Letošní léto budiž pochváleno a já doplním: „Budiž i požehnáno pod naší matkou Javořicí.“
První pouť začíná v Třeštici, na sv. Antonína Paduánského (13. 6.).

Přísloví praví: „Na sv. Antonína broušení kos započíná. V červnu není třeba Boha o déšť prosit, přijde hned, jak začnem kosit.“ 
I pavlovský sv. Vít (15. 6.) „dává trávě pít“ a chrání prameny naší Dyje od Rozsičky a Bezděkova až do Sedlejova, aby neuschla naše rodná Morava.
Od malička mám rád tato stará česká přísloví, jež vyjadřují zkušenost lidí, která se předávala z generace na generaci již od dob pohanských.
Na sv. Jána otvírá se létu brána. Louky pod Javořicí jsou plné kup a batelovský sv. Petr a Pavel (29. 6.) je slup. 

Další pouť je v Batelově. Tam od mládí chodím rád. Řadu let se po poutní velké mši scházíme „Na mýtě“, v nejstarší hospodě na Moravě, na břehu naší řeky Jihlávky. 
Sice nás ubývá, ale byl jsem rád, že letos přišel i syn Františka Severových z Bezděčína, u kterých jsem při své práci u krav řadu let přespával. 

Před lety, 2. 7. 2017 jsme společně s Pepíkem Hradeckým, kapelníkem Jendou Pelikánem, panem Fousem z Nové Vsi a dalšími připomněli sté výročí bitvy u Zborova. 
Letos jsme vzpomněli na bezděčínského hrdinu Karla Mlejnka a dolnocerekvického Antonína Kučeru – italské legionáře, hrdiny od Monte Vall Bella, kteří zde skončili život právě o batelovské pouti (v neděli 29. 6. 1918).
Pojďte se se mnou vydat po historické staré Hradské cestě, která za časů šternberského panství spojovala Roštejn přes Řídelov a Řásnou s hradem Šternberkem (Štamberkem nad Lhotkou u Mrákotína). 
Zůstaňme v Řásné, v jedné z nejhezčích vesniček, která se rozkládá v  kotlince chráněné lesy naší Javořice (837 m). 

Na návsi si připomínají 5. 7. pouť u kapličky sv. Cyrila a Metoděje. Řásenští, kteří farou přísluší do Mrákotína, ji vystavěli roku 1885 k tisíciletému výročí úmrtí Metoděje. 
Do Řásné jsem se zásluhou osudu „připletl“, když se sestra mého čenkovského dědy Jana (1879 – 1951), který pocházel z deseti sourozenců, přivdala do Řásné ke Kovářům. Děda se pak v Mrákotíně oženil s mou práskoleskou babičkou Annou a Hradská cesta se tak stala životní cestou našich rodičů i nás dětí. Moje manželka u druhých Kovářů v Řásné měla čtyři bratrance a šest sestřenic. 

Dostáváme se na další pouť – do Řídelova. Slaví jí na sv. Annu (26. 7.). Jsem rád, že jí řídelovší sousedé postavili a 24. 7. 2021 vysvětili.
Stojí právě u Hradské cesty a stala se její ozdobou i památkou na naše předky, robotníky Roštejnského popluží. 

Na svěcení kapličky jsem si připomněl věčnou památku mého nejstaršího bratra Aloise (1927 – 2008), který touto cestou „za Německa“ chodíval pást ovce a krávy do Řásné, Práskoles, i Světlé pod Javořicí, kde se narodil náš praděda František.
Na letošní pouť, která se konala na svátek sv. Anny, v sobotu 26. 7. jsem již nešel pěšky po Hradské cestě od Roštejna, ale dovezl mě můj nejstarší vnuk Luděk. 

I když nebe bylo zatažené a deštivé, přesto děkuji panu faráři za požehnání a řídelovským sousedům za besedu. 
Všem jsem připomněl, že uplynulo 111 roků, kdy v neděli 26. 7. 2014 na sv. Annu vídeňská vláda ultimátem Srbsku, na které nemohlo Srbsko odpovědět, začala první světová válka bombardováním Bělehradu. 
Rozloučil jsem se pak přátelsky s pěveckým souborem Těsto. I když neznám noty, a zpívat jsem se učil na pastvě k Lovětínu, z posledních sil jsem přátelům na rozloučenou zazpíval píseń matky, která je nám pokladem: Ave Maria…