Do Štědrého dne už zbývá pouhých pět dnů. Vánoční svátky drtivá většina z nás prožije v kruhu svých nejbližších. Ovšem ne všichni. Více o tom ví Jasna Volfová, psychiatrička Domova důchodců ve Ždírci.

 Jak snáší odloučení od rodin lidé v léčebnách a domovech důchodců?
 "Je to individuální. Když je pacient dementní a neorientuje se, ani neví, že se blíží Vánoce. I když jim to personál sděluje. Ostatní ale depresivní bývají."

 Těžko se divit. Desítky let tráví Vánoce v kruhu svých nejbližších a pak najednou přichází do úplně cizího prostředí...
 "Nejčastější problémy u klientů řeším právě při jejich příchodu do našeho zařízení. Mají potíže s adaptací. Celý život bydlí ve svém a ve stáří se toho najednou musejí vzdát. Svého stolu, skříně, nábytku... Začátky jsou pro ně nejhorší, časem si ale zvyknou."

 Můžete být konkrétnější?
 "Pláčou, stěžují si, vyčkávají na návštěvy. Pokud nepřijdou, tak jsou smutní a depresivní. Největší problém je v tom, že kvůli tomu nemůžou spát. Proto nejčastější lék, který předepisuji, je ten na spaní."

 Možná by stačilo si s klienty více povídat?
 "To ano. Bylo by potřeba, kdyby tu byl nějaký pracovník, který by si s nimi jenom povídal. Sestřičky si s nimi povídají. Samozřejmě ale ne tolik, kolik by klienti chtěli. Na personál je jich zkrátka moc."

 Uvědomují si klienti, že do svého původního domova už se nevrátí?
 "Moc o tom nepovídají. Myslím si, že je to ani netrápí. Péče tady je na velice dobré úrovni. Takže v domácí péči by možná strádali víc než teď, když jsou v domově. Stává se nám také, že někteří klienti, i když mají možnost, tak na vánoční svátky jet domů ani nechtějí."

 Čím si to vysvětlujete?
 "Už jsou tady zvyklí. Když je vytrhnete a oni najednou mají jinou postel, je to pro ně strašně hektické. Přece jenom už mají rádi svůj klid. Lidé tady už bývají většinou špatně přizpůsobiví na změny. Pak bývají zmatení, dezorientovaní, neklidní."

 Co ale mají říkat ti, o které příbuzní nejeví zájem vůbec?
 "Někteří to chápou, že jejich děti musí pracovat, aby přežily a uživily své rodiny. Například maminka, která už je nepohyblivá, tak jí je jasné, že se o ni potomci zkrátka starat nemohou."

 Na návštěvu by si ale čas najít měli.
 "Nejhorší je, když příbuzní na návštěvu chodí pouze tehdy, když přichází důchod. Klienti si to samozřejmě uvědomují a špatně to snáší. My s tím ale nemůžeme nic dělat, nijak to ovlivnit. Rodinám takové chování a jednání nemůžeme zakázat, ale z morálního hlediska to rozhodně není v pořádku."

 I ve Ždírci s tím máte zkušenosti?
 "To je úplně běžné. Normální. Třeba se ani vůbec nestaví za tím člověkem, ale pouze vyzvednou peníze nahoře v kanceláři. Někteří klienti chtějí svojí rodině pomoci. Raději si proto pro sebe nenechají napsat nějaký lék. Nedívají se na svoje potřeby. Naši klienti, to je stále ještě generace, která je zvyklá pomáhat. Takže jim ani nepřijde, že se asi děje něco špatného."