Horácký letecký den dospěl o uplynulém víkendu ke svému dvacátému ročníku. Jedním z mužů, kteří byli u všech předcházejících leteckých dnů na jihlavském letišti v roli pořadatele, je předseda Aeroklubu Jihlava Lubomír Navrátil.

 Kdy měl Horácký letecký den svou premiéru?

 První letecký den byl v roce 1990 a od té doby ho pořádáme bez přestávky každý rok.

 V době před rokem 1989 se letecké dny nekonaly?

 Před revolucí byly za starého režimu letecké dny z ideologických důvodů zakázány. Existoval pouze jeden letecký den ročně, organizoval ho tehdejší Svazarm (zájmová organizace Svaz pro spolupráci s armádou ­ pozn. redakce) a přenášela ho dokonce přímým přenosem televize. V dnešní době si jednotlivé aerokluby organizují letecké dny sami.

 Právě letecký den v Jihlavě má každý rok tradiční termín. Proč?

 Máte pravdu. S trochou nadsázky se dá říci, že v Jihlavě se už v roce 1990 neuskutečnila Mírová slavnost a ve stejném termínu začal Horácký letecký den. Z tradice se snažíme tento termín dodržovat.

 Poslední roky však provází letecké dny nepřízeň počasí.

 Je to paradox. Celé léto je solidní počasí a jen se přiblíží akce, která je stoprocentně závislá na počasí, jako je Pohár Vysočiny parašutistů, nebo letecký den, tak se počasí zhorší.

 Odkdy a jak dlouho se věnujete přípravě leteckého dne?

 Přípravy v podstatě začínají hned se skončením právě proběhlého dne. Aeroklubů, které pořádají letecké dny, je mnoho a je potřeba si včas zamluvit jednotlivá čísla pro další rok. Například tento víkend je kromě Horáckého leteckého dne podobná akce v Příbrami a ve Skutči, takže mezi vystupujícími není mnoho na výběr.

 Jak moc jste závislí na financích?

 To je klíčová záležitost. Nikdo nevystupuje v dnešní době zadarmo. V posledních letech, kdy nám nepřálo počasí, byly letecké dny vždy s prodělkem, který poté doplácí aeroklub. Finančně zajímavé bylo pro nás přibližně prvních deset ročníků. Poté se diváci asi letadel nabažili a zájem upadal. Dříve chodilo sedm tisíc diváků, dnes to není ani polovina.

 Kolik leteckých a doprovodných čísel mohli diváci za dvacet ročníků vidět?

 Průměrně máme třicet vystoupení na jednom leteckém dni, takže určitě kolem šesti stovek čísel. Dříve byla silná armáda, takže mnoho vystoupení bylo právě vojenských a patřily k tomu nejlepšímu, co jsme mohli na leteckých dnech vidět. Nezapomenutelná byla vystoupení letecké skupiny Duha s bombardéry SU­7, což byla tehdy světová rarita. Snažíme se každý rok zařadit do programu nějakou novinku, největší zájem je i dnes o vystoupení armádních letadel.

 Který ročník byl podle vás nejpovedenější?

 Určitě rok 2000. Vystupovalo tehdy mnoho zahraničních pilotů a diváci v celé republice měli možnost vidět světové unikáty, protože letecký den vysílala přímým přenosem Česká televize. Dostali jsme od ní poté poděkování za perfektně připravenou akci. Tento letecký den byl také jedním z posledních vystoupení jednoho z nejlepších předváděcích pilotů na světě Martina Stáhalíka, který krátce nato tragicky zahynul.

 Při Horáckém leteckém dni v roce 1992 došlo k tragické události. Neodradí taková věc od pořádání podobných akcí?

 Bohužel takové věci patří k životu a ke sportu. V roce 1992 došlo ke srážce dvou parašutistů a bohužel jeden z nich zahynul. Letecký sport je vždy hodně medializovaný až v souvislosti s podobnou událostí. A přitom máme v České republice mnoho mistrů světa v letecké akrobacii, parašutismu, nebo v ultralehkém létání a veřejnost to ani neví.

 Po této nešťastné události jsme uvažovali, zda v dalších letech pokračovat. Nakonec jsme se rozhodli pro pokračování, ale vždy se snažíme, aby hlavní náplní leteckého dne byla bezpečnost.

 Uvidíme letecká vystoupení nad Jihlavou také v příštích letech?

 Po skončení letošního leteckého dne se sejde rada aeroklubu a rozhodne se jak dál. S největší pravděpodobností však budeme v tradici pořádání leteckých dnů na Vysočině pokračovat.

 Vladimír ŠŤASTNÝ