Z funkce hejtmana odchází Miloš Vystrčil (ODS), který vedl Vysočinu čtyři roky. Nyní by rád pokračoval ve své předchozí profesi pedagoga - oficiálně zažádal o přijetí na svém působišti na telčském gymnáziu, v kuloárech se ovšem hovoří i o jeho možném angažmá na Vysoké škole polytechnické.

Co pro vás osobně čtyři roky hejtmanování znamenaly?

 "Byly to krásné roky. Naplno jsem si je užíval, i když musím přiznat, že bohužel občas i na úkor svých nejbližších. Myslím, že jsme odvedli dost práce, která Vysočinu někam dál posunula, a měl jsem velké štěstí, že jsem u toho mohl být. Každý nemá možnost být u něčeho, co teprve vzniká a čemu z velké části sám může dávat tvar a myšlenku. Mám celkem dobrý pocit slušně odvedené práce. Teď budu v roli pozorovatele, který případně bude říkat své názory na to, jak by některé věci mohly být. Tuto roli zatím tolik neznám, ale věřím, že ji zvládnu."

Dá se říct, co bylo za tu dobu nejpříjemnější a co nejtěžší?

 "Nejtěžší a nejpříjemnější je vždy jednání s lidmi. Nejtěžší je dohodnout se na důležitých věcech a já doufám, že obecně se nám to povedlo. Jednání s lidmi je těžké, ale na druhou stranu když se něco dobrého podaří, tak vám zas nejvíce děkují právě lidé. Most nebo silnice se vám nijak neodvděčí za to, že jste ho postavili."

Potkával jste se častěji s lidmi, kteří měli k regionálnímu politikovi úctu, anebo se řvouny, podle kterých jsou politici špatní a politika svinstvo?

 "S úctou to nevím, spíš s respektem a zájmem i o svou osobu, se řvouny naprosto výjimečně. Většinou lidé měli zájem, abych za nimi přijel a pomohl něco řešit. I když jsem měl s řadou z nich zpočátku odlišné názory, podařilo se nám najít to společné. A když lidé zjistili, že problémy obcí mi něco říkají, že i já jsem byl radním a starostou, pak jsem většinou měl pocit, že se dokážeme domluvit lépe a že oni si práce kraje včetně jejich představitelů cení. Že se to pak ve volbách nijak neodrazilo, to je na jinou analýzu."

Kolik ze 704 obcí Vysočiny jste osobně navštívil?

 "Možná 300, maximálně 400. Některé malé vesnice nic nepořádají a není tam co řešit, a aby se tam hejtman jen tak přijel ukázat, to nejde. Během týdne jsem mohl absolvovat tak čtyři návštěvy, přičemž do některých větších obcí bylo nutné jezdit na jednání častěji. Třeba v Třebíči jsem mohl být tak čtyřicetkrát. Každopádně mě setkávání v obcích velmi obohatilo, hodně věcí jsem se dozvěděl a troufám si říct, že Vysočinu znám dobře."

-hm-