Poslední zakázané pásmo u Jihlavy. Historická vodárna u Pístova oslaví v příštím roce 130 let od svého postavení. JL měly možnost v rámci exkurze vodárnu navštívit. Do místa, které částečně zásobuje Jihlavu vodou, je přísný zákaz vstupu. 
„Do vodárenského pásma se nesmí vstupovat. Máme všude dané cedule, takže se nestane, že by někdo šel nějakou cestou a nevěděl, že jde do vodárenského pásma,“ informovala Ladislava Kružíková, vedoucí vodohospodářského oddělení jihlavského magistrátu. 

„Pokud by tu byl chycen, že dělá cokoliv, co nemá, třeba dělal ohníček nebo tábořil nebo zahazoval odpadky, může tady být opravdu pokuta až 50 tisíc korun,“ pokračovala. 
Nad „životodárnou tepnou Jihlavy“ je stálý dohled v podobě porybného. Prostory navíc kontrolují vodaři (z VAS i magistrátu), Moravský rybářský svaz i městská policie. Vodárenská soustava zajišťuje pro město nejen pitnou vodu, ale plní i protipovodňovou roli. 

Pístovská soustava
Pístovskou soustavu tvoří čtyři velké a několik menších rybníků. Největší je rybník Lužný o rozloze 12 hektarů, rybník Lukáš má rozlohu 5,1 hektaru. Podobnou rozlohu má i společný rybník Kalný a Vodárenský. 
Vodárenský není považován za samostatný rybník, protože nemá své výpustní zařízení. S maximální hloubkou asi 17 metrů je dokonce považován za jezero. 

„Neviděli jsme ho vypuštěný ani k tomu nemáme dochované záznamy. Historicky je psáno, že šachta, kterou pouštěli vodu do Jihlavy nebo do úpravny, je zhruba 17 metrů vytesaná z ruly,“ popsala Kružíková. Doplnila, že jak se Jihlava rozrůstala a rostla potřeba vody pro její obyvatele, Vodárenský rybník byl neustále prohlubován. 

Rybník slouží k vodárenským účelům. Jeho bezprostřední soused rybník Kalný slouží spíše k usazování hrubých nečistot při přečerpávání vody do sousedního rybníku. 

Tři desetiletí před Brnem
Podle Kružíkové Pístovské vodárenské rybníky pojmou až 560.000 m3 vody. Kdy přesně byla pístovská soustava postavena není jasné. Určitě však k tomu došlo v období středověku.  
„Jihlava z ní brala vodu už ve 14. století. Voda z Pístovských rybníků procházela až na náměstí do dvou kašen, které jsou do dneška zachované,“ přiblížila Kružíková s tím, že ve 14. století byly obě kašny dřevěné. První dřevěné trubky byly položeny v roce 1389 a Jihlavu zásobovaly pitnou vodou až do 18. století.  

„Byl to naprostý unikát. Do té doby měla pitnou vodu takto svedenou do středu města jenom Praha, Brno až 30 let po nás. Tato soustava má skutečně velkou historickou hodnotu,“ podotkla vedoucí jihlavského vodohospodářského oddělení. 
Zhotovit dřevěné potrubí nebylo ve středověku nic jednoduchého. „Kolegové ze správy podzemí si zkoušeli to potrubí vyvrtat. Umíme to taky, ale je to neskutečná dřina. Kmeny se provrtávají obrovskými nebozezy,“ sdělil na exkurzi přítomný náměstek jihlavského primátora Radek Popelka (ANO). 

Součástí areálu jsou zařízení na úpravu vody. Tvoří ho různé filtry, čerpací zařízení nebo pračka písku. Vybudována byla v roce 1886 a měla na svoji dobu neskutečnou vymoženost, přímou telefonní linku na radnici. Fungovala až do roku 1973, kdy byla uvedena do provozu úpravna vody v Hosově. Nová úpravna vody umožnila přímé zavedení vody do jihlavských domácností.  
„Jako poděkování Jihlavanům poprvé 24. prosince 1886 tekla voda v kohoutcích. Otočili a měli vodu ze soustavy,“ poznamenala Kružíková.  

Luční chrání zahrádky
Nyní procházejí vodárenské rybníky revitalizací. Město má na celou soustavu vyčleněno 80 milionů korun. Termínem dokončení je rok 2029. 
Podle vedoucí vodohospodářského oddělení je nyní opravený rybník Lužný. Práce na něm stály 18,2 milionu korun. Nyní se revitalizuje rybník Silniční. Nedaleko něj město opravuje ještě rybník Luční. Práce na něm vyjdou na necelých deset milionů korun. 

Ačkoliv rybník Luční do vodárenské soustavy nepatří, plní významnou protipovodňovou roli. Pod hrází rybníka se nacházejí chatky. „Kdyby se s rybníkem cokoliv stalo, tak je zahrádkářská oblast zaplavená,“ zdůraznila Kružíková s tím, že rybník bude dokončen ještě letos. 

Z vodárenské soustavy se pracuje na rybníku Silniční. Ten je nyní vypuštěn a z jeho dna postupně vznikla louka. 
„Silniční plánujeme dokončit teď na podzim a potom bychom chtěli soutěžit rybník Lukáš, orientačně je to nějakých 14 milionů Kč,“ upřesnila vedoucí vodohospodářského oddělení.  
„Když jsme tu opravovali hráz, tak jsme zjistili, že všude okolo je spousta pramínků. Je to místo opravdu prameny prosycené a voda tu je všude,“ přidala zajímavost.  

Prasklá hráz měla 35 obětí
Hlavním zdrojem pitné vody pro Jihlavu je přehradní nádrž Hubenov. Pístovská vodárenská soustava je schopna v případě nutnosti schopna zásobovat vodou zhruba třetinu Jihlavy. 
V případě povodní je přebytečná voda z rybníků přetvářena na pitnou. V důsledku toho nedochází k záplavám. Rybníky během své historie prošly četnými proměnami. 
„Rybníky prošly tolika přestavbami, že dnes vypadají jinak, než ve 14. století. Pokaždé, když měla Jihlava málo vody, tak nějakým způsobem zvedla hráz, nebo upravila či dostavěla,“ zmínila Kružíková. 
Připomněla i jednu tragickou událost v souvislosti s vodárenskými rybníky. Došlo k ní v roce 1520, kdy chybou porybného praskl rybník Lukáš. 
„V té době bylo od pístovské soustavy až po silnici u Koželuhů 14 rybníků. Rychlost vody byla taková, že praskaly další hráze a dole bylo 35 mrtvých, jak uvádějí historické prameny,“ shrnula vedoucí vodohospodářského oddělení.  

Vodárenská vesnička a sinice
Místo bývalé vodárny působí dojmem, jako kdyby se tam zastavil čas. Některé objekty jsou dokonce starší než sama vodárna. Město by chtělo jejich potenciál využít. 
Náměstek Popelka má vizi, že by tyto prostory byly časem zpřístupněny veřejnosti. „Chtěli bychom tyto prostory zasanovat, nějakým způsobem upravit a ve vhodný okamžik je zpřístupnit veřejnosti. Možná po hornické vesničce budeme mít vodárenskou vesničku,“ prozradil. Hornická vesnička má vzniknout u Šacberku kolem šachty sv. Jiří.  

Již na první pohled jsou na hladině největšího rybníku Vodárenský vidět sinice. Nějaký větší problém však nepředstavují. 
„Když vám na vodní hladinu zasvítí sluníčko, tak se vám dělají sinice všude. Vodu zde bereme v deseti metrech, kam se sinice nedostane,“ poznamenala Kružíková. Jak doplnila, nejde tak do potrubí nejstudenější voda z rybníku, ani ta z jeho hladiny, která je ohřívána sluncem a není úplně vhodná k pití. 

Rybník se vypouští pomocí šoupat. Jedná se o zařízení, které tvoří kovová tyč a kotouč, s nímž se otáčí. Tyč se musí zasunout do zařízení pod vodou. Na nic není vidět a pracovník, který to dělá, musí mít dobrý odhad.   
„Tím, že otáčíte, tak se vám roura, co tam je, otvírá a voda odtéká. Musíte vědět kolikrát otočit. Je to opravdu velmi složité na manipulaci,“ vysvětlila vedoucí vodohospodářského oddělení. 
Jak dodala, v zimě, když mrzne, musí se s šoupaty neustále točit tak, aby nezamrzly. Nutné je i promazávání.