Je nejen úspěšným automobilovým závodníkem, ale také šéfem firmy, která chce na katastru tří obcí postavit větrný park čítající maximálně 11 stožárů. Martin Prokop v obsáhlém interview hovoří mimo jiné o tom, jak velkou komplikací je vyvolané referendum ve Stonařově. 

V  regionu se točí sedm větrných elektráren a od roku 2009 nepřibyla žádná. Pořád jste přesvědčený, že se vám větrný park kolem Stonařova podaří vybudovat?
Vysočina byla zamknutá. Nebyla vůle, tyhle obnovitelné zdroje stavět. Museli jsme to rozhýbat. Ukázalo se, jak společnost celkově chápe, že ve všech zemích se okolo nás hodně už stavělo a pořád se staví. Teď asi nejaktivněji v Polsku, kde boom chytl opravdu velkou rychlost.

Čím to?
Jsou tam o malinko rychlejší v povolovacích procesech. Zákony umí rychleji schválit. V České republice se ukázalo, že za poslední měsíce před prázdninami se schválilo spoustu zrychlujících zákonů, které obnovitelné zdroje, převážně větrné elektrárny, budou povolovat. 

Proč to najednou jde i v Česku?
Investoři se na to ale museli hodně zaměřit a hodně se na tom podílet. Spoustu z nich se ve větrné energii spojilo dohromady a snažilo se pracovat na tlaku na politickou sféru, aby se podařilo schválit zákony tak, jak by mohly nejlépe fungovat. Ukázalo se na tom, že i konkurence dokáže táhnout za jeden provaz. 

Dokážete aspoň rámcově odhadnout, kolik už vás projekt stál?
Největší částka, která se po změně energetického zákona stane nevratnou, je rezervace výkonu. Bavíme se o dvou částkách. Za chvíli nás čeká druhá část - platba za připojení. Jen na tomhle poplatku budeme někde na 30 milionech korun.

Tím ale výčet firemních nákladů předpokládám ne-končí...
Pak tu začneme skládat menší milionové částky za projekci, měření větru, za poplatky obcím, které už jsme vyplatili a za spoustu studií, protože tam několik let chodí ornitolog a odborník na biologii. Ti lidé to nedělají zadarmo. 
Jsou to velké částky. Stejně tak za studii vlivu na krajinný ráz. Tady se dá jasně prokázat spousta vynaložených nákladů a práce. 

Ptám se na to zcela záměrně, protože za měsíc může být klidně reálně ve hře směrem ke Stonařovu nárokování úhrady vynaložených nákladů za zmařenou investici...
Nerad bych se do téhle situace dostal a handrkoval se ve stylu: Zmařili jste nám investici, tak co teď s tím? Je to věc, která by tady zaměstnala další spoustu lidí a nikam by to nevedlo. Byl bych radši, kdybychom našli cestu a spolupracovali dál, protože pro Stonařov, Suchou i Otín jsou to nemalé peníze do rozpočtu, aby se mohly dále rozvíjet.

Za vás je k tomu konkrétně potřeba co?
Je potřeba aby fungovalo partnerství. V momentě, kdy partnerství s obcí nebude a stejně se zdroje vystaví, tak není důvod a žádná shoda na tom, aby občané obce benefity dostávali. 

Tím, že se v tuzemsku  poslední době poměrně zásadně změnily povolovací procesy, začíná se objevovat názor, že partnerství s obcí není až tak úplně důležité…
Když není vůle, tak třeba budou nějací agresivní investoři, kteří do toho půjdou i bez obcí, což je horší varianta, ale chuť vystavět tyhle zdroje bude tak veliká, že to půjde i bez obcí.

Ve světle posledních událostí ve Stonařově, zůstane partnerství mezi vámi a městysem pevné?
Byla by škoda tohle zkazit. Pracuje se na tom, aby se to zkazilo, ale pořád je ještě čas s tím něco udělat, aby se neřešilo maření investic nebo, že občané nebudou mít nárok na sdílenou energii z těch zdrojů, na které se budou dívat. 

Je právě možnost sdílení energie z pohledu vás jako investora nejsilnější argument pro lidi, proč by se k výstavbě větrníků neměli stavět negativně?
Chápu, že je i občanům třeba něco přinést, protože na spoustě míst jsem se setkal s názorem, že to lidi nezajímá. Právě ale komunitní energetika, která dokáže lidem, co žijí v okolí obnovitelného zdroje, co pocítí ve vlastní peněžence. To znamená slevu na energii. Musí foukat, nebo svítit. Stonařov ale má větrnost obrovskou. 

Na části projektu větrného parku ve Stonařově nerozumím jedné věci. Když lidé v anketě a následně zastupitelstvo odmítlo na svém katastru rozšíření ze čtyř větrníků na osm, argumentoval jste, že to nedává ekonomický smysl…
(skočí do řeči)… To stále platí. Máme ale stále ještě katastr Suché a Otína. Takže na potřebná čísla se dostaneme díky spojení těchto tří katastrů. 

Co když z toho ale Stonařov vypadne? Za necelý měsíc bude referendum... 
Když z toho katastr Stonařova vypadne, tak budeme muset hledat jiný, abychom si nějaké megawatty nahnali ještě někde jinde. Suchá a Otín nám stačí k tomu, aby se projekt realizoval. Na takovou velkou investici jsou jen čtyři stroje ve Stonařově málo.

V povolovacím řízení jste stáhli požadavek ze 17 strojů na 12…
Avizoval jsem to už v diskuzích. Dali jsme tam 17 strojů jen proto, abychom je posoudili a zjistili, které jsou vhodné, a které ne. Vždycky totiž někde budete mít nějaký problém. Například konflikt s krajinným rázem atd. 

Čeho jste tím stažením vlastně dosáhli?
Tím projekt už dostal velmi konkrétní podobu i co se týče výšky, kterou jsme výrazně stáhli. Někde lehce nad 200 metrů. Někde lehce pod ní. Pro představu jsme jen lehce nad vrtulemi v Pavlově. Výškový pohled je relativně stejný. Z těch 250 metrů, které jsme podávali do oznámení, jsme se u některých strojů stáhli i o více než 70 metrů. 

O tolik? Přece v Rakousku nenajdete prakticky stožár s výškou pod 250 metrů... 
Mohli jsme si to dovolit, protože díky měření větru víme, v jakých výškách jak fouká. Díky tomu víme, že i ve 190 metrech se nám stroj o velkém výkonu roztočí. 

Tím, že Stonařov odmítl rozšíření projektu na svém území o další čtyři větrníky, tak jeden z nich šel posunout jen o kousek na katastr sousedního Otína…
Nebudu se vykrucovat, je to tak, jak říkáte. To se určitě stane. Bylo to na úrovni obce předjednané. Sice jsme se snažili spravedlivě rozdělit větrníky podle velikosti, ale tady jde opravdu jen o jeden stroj, který čeká tento osud a půjde na katastr jiné obce, která o to má enormní zájem.  

Více v tištěném vydání JL s datem 9. 9.