, že vztahy mohou být bezpečné a trvalé. To je pro jejich další život nesmírně důležité.

Hledáte v současnosti nové hostitele? Ozývají se vám třeba i dětské domovy, že by tuto formu podpory pro děti chtěly?

Zájem o hostitelskou péči vnímáme jak ze strany dětských domovů, tak od pracovníků oddělení sociálně-právní ochrany dětí(OSPOD). Nové hostitele tedy hledáme pořád.

Když jsme v nadačním fondu začínali, udělali jsme si průzkum. Z téměř pěti tisíc dětí v dětských domovech mělo hostitele jen 256. Dnes máme více než pět set zájemců o hostitelskou péči. To je velký posun, ale rezerva je tu pořád obrovská.

Kdokoliv, kdo stojí o hostitelství, se může ozvat přímo nadačnímu fondu Spoluživot. Stačí zavolat nebo napsat a domluvíme se, jak začít.