Představitel českého undergroundu Ivan Martin Jirous, známý pod přezdívkou Magor, bývalý manažer skupiny The Plastic People of the Universe, sametovou revoluci před dvaceti lety nazývá Velkým listopadem.

 Máme dvacet let po sametové revoluci. Změnilo se něco z pohledu člověka stojícího mimo oficiální komerční kulturu?

 Jako spisovatel mám v popisu práce na poměry pochopitelně nadávat, ale změnilo se toho mnoho. Svědectvím je tento festival, který by před 20 lety nebyl vůbec možný, protože pokud by se o něm policie dověděla včas, tak by jej rozehnala, nebo nás pozavírala.

 Dnes můžou mladí lidé jezdit všude po světě, před tzv. revolucí, já tomu říkám Velký listopad, jsem nebyl ani v Bulharsku, ani v NDR.

 Ale co se změnilo k horšímu, nebo, co je hnusný, je, když čtu o aférách třeba kolem stavby dálnic v Čechách a na Moravě. Dnes jsme jeli po dálnici asi dvanáct kilometrů celou hodinu, krokem, pořád tam něco kutají, současně zdražili dálniční známky.

 Ty dvě stovky by mi celkem nevadily, kdyby to za něco bylo, ale když se dočteš, jaký výplaty mají ti, co tomu šéfujou, jaký desítky milionů jim tečou do kapes a stavějí si vily, protože dávají zakázky betonové lobby, protože je to předražené oproti tomu, co by to mohlo stát.

 Nebo vezměme takový ČEZ, z větší části státní podnik. Jak je možný, že se pořád drancují severní Čechy, vyrábíme tolik elektrické energie, že ji vyvážíme, a lidé v čele pobírají platy v řádech desítek milionů a současně se zdražuje elektrickej proud? To je něco tak nemravného.

 Nepochybně i za komunistů se děly nemravné věci, ale byly alespoň utajené. Dneska je možno o těchto hnusácích uveřejnit jakákoliv ověřená fakta a nic se nestane, dál jsou ve funkcích, dál pobírají ty peníze a nic se neděje. A tomuhle se říká právní stát!

 Očekával jsem, že řeknete: Ano, svoboda tu je, ale mocní si ji překroutili ke svému prospěchu, znásilnili ji ve prospěch kapitálu...

 Tady je arogance moci. Že já ti tohleto řeknu, ty to otiskneš, já mohu říct, že to jsou zmr..., arogantní, nemorální a tak dále, a nikdo za mnou nepřijde, aby mi poklepal na rameno: pane Jirous, půjdete s náma a dostanu tři roky za urážku těhletěch lidí. Protože po nich to sklouzává jako déšť po mastné kůži, jim je to naprosto jedno. V každém jenom trochu civilizovaném státě by padli nejenom tihleti lidé, ale i vláda, která je podporuje. Tady se pořád nic neděje. Je to odporný!

 V čem je tedy chyba? V lidech? Mají zase vyjít do ulic?

 Základní chyba je ta, a říkám to už mnohokráte, že po tzv. Velkém listopadu ­ já tomu neříkám sametová revoluce ­ se měla udělat jakási obdoba Norimberského procesu. Pověsit patnáct největších zmr..., třicet odsoudit na doživotí, všem lidem, kteří byli v nomenklatuře od okresního tajemníka vejš zakázat občanská práva ­ účast ve volbách a podobně, podnikání ne, ať si každý podniká, ale nikdy by už nesměli mluvit do věcí veřejných.

 Drtivá věc zločinná, která se tady stala, je pokračování v právní kontinuitě komunistického režimu, takže do dneška platí jejich zákony. Estébáci dostávali desetitisícový odstupný, nyní mají tučné důchody, který jsou vypočítaný z jejich reálných platů, lidé, kteří celý život dřeli, mají platy 4­5 tisíc ­ tohle je právní stát? Je to hanba.

 Já byl jeden z těch, kteří byli pro nenásilný vyrovnání. Říkali jsme: uděláme tlustou čáru, smaže se to ­ protože jsme se naprostým omylem domnívali, že se komunisti zastydí a stáhnou se. Oni ale počkají dva tři roky a narostou jim hřebínky. A my jsme tak blbí, že jsme jim nic neudělali, tak se nám dnes smějou. Všichni podnikají, protože oni měli vstupy do zahraničního obchodu, takže věděli kde, co a jak. A nám se pořád jen smějou.

 Přejděme k muzice. Existuje dnes ještě vůbec underground?

 To slovo nerad používám. Kdysi jsem ho v týhle zemi první razil, ale dnes každý, kdo z toho nechce mít peníze, ale usiluje o svůj vlastní svébytný umělecký projekt, může dělat, co chce ­ pokud rezignuje na takzvanou slávu v televizi, Blesku a podobně.

 Myslím, že to slovo není nutný. Ale vždy budou lidé, říkejte tomu underground, kteří budou cílevědomě na okraji společnosti, protože jim půjde především o pravdu uměleckého výrazu než o pomyslný, pofidérní úspěch.

 Od revoluce uplynulo plných 20 let, vzkázal byste něco lidem?

 Občas mám besedy na gymnáziích. Tak těm mladým lidem bych řekl, že to mají těžší, než jsme to měli my. My jsme měli jasného nepřítele ­ bolševiky, byla to černá a bílá, kdežto dneska to, co tady škodí naší zemi a všem lidem, je amébovitý, neuchopitelný, všezahlcující a vymezit se vůči tomuto je mnohem těžší.

 Vážím si mladých lidí, kteří přesto o něco usilujou. Procento mladých, kteří jdou proti establishmentu, je v každý generaci stejný ­ je to tak 10­15 %, takže v tomto smyslu se na procenta nic moc nezměnilo. A mladým lidem bych vzkázal: Nevzdávejte to, vážím si vás!

 Petr KLUKAN

_________________ 

 Ivan Martin Jirous (1944 Humpolec), známý pod přezdívkou Magor, spisovatel, výtvarný kritik, představitel českého undergroundu. Manažer za komunistů zakázané rockové skupiny The Plastic People of the Universe. V době normalizace byl za své protirežimní názory několikrát vězněn. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta a ceny Toma Stopparda.