JIHLAVA -­ Ani dnes upřednostňovaný kult mládí a nestárnutí nikoho nezbaví myšlenek na smrt. Aby se umírání stalo přirozenou součástí života, o to usiluje i Bárka, domácí hospicová péče, kterou už rok provozuje také Oblastní charita Jihlava. U příležitosti dnešního Dne Charity se ptáme její koordinátorky Jany Sochorové.

Co je cílem vaší péče pro umírající?
Zmírnit bolest i duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost, udržet co největší kvalitu jeho života a podpořit jeho blízké. Umírající potřebuje lidi, kteří jej mají rádi a rozumějí mu ­ nejlépe v domácím prostředí. Poslední okamžiky života mohou obohatit umírajícího i jeho nejbližší ­ znám případy, kdy rodina zažila neuvěřitelné projasnění a smíření. Smířený umírající člověk najde sílu odpustit sám sobě i svému okolí, se slzami v očích to sdělí svým dětem a ti ho zase ujistí: "Ale tati, tohle jsme ti přece už dávno odpustili."

Jak ale k tomu smíření dospět?
Cestu ke smíření popsala psycholožka E. Kübler­Rossová (viz rámeček).
K ní je ale potřeba mít na sebe čas, který má ten, kdo se nemusí starat o jídlo, ošacení, lékařský dozor, kdo je mezi blízkými v přirozeném prostředí. Zásadní mezilidské vztahy se lépe řeší doma než na nemocničním pokoji, kde leží "cizí" pacienti, kde je nutný režim a personál se nemůže pacientům tolik věnovat.

Z čeho mají umírající a jejich blízcí největší obavy?
Umírající z bolesti a doprovázející z pocitu, že v tom jsou sami. Často rodina říká: "My bychom si babičku vzali domů, ale nevíme, jestli to zvládneme." A naopak zvlášť staří lidé často tvrdí: "Já vás tu nechci s ničím otravovat..." Někdy mají obavu i obvodní lékaři, kteří své klienty pro jistotu směrují do nemocnic. Jenže v nemocnici se lidé léčí, tam by neměli umírat.
Proto vznikl obor paliativní medicína, který se věnuje lidem s nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo konečném stadiu. Využívá lékařů­specialistů a působí v týmu s praktickými lékaři, sestrami, psychology, sociálními pracovníky, duchovními a dobrovolníky.

Jak konkrétně pomoc Bárky vypadá?
Pomáháme rodině zvážit možnost domácí péče o jejího blízkého, zaškolíme ty, kdo chtějí o svého blízkého pečovat. Půjčujeme pomůcky jako např. polohovací elektrické lůžko, antidekubitor...) a poskytujeme i sociální poradenství, třeba příspěvek na péči, pečovatelskou službu... Jsme nablízku, když se dostaví osamělost, a pomáháme rodině i po úmrtí.

Není na překážku generační rozdíl mezi vašimi mladými pracovníky a umírajícími?
Neumírají jen staří lidé. Naši pomoc potřebují i mladí lidé do 40 let, kteří umírají na zhoubný nádor. Často je šok o to větší, že ještě pořád v našich nemocnicích nefunguje pravdivé sdělení diagnózy.