Dotazník JL 

• Co vás na opačném pohlaví nejvíce vytáčí?
Na opačném pohlaví vlastně nic. Vytáčí mě spíš systém, který si stále neporadil s nerovností, pay-gapem a tím, že třeba v rodičovství nebo domácnosti pořád víc věcí padá na ženy. Byla bych ráda, kdyby se tohle co nejdřív vyrovnalo.

• Měnila byste s muži?
Neměnila bych nic. Závidím jim jen svět, který je nastavený víc pro ně. Ale doufám, že se nám to společně podaří co nejdřív proměnit tak, aby naše dcery už tohle závidět nemusely.

• Co vy a řízení auta?
Auto beru jako dopravní prostředek. Raději mám vlak. Když už jedeme autem, jsem ráda, když řídí můj muž. Já se věnuju obsluze rádia. 
Máme sice pravidlo, že kdo řídí, vybírá kapelu, jenže zároveň platí právo veta našich dcer, když zezadu zahlásí: „Pusť tam Ovce na pohovce!“. 

• O jakém povolání jste snila coby malá holka?
V dětství mě fascinovali popeláři. S bráchou jsme každou středu stáli u okna a snili o tom, že se k nim jednou přidáme. 
V pubertě už mě víc lákalo tvořit rukama a přála jsem si pracovat s keramikou, malovat nebo být kadeřnice. Nakonec mám ruce nejčastěji na klávesnici.

• Jaké jsou tři nejdůležitější věci ve vaší kabelce?
Nejdůležitější věci tam obvykle chybí, třeba klíče. Zato tam skoro vždycky najdu dary z cest od dětí, ať už kamínek, žalud nebo mušli. A pak samozřejmě rtěnky. Minimálně tři, všechny červené, protože nikdy nevíte, jaký odstín se bude hodit.

• Zvládla byste se obejít týden bez mobilního telefonu?
Já ano. Moje práce ale spíš ne. A taky by zůstalo nevyfoceno spoustu momentů, hlavně ty s dětmi, které jinak rychle zmizí.

•  Sukně, nebo kalhoty?
Šaty. Klidně i na túru.

• Jaký byl váš největší úlet?
Pracovní, když jsme se s kolegyní Katkou Holubcovou vydaly na ekvádorskou ambasádu v Londýně a snažily se přemluvit Juliana Assange, aby vystoupil na festivalovém Inspiračním fóru. 
A povedlo se. Osobní, když jsme se s mužem rozhodli odstěhovat z Prahy do menšího města a vybrali jsme si Kolín, kde jsme nikdy předtím nebyli. A taky se to povedlo, zjistili jsme, že to byl nejlepší tah.

• Co vás stoprocentně vždy rozesměje?  
Můj muž a teď i naše děti, které si stále ještě vymýšlejí vlastní jazyk. Občas je to jako žít v late night show.  

• Které místo na Vysočině máte nejraději?
Vysočina je pestrá, tak je těžké vybírat. Ráda jezdím do okolí Sázavy, kamarádi mají chalupu v Cyrilově u Velkého Meziříčí, kde trávíme hodně času. A nejradši mám podzimní Jihlavu.
Celý rok o ní básním festivalovým hostům a hostkám, a když sem začnu na podzim jezdit častěji a moje vyprávění se jako každý rok zhmotní,  je to radost. 

• Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější??
Jednu? To je těžké. U sebe se snažím pěstovat citlivost, odolnost, zvědavost a radost. Nejlépe všechny dohromady.

• Máte nějaký svůj tip nebo recept, jak si udržet v současné době zdravou mysl? 
Snažím se každý den vařit a jíst společně s rodinou. Hodně mluvit a opravdu se znát, doma i s přáteli. 
A mít malé pravidelné rituály. Pro mě to jsou bikram jóga a sauna. A taky vědět, že moje práce je občas náročná, ale moc mě baví.

Tereza Swadoschová 
 (*1984)
• Vedoucí Inspiračního fóra
• Od roku 2010 působí v týmu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Vede Inspirační fórum, diskuzní platformu festivalu pro společné přemýšlení o současném světě. 
• Spolu se svým mužem Ivo Bystřičanem založila produkční společnost Era Productions, kde se věnují autorským filmovým, hudebním a výtvarným projektům nejčastěji s environmentální a sociální tematikou.