Bělovlasé finské "divoženky" Susan, Aho a Johanna ovládly v neděli závěr festivalu. Zpěvačky finských Värttinä a s nimi šestice mimořádných instrumentalistů, to bylo doslova zjevení, které se zapsalo mezi nejlepší kousky za celých pětadvacet let festivalu.

"Díky, že jste tady! Měli jsme strach, že to neznáte a že nepřijdete...," obrátil se na dav stojících (posléze tančících) diváků Milan Kolář. Cena koncertu se šplhala do statisíců, a tak bylo i slušné počasí pro pořadatele požehnáním.

Neskutečné vokály zpěvaček, emotivní silné momenty, míchání severské lidovky, popu a rocku, vstřícná anglická komunikace s publikem (i milé české "jak se máte?"), atraktivní nástroje, severské tajemno, neskutečná energie a šílený pohyb po pódiu, to byla vzápětí odměna pro diváky. A že to všechno povětšinou probíhalo finsky? "Nerozumím jí, ale věřím jí všechno...," zaznělo výstižně v hledišti na adresu jedné z dokonalých zpěvaček, která se z veselé finské pradlenky (haleny si dámy půjčily od diváků) ve vteřině proměnila třeba ve strašlivého hada pouštějícího z pódia nefalšovaný děs a hrůzu. To vše dokázala hudba a víření Värttinä po pódiu.

Värttinä původně pocházejí z vesničky Rääkkylä a prý měli i jednadvacet členů. V téhle kapele vedle sebe nadnárodně hraje bouzouki vedle sága, bulharská flétna kavala vedle finské citery. Kapela i při zastávce v Telči prokázala, proč např. získala zakázku od indického skladatele Rahmala udělat hudbu k muzikálu Pán prstenů, tedy k projektu za 23 milionů dolarů, a proč je řazena k trendům současné světové hudby.

Večer po nedělním koncertu se parta muzikantů s kufříky na kolečkách tiše ubírala od telčského zámku kolem stánků k hotelu a děkovala se s úsměvem tleskajícím divákům. Ještě větší ovace ale po chvíli vyvolalo trio zpěvaček. Už v civilu se ještě fotily s nadšenými diváky na náměstí, po téměř dvouhodinovém vypjatém výkonu působily svěže a smály se na všechny strany. Postaraly se i díky odvaze organizátorů o takový závěr Prázdnin v Telči, jaký tu ještě nebyl.