JIHLAVA - Svátkem pro všechny fanoušky fenoménu Járy Cimrmana byl minulý čtvrtek v DKO Jihlava. Právě DKO je po léta výhradním "dovozcem" Divadla Járy Cimrmana do Jihlavy. Jako obvykle bylo i tentokrát plno do posledního místa - tím spíše, že se dávala nová premiéra, hra České nebe.

 Šest let po "Africe" přicházejí cimrmanologové s novinkou. Nese se snad ještě více než jindy v tradičním vlasteneckém a protiválečném duchu. Vzhledem k tématu i vyznění celé hry je nasnadě, že se autoři nechali inspirovat letošním 90. výročím založení republiky.

 Děj se totiž odehrává na samém začátku 1. světové války, kdy se v nebi schází česká komise, aby zareagovala na to, co se děje dole. Členové komise, jejíž debata se nese tak trochu v duchu roztomilého rokování v domově důchodců, rozhodují, kdo do nebe může a koho čeká očistec.

 Svatý Václav, Komenský a praotec Čech (jehož syrová pohanská osobitost je poněkud narušena léty strávenými pod vlivem Komenského intelektuální výuky) k sobě přiberou pro svoji věc zapáleného Mistra Jana Husa, pragmatického Karla Havlíčka Borovského a kompromisně zvolenou prostou babičku Boženy Němcové (sama spisovatelka coby žena, a navíc nevěrnice, neprojde přes Husa).

 Nebeským intelektuálům tu schází jen génius Cimrman, ale ten v té fobě bohužel ještě nezemřel. Celé rokování se odehrává ve svérázném nebeském prostředí, kde doktor Tyrš vede pravidelné rozcvičky a zlomyslný Zikmund provokativně "chrastí sirkama", kdykoli na chodbě potká nešťastného Husa.

 Samotné hře pochopitelně předchází seminář. V něm Cimrmani použili starší blok s tématem výstavby Cimrmanova pomníku na místě původní sochy maršálka Radeckého (tento pomahač Habsburků totiž do nové hry také zasahuje). V nově napsaných přednáškových pasážích lze zalitovat, že cimrmanologové poněkud rozmělňují Cimrmanovo dosavadní půvabné tajemství. Znovu totiž objevují jeho stopu, která se dosud tak symbolicky ztrácela právě v řinčení zbraní první války.

 "Zatímco jiní válku strávili v zákopech, Cimrman ji strávil v kavárně...," odhalují nové objevy, že Cimrmana neodvedli na frontu vzhledem k jeho jaterní chorobě způsobené prodělanou žloutenkou. Jeho nová hra České nebe prý tedy vznikala právě během války v pražském Louvru.

 České nebe přináší typický humor cimrmanovských her, řadu půvabně kouzelných momentů, slovních přesmyček a hříček. Samozřejmě i statický naivistický projev, kterým je divadlo proslaveno. Snad jenom Cimrmana, Smoljaka a Svěráka může napadnout komentovat kompetentnost všech komisí, co jich kdy v naší historii bylo, třeba tím, že nechávají tu nebeskou rokovat o autorech falešných rukopisů jako o děvčatech. Obě "dívky", Hanka a Linda, se nakonec do nebe těsně nedostanou.

 Falzifikátoři rukopisů jsou dokonce řešeni i v přednášce, kdy se cimrmanologové ostře distancují od každého, kdo si vymýšlí nereálné historické postavy a děje a neseriózně tím klame český národ. A že se může trošku mýlit dokonce i nebeská komise, dokazuje její vize, že novým českým králem by mohl být po válce s počeštěným jménem nějaký Tomáš Haryk Masařík, syn jistého slovenského řezníka - Masáryka.

 Cimrmanovské hry se s potřebnou dávkou nadsázky nikdy nevyhýbaly dobře míněnému vlasteneckému patosu, ale ani drsnějším momentům - stačí vzpomenout odchod Pana Smrtky ze scény ve Vizionáři. V tomto duchu ovšem přináší České nebe značně nový, totiž velmi vážně vyznívající moment. Ústí totiž do jasného protiválečného apelu, reagujícího na požadavek maršálka Radeckého, aby dezertéři v cizích uniformách, kteří si začali říkat "legionáři", nebyli do nebe přijímáni.

 Rozhodnutí české nebeské komise je ovšem ve finále nekompromisní. Radecký je označen za tajtrlíka a do nebe budou napříště přijímáni všichni padlí vojáci, a to bez rozdílu uniforem. Hercům divadla, vedeným Zdeňkem Svěrákem, se pak dostane neutuchajícího několikaminutového aplausu - alespoň v Jihlavě to tak ve čtvrtek bylo.

Jiří Varhaník