Dnešní farářka Českobratrské církve evangelické Mgr. Daniela Brodská (1944) vystudovala Střední průmyslovou školu strojnickou v Břeclavi a Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze. V letech 1973­1992 jí byl odebrán souhlas k výkonu duchovenské služby. V komunistické době získávala obtížně i krátkodobá zaměstnání, zvláště po podpisu Charty 77.

 V porevoluční době se zapojila do práce Občanského fóra (OF) v Jihlavě a v roce 1990 se v prvních svobodných volbách stala starostkou Jihlavy. Tuto funkci vykonávala až do roku 1992, kdy se vrátila do církevní služby. Nyní působí v Kladně.

 Jak vzpomínáte na počátky OF v Jihlavě?

 Počátky OF v Jihlavě byly nezapomenutelné, nádherné. Poznala jsem řadu skvělých lidí, kteří ochotně a obětavě pracovali, věnovali svůj čas i schopnosti, měli odvahu pouštět se po neprošlapaných cestách. Panovala vzájemná důvěra, pracovalo se a užili jsme si i spoustu legrace.

  Stala jste se první starostkou po komunistické diktatuře. Co bylo v době vašeho starostování nejtěžší?

 Nejhůř jsem snášela politické třenice mezi stranami. Místo aby se pracovalo pro město, zápasily strany o moc. Proto jsem taky do žádné nevstoupila.

 Zkuste, prosím, zhodnotit uplynulých 20 let svobody.

 Jsem ráda, že jsem se jich dožila. Mohu sloužit v církvi bez šikan církevních tajemníků. Lidé mohou žít v církvi bez strachu, že přijdou o zaměstnání, že se jejich děti nedostanou na studia, jak tomu bývalo. Mohu navštěvovat přátele v zahraničí směrem na východ i západ. Kdykoli přejíždím otevřené hranice uvědomuji si tu velkou změnu. Nemusím stát fronty na toaletní papír ani na mandarinky. Nemusím taky mít všechno, co trh nabízí.

 Máme svobodu. Jde samozřejmě o to, jak s ní nakládáme. Řada negativních jevů ve společnosti ukazuje, že žít ve svobodě není jednoduché. Ještě to moc neumíme. Za těch 20 let se otevřela řada příležitostí k opravdu svobodnému životu. Někdo je využívá, někdo zneužívá, někdo si s nimi neví rady a pláče po starých časech. Podoba naší svobody bude taková, jakou si ji my vytvoříme.

 Petr Klukan