JIHLAVA -­ Podívat se na psaní obecní či městské kroniky očima lidí, kteří spolupracují se státní správou a samosprávou. Tak ve stručnosti charakterizovala lektorka Helena Sedláčková z Brna praktický seminář pod názvem Vedeme obecní kroniku, který proběhl v pátek v Jihlavě.

  Co je vaším cílem při setkání s kronikáři?
  Pro mě bylo důležité, aby si kronikáři vyměnili hlavně zkušenosti mezi sebou. Řekli jsme si něco také o spolupráci s jednotlivými archivy a muzei na Vysočině. Nabídla jsem jim i vlastní poznatky, které jsem načerpala na stejných setkáních s kronikáři v jiných koutech republiky.

  Objíždíte všechna krajská města. Přesto, byl jihlavský seminář v něčem výjimečný?
  Zaujalo mě v porovnání se semináři v jiných městech, že více než polovina účastníků píše kroniku stále ještě ručně. Nikoliv na počítači. To je velmi dobře. Na Vysočině oproti jiným krajům je rozdílná také spolupráce mezi archivy a kronikáři. Ti si ji velmi chválí. Přesvědčila jsem se mimo jiné i o tom, že kronikářství tu má hlubokou tradici. Lidé mají na co navazovat.

  Pisatelé kronik v elektronické podobě ale argumentují tím, že ji musí odevzdávat do archivu. Když si proto chtějí jedno vydání ponechat na obci, je pro ně snazší opravdu kroniku psát na počítači...
  Ano. Existují ovšem dva způsoby. Kronikář si udělá koncept na počítači a potom ho přepisuje ručně. Takový způsob vedení kroniky se velmi cenní. Někteří píšou jenom elektronicky. Ať už je to tak nebo tak, obce mají opravdu povinnost, vyplývající ze zákona o archivnictví, předávat kroniky do archivu. Druhou věcí je, jestli tak skutečně dělají.

  Není právě proto víc kronik v počítačové verzi?
  Ne. Víc jich je proto, že ruční psaní kroniky je velmi fyzicky i časově náročné, a co si budeme povídat. Zpracovávat kroniku elektronicky je oproti tomu značně jednodušší.

  Co v kronice nesmí chybět?
  Základní struktura, kterou drží všechny kroniky, je jasně daná. Samospráva, státní správa, úřad, doprava, investice, stavební činnost, podnikání, kultura a sport. Rozdíl je jen v tom, jestli má obec dvacet obyvatel, nebo přibližně 18 tisíc jako Pelhřimov. Podle toho se odvíjí i počet stran popsaných událostmi za jednotlivý rok.

  Jenže spousta obcí v kraji kroniku už nevede desítky let. Kronikář je rok od roku vzácnější. Nehrozí tento problém v celorepublikovém měřítku?
  Problém už to je, a to čím dál větší. Starší kronikáři vymírají a u mladých lidí není o historii takový zájem. Může za to nízká prestiž právě kronikářského povolání. Mladí lidé nemají motivaci, a proto se jim do toho nechce.