Islandské příjmení čeští úředníci netolerují
Na začátku 90. let, kdy Marcela Lysá, mladá žena původem z Třeště, odmaturovala, se hranice českým studentům teprve začaly otevírat. Málokdo tušil, co je to práce v zahraničí, co znamená pobyt au-pair.
Mladým, co odcházeli zkoušet život na Západ, jejich rodiče a prarodiče prorokovali hořkou budoucnost. Někdo se za rok dva vrátil zpět do vlasti se základními znalostmi cizího jazyka, někdo se chopil příležitosti a využil nově nabyté svobody k cestování.
Podobně to bylo i u paní Marcely, která na Západě našla nové přátele a založila rodinu. Dnes tato zástupkyně "Husákových dětí" žije spokojený život v malém městě, v ostrovním státě Island. Vychovává se svým manželem Tómasem Gudjonssonem dvě malé děti a svého kroku jít za hranice nelituje.
"Vždycky jsem byla hrdá na to, že jsem Češka, ale přece jenom jsem chtěla zkusit něco jiného. Podívat se do světa, naučit se jazyk," říká.
Proto využila nabídky au-pair pobytu a krátce po škole odjela do Anglie. Tam zůstala dva roky. Spřátelila se s Němkou, Francouzem a Islanďankou. Čtyři kamarádi se tenkrát dohodli, že se budou navštěvovat. Tak se Marcela dostala na Island. "Původně jsem tam jela na 14 dnů, ale nakonec jsem tam zažádala o pracovní vízum a začala pracovat v tamním horském hotelu," vzpomíná.
Na konci pobytu poznala svého budoucího manžela. S ním se přestěhovala do místa jeho bydliště a začala pracovat jako asistentka v mateřské škole. Po svatbě se mladému páru narodil synek Daníel Lúkas a za čtyři roky poté další, Adam Leó.
Mladá žena se postupem času naučila islandský jazyk a kouzlu své nové země podlehla. "Je to tam jiné než u nás. Vyšší životní úroveň, čistá příroda, upřímnější lidé. Na druhu stranu ale nechci, aby moji synové zapomněli, odkud pochází jejich maminka, takže jim před spaním třeba čtu české pohádky. Navíc jezdíme k mým rodičům do Čech na dovolenou. Starší syn ovládá islandštinu i češtinu," popisuje.
Povídání s paní Marcelou je zajímavé i tím, že na rozdíl od běžného návštěvníka zná řadu islandských zvyků a tradic. Důležité, i když pro české úřady prý nepochopitelné, je například přejímání jmen dětí.
V severských zemích totiž neprobíhá klasická změna příjmení, manželka má po svatbě dál své rodné příjmení. U dětí se příjmení mění podle křestního jména otce. "U nás je to tak, že manželovo jméno je Tómas, proto mají kluci příjmení Tómasson. Kdybychom měli dceru, příjmení by měla Tómasdóttir. Až jednou bude mít náš syn Daníel děti, budou Daníelsson nebo Daníelsdóttir," předesílá.
S velkým zaujetím popisuje paní Marcela třeba islandské Vánoce, chod školky, systém ve zdravotnictví.
České maminky jsou oproti islandským částečně ve výhodě. Mají placenou mateřskou dovolenou. Na Islandu žena pracuje až do porodu, pokud jí to tedy zdravotní stav dovolí. V porodnici pobude den nebo dva a může jít domů. Mateřská dovolená je rozvržena na tři měsíce pro matku a tři měsíce pro otce. Potom jsou dovolené ještě další tři měsíce, které si může vybrat otec nebo matka. "Většinou si ale tyto měsíce vybere matka, takže jí mateřská vyjde na šest měsíců," konstatuje Lysá.
Maminky, které se potom rozhodnou jít do práce, mohou mít chůvu. Až jsou děti starší, přijde na řadu školka. "Školky tam jsou naprosto úžasné. Děti chodí ven za každého počasí. Nosí hodně zateplené, pogumované oblečení, které nepromokne a neprofoukne. Venku je minus deset a děti si hrají na písku. Nikomu to nepřijde divné, chladno je tam celý rok," popisuje.
Má to ale i své výhody. Nenarazíte tam na klíště, komára či vosu. Právě na jakékoli bodnutí je alergický manžel paní Marcely, se kterým musí při každé návštěvě Čech kvůli alergické reakci absolvovat ošetření na pohotovosti.
Děti by podle islandského vzoru jistě přivítaly Vánoce. Mají zde totiž 13 Ježíšků, kteří třináct dní před Štědrým dnem donesou dětem malý dárek do sváteční boty.
"S tím, že najdu ve světě svoje štěstí, jsem nikdy nepočítala. V žádném případě ale nelituji ničeho ve svém životě. Kdybych po škole neodjela, nemohla bych potkat svého manžela, který je skvělý chlap a neměla bych dvě úžasné děti," přiznává paní Marcela.
Svojí velikostí Island téměř odpovídá České republice. Oproti ní má ale pouhých 300 tisíc obyvatel. Čechů je na ostrově evidováno přibližně 60. Jestli si někdy vyberete Island jako svoji dovolenkovou destinaci, možná na paní Marcelu Lysou narazíte.
"Zažila jsem zde už všechno - zemětřesení, výbuch sopky, několik úžasných polárních září. Myslím, že už mě nic nepřekvapí. Snad možná aktuálně jen finanční krize. Kdyby dopadla pro nás špatně, vím, že se do Čech zpátky nějakou dobu bohužel nepodívám. Šetřit se totiž musí všude, ať jste v Americe, na Islandu nebo na Vysočině," zmiňuje závěrem. Ladislava BRABENCOVÁ


