Slavnostní otevření atletického tunelu v Třebíči se uskutečnilo ve středu 24. září. Tunel má délku 114 metrů a šířku téměř 16 metrů. 
Nabízí osm drah na 60 metrů, sektory pro skok daleký a trojskok, výšku, tyč a kouli. Kromě tréninku bude tunel sloužit také pro závody. 

Uskuteční se v něm 13. prosince Mistrovství Kraje Vysočina v hale mladšího žactva a 7. února příštího roku Mistrovství Kraje Vysočina v hale staršího žactva.
Přes obtíže na dálnici se na místo dostavil předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník, dále hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla, starosta města Třebíče Pavel Pacal a řada dalších hostí. Jednotlivé hosty a všechny přítomné přivítal předseda atletického oddílu Josef Vomela. 
„U třebíčské atletiky se pohybuji nějakých pětatřicet let, což není úplně nejdéle z těch, kteří kolem ní pracují, ale je to dost dlouhá doba na to, abych věděl, jak probíhala zimní příprava, kvůli které vlastně tady ten projekt vznikl,“ začal předseda Vomela. 

Připomněl, že se trénovala ve školních tělocvičnách i na chodbách, což neumožňovalo plnohodnotný trénink. Zejména při běhu po dlaždicích hrozilo i nezdravé namáhání kloubů.
Zhruba před deseti lety atleti začali snít, že by se mohlo něco takého v Třebíči vybudovat. První myšlenky v roce 2015 se setkaly s podporou tehdejšího radního Milana Zeiberta. Seriózní přípravy začaly v roce 2019. 
„Požádali jsme Jiřího Dvořáka, aby připravil studii, a požádali sportovní agenturu o dotaci. Tehdy jsme neuspěli, protože nebyla jasná hodnotící kritéria,“ vyprávěl Vomela.

Nastaly obtíže
Atleti reagovali na další výzvu, přišla však doba covidu, válka na Ukrajině, která zdražila stavební materiály. Přes tyto obtíže se nakonec podařilo nápad realizovat. 
„Velký díl práce v administrativě odvedla Naďa Dobešová, což dokážeme ocenit, a její práce bude pokračovat při provozu haly,“ prohlásil Vomela. 

Pokračoval, že dotace z Národní sportovní agentury pokryla 70 procent nákladů a zbytek musel investor sehnat. Velkou pomocí byla částka deset milionů korun od města Třebíč a také šest milionů korun od Kraje Vysočina. 
„Nás mrzí, že všechny generace před námi, ti, kteří vozili medaile z mistrovství republiky, ale i ti ostatní, nemohli zažít to, co zažijí jejich následovníci v dalších letech, protože tohle bude obrovský skok nejen pro třebíčskou atletiku, ale pro celou atletiku v širokém regionu,“ zdůraznil předseda Vomela. 

Hejtman Martin Kukla kromě děkování připustil, že takové haly by chtěla všechna města, ale to v současné době není možné. Ocenil, že třebíčští atleti šli za svým cílem a dosáhli jej.  
Poznamenal, že od příštího roku kraj míní zavést individuální dotaci na podporu sportu, kdy nejnižší částku plánuje ve výši deset milionů korun.

„Zaznělo tady od předsedy klubu, že atletika teď půjde mílovými kroky kupředu na různých úrovních, tak jsem na to zvědav,“ řekl mimo jiné třebíčský starosta Pavel Pacal. Ani v jeho projevu nechyběla slova chvály.
Vomela na mílové kroky zareagoval zmínkou o dobytí Měsíce, blíže konkrétní nebyl. Zdůraznil, že mílovými kroky též mínil, že hala nebude sloužit jen třebíčským atletům, ale všem sportovcům, kteří o to projeví zájem. 

„Takže určitě budeme halu nabízet široké sportovní veřejnosti. Budeme rádi, když ji budou využívat i školy i ostatní oddíly,“ vyjádřil se Vomela. 
Promluvili i zástupci provádějící firmy, kteří ocenili projekt. Při realizaci využili i připomínky těch, co budou halu využívat. 

Hala má i prvky pro doprovodné sporty, nabízí koš pro basketbal, hrazdu či žebřiny i stěnu pro využití medicinbalu. Vomela doplnil, že prostor se dá rozdělit na dvě samostatné části. 
„A počítáme s tím, že do budoucna, až se podaří ve spolupráci s Národní sportovní agenturou zrekonstruovat kompletně stadion, tak se tady uskuteční Mistrovství republiky v atletice,“ vyslovil přání Vomela. Hala by pak sloužila pro rozcvičování atletů. 

Vše ocenil
To už se dostavil předseda Varhaník a hned dostal slovo. Také on ocenil všechny, kteří se o vybudování zázemí pro sportovce v nelehké době, kdy do sportu příliš peněz nejde, zasloužili.
Připomněl, že atletika je po fotbalu nejrozšířenější svaz, má zhruba 85 tisíc členů. Věří, že členská základna se do budoucna ještě více rozroste. A i poslanci pochopí, že sport je pro mládež velice důležitý. 

Poslední děkování patřilo předsedovi TJ Spartak Třebíč Bedřichu Mozorovi. Doufá, že hala pomůže sportovcům z třebíčské tělovýchovné jednoty, města, okresu, kraje, všem, kteří mají o sport zájem.
„My starší víme, že sport není jenom o výkonu, ale je to i proces, který rozvíjí a podporuje lidský potenciál, disciplínu, vlastně všechny další vlastnosti, které jsou pro život důležité a nezbytné,“ uzavřel svůj příspěvek Mozor. 

A na závěr několik otázek pro předsedu atletického svazu Libora Varhaníka. 

Co všeobecně atletice nejvíce chybí?
Předně jsem velmi rád, že tenhle atletický tunel tady v Třebíči vznikl, protože pro nás je infrastruktura nejvíce limitující.
My se na rozdíl od jiných sportovních svazů nepotýkáme s úbytkem dětí nebo s nezájmem o náš sport. Naše členská základna roste geometrickou řadou. 
To, co nás dramaticky limituje, je sportovní infrastruktura především u menších dětí a u těch školou povinných dětí. Takže my nabereme děti někdy v září, když začne školní rok. Vidíte, jak je venku, tak na konci září či v říjnu se počasí zkazí. Listopad, prosinec, leden, únor, březen je vlastně atletika o hale.

A těch hal je v České republice zoufalý nedostatek. Kromě dvou hal v Praze a jedné haly v Ostravě, které splňují dvousetmetrový certifikovaný ovál, tak už máme jenom jednu, která ho nesplňuje, v Jablonci, a to je na Českou republiku málo.
Uvědomuji si, že nemůže být v každém městě, ale minimálně jedna v kraji. Aby se děti skrze atletiku naučily základní pohybové vlastnosti a rodiče je nemuseli vozit 50 kilometrů daleko. 
Tady se musí změnit myšlení české společnosti, abychom  měli populaci, která bude zdatná, zdravá, sebevědomá. Dnes si všechno můžete zařídit z prostředí mobilního smartphonu a nemusíte nikam dojít, pohyb chybí. Proto jsem rád, že tady ta hala je. 

Jste tedy druhý největší svaz?
Po fotbalu. Ono dneska dát na vesnici dohromady fotbalovou jedenáctku je potíž. Když budete projíždět Českou republiku, tak tam ty fotbalové stadiony naleznete. 
Ale obávám se, jak občas jezdím na kole, už jenom po vesnicích kolem Prahy, někde už tu trávu ani nesekají. Samozřejmě přeju fotbalu, aby se jim dařilo, je to spřátelený svaz a fenomén.
Myslím, že v tom, že máme individuální disciplíny, tak nám ta členská základna poroste. 
 

Může tady být mistrovství republiky?
Bavíme se o venkovní soutěži, pokud dojde k rekonstrukci stadionu, proč ne. Myslíme mistrovství republiky mužů a žen jako vrcholu domácí atletické sezóny, ale máme mistrovství družstev, mužů a žen, máme mistrovství 23 let, juniorů a dorostů, vícebojů. Jak se ten stadion dobuduje, tak nic není nemožné.

Myslíte si, že hala přispěje i vrcholovému sportu? Vzhledem k určitému ústupu ze slávy české atletiky. 
Myslíte vystoupení na mistrovství světa v Tokiu. Když se podíváte na kolegy z Polska, kterých je 40 milionů, a měli medaili poslední den ve výšce od atletky, která dostala občanství na poslední chvíli, tak se nedá říct ústup ze slávy. 
Pokud se díváte na severské země, kde mají halu v každé druhé vesnici, tak ani Dánsko, ani Island, ani Finsko, ani Norsko žádnou medaili nezískaly. Protože atletika je univerzální.

Je tam dvě stě zemí a medaile šly do 53. Samozřejmě mě netěší, že někteří atleti se nepřiblížili svým maximům, a strašně je to mrzí a budeme hledat nějaká východiska. 
Na druhou stranu to, že jsme se udrželi na vlně, přivezli jsme na rozdíl od jiných zemí medaili, což se nám například v roce 1991 z Tokia nepodařilo, to těší. Mrzí mě Amálka Švábíková, protože jsme mohli přivézt medaile dvě, ale takový je sport. 

Samozřejmě byly lepší roky, ale my nejsme Čína, Spojené státy nebo Británie, a ona ani ta Británie si nesáhla ani na jedno zlato. 
Kdysi šlo 71 procent medailí do Evropy. Dneska 31 procent. Svět se prostě globalizuje, jde nahoru a na té atletice je to patrné.